(1922–1998, Iraklio, Kréta)

Žurnalistka, esejistka, spisovatelka, dramatička a politická aktivistka se silně levicovým smýšlením. Narodila se a vyrostla na Krétě v rodině vydavatele novin Andrease Zografose. Studovala filologii na Sorboně. Přispívala do nejrůznějších časopisů a novin, psala studie a monografie, romány, povídky i divadelní hry.

První kniha, která jí vyšla, byla sbírka povídek Láska (1949). Její prozaické dílo se zabývá výhradně ženou 20. století, jejími problémy, bojem za emancipaci a nezávislost, jejím postavením ve společnosti, rodině, politice atd. Ale jak sama autorka řekla, nikdy se nepovažovala za feministku. Za 2. světové války byla vězněna, v době plukovnické junty (1967–1974) nesměla publikovat, byla bez zaměstnání a stejně perzekvovaná jako její kolegové v zemích sovětského bloku za názory opačné. Její kniha Láska měla den zpoždění byla zpracována i jako televizní seriál.

Autorka patřila již za svého života ke klasikům současné řecké literatury. V řecké literární kritice je považována za zakladatelku moderní ženské prózy. Většina z jejích knih má politický a silně sociální charakter. Je velice ceněna též jako znalkyně a kritička díla i života Nikose Kazantzakise (D. H. Lawrence o ní řekl, že z žen Kazantzakise pochopila nejlépe), než za vlastní dílo, které teprve čeká na skutečné ocenění.

Je jednou z nejčtenějších a nejvydávanějších řeckých autorek 20. stol.