Yudit Kiss se r. 1956 narodila v Budapešti, vystudovala tam ekonomii, od r. 1986 pracovala s menšími přestávkami v cizině a od r. 1992 žije s rodinou v Ženevě. Dosud se její publikační činnost zaměřovala na odbornou sféru a její publicistické statě se objevují mimo jiné v periodikách El Nacional, Nexos, The Guardian, Lettre International a Gazeta Wyborcza.

Autobiografická kniha Apám halálának nyara (Léto, kdy otec zemřel, nakl. Noran, 2006) je její první publikovanou beletrií, v níž se zabývá osudy středoevropské rodiny postižené protižidovským pronásledováním před druhou světovou válkou a během ní. Život této rodiny poskládaný ze střípků vzpomínek té hrstky příbuzných, která přežila, je vsazen do rámce přítomnosti, do nedávného léta, kdy autorčin otec umíral na rakovinu. Kromě mozaiky čtivých, výstižně napsaných příběhů ze života autorčiny rodiny, věnuje próza nemenší pozornost napětí mezi generací otců a dětí, tedy mezi Yudit Kiss a jejím otcem. Tento otec se z naprosto pochopitelných, psychologicky dokonale podepřených důvodů stal přesvědčeným stoupencem nového řádu, který byl nastolen v Maďarsku stejně jako u nás r. 1948. Autorka byla tedy vychovávána v komunistickém duchu, ale komunistickém v tom nejlepším smyslu slova, jenže zvolna si začínala osvojovat vlastní vidění a hodnocení světa, který ji obklopoval, až se s otcem názorově rozešla, třebaže jejich citový vztah zůstal neporušený.

Jako každé myšlenkově přínosné dílo má i próza Yudit Kiss více rovin, setkáme se v ní s výstižnými postřehy dojmů ze Ženevy, jejího nynějšího domova, a Budapešti, domova opuštěného, i s jejími zážitky, např. z občanské války v Jugoslávii, o níž si měla příležitost utvořit vlastní představu.

Román Léto, kdy otec zemřel je realistické dílo napsané živě a poutavě, s vytříbeným smyslem pro výstižný detail, a se středoevropským záběrem, který se v současné literatuře začíná uplatňovat čím dál tím více a těší se rostoucímu zájmu čtenářů.