Daniel Alarcón se narodil roku 1977 v Limě. Když mu byly tři roky, jeho rodiče se s ním odstěhovali do Spojených Států, kde žije dodnes. Ovládá perfektně nejen angličtinu, ale nadále i španělštinu. Obě své dosavadní knížky napsal v angličtině a po jejich překladu do španělštiny sám provedl závěrečnou překladatelskou korekturu.

Jeho první publikací se v roce 2006 stala povídková sbírka War By Candlelight (španělsky Guerra a la luz de las velas, česky Válka za svitu svíček), která byla severoamerickým tiskem přijata velmi kladně a Alarcón se stal jedním z finalistů literárního konkurzu Premio PEN/Hemingway, jehož vítězem je autor nejúspěšnějšího debutu roku. Sbírka měla po překladu do španělštiny značný ohlas i v Jižní Americe, kde byla odbornou veřejností dokonce považována za nejkvalitnější literární počin roku 2006 z pera latinskoamerického autora. Jedná se o mozaiku nejrozmanitějších lidských osudů na pozadí peruánského sociálního chaosu, způsobeného represivním a násilným politickým režimem, nastoleným po skončení dlouhého ozbrojeného konfliktu. Válka za svitu svíček se již vyznačovala vytříbeným stylem, věrohodnými a výstižnými popisy krutostí, myšlenkových pochodů protagonistů či jejich pocitů.

Jestliže byla Válka za svitu svíček sbírkou povídek se spíše realistickým založením a symbolismus v ní hrál méně výraznou úlohu, Alarcónův první a zatím jediný román Lost City Radio (španělsky Radio Ciudad Perdida, česky Rádio Ztacené město) je z tohoto hlediska o mnoho intenzivnější a autorova fantazie v něm dostává daleko větší prostor. Hlavní hrdinkou příběhu, zasazeného do bezejmenného města kdesi v Jižní Americe, je Norma, rozhlasová hlasatelka zpráv a moderátorka relace, jež dala románu název a jež se snaží pomoci lidem ze všech koutů země pomoci najít příbuzné a přátele, zmizelé během desetileté občanské války. Normin život je suspenzí sporadických radostných pocitů, když se jí díky programu podaří zprostředkovat setkání blízkých lidí, kteří se dlouhá léta neviděli a ve znovushledání již nevěřili, a vnitřní bolesti způsobené nečekanou ztrátou milované osoby v závěru konfliktu (více v recenzi). Stejně jako Alarcónovy povídky je i jeho román napsán velmi osobitým stylem a se zručností, jež je u teprve třicetiletého autora obdivuhodná.

Přestože kolektivním protagonistou obou Alarcónových publikací je politický chaos, vystřídavší vnitrostátní ozbrojený konflikt, on sám v rozhovorech ujišťuje, že jeho zájem se při psaní dalších románů (román mimochodem považuje za zajímavější a pro autora zábavnější žánr než povídku, protože se tento dle jeho slov může během práce naprosto ztotožnit se svými hrdiny a zamilovat si je, což u povídky vzhledem k omezenému rozsahu není možné) bude ubírat jiným směrem a latinskoamerická politika v nich dostane minimální nebo vůbec žádný prostor. Jeho dalším plánovaným projektem je v současné době příběh o nesnadných osudech emigrantů.

Po přečtení výše napsaného nepřekvapí, že mezi Alarcónovy oblíbené autory patří například George Orwell či Franz Kafka; ze španělsky píšících autorů obdivuje tvorbu Jorge Luise Borgese. Spolupracuje s mnoha významnými severoamerickými časopisy, například s The New Yorker, Harper´s a Virginia Quarterly Review. Během své krátké autorské dráhy se již dočkal několika drobnějších i významnějších literárních ocenění (za všechny uveďme alespoň Premio Whithing z roku 2004). Obdržel rovněž literární stipendia Fulbright (2001) a Guggenheim (2007). Skutečnost, že byl prestižním britským časopisem Granta zařazen mezi nejnadějnější severoamerické autory, zase vypovídá o tom, že v kontextu americké literatury – Alarcón sám se i přesto, že žije v Kalifornii a že píše v angličtině, cítí nadále být více Latinoameričanem – je považován za velký příslib do budoucna a za jednoho z nejzajímavějších mladých autorů současnosti.