Od smrti chilského spisovatele Roberta Bolaña (1953-2003) uplynuly už čtyři roky, ovšem zájem o jeho dílo každým rokem stoupá. Dokladem může být i skutečnost, že španělské nakladatelství Acantilado znovu vydalo spisovatelovo první a dosud nedostupné dílo Consejos de un discípulo de Morrison a un fanático de Joyce (Rady Morrisonova žáka Joyceově obdivovateli), které Bolaño napsal spolu se svým přítelem, španělským spisovatelem Antonimem Garcíem Portou. Poprvé se román objevil na knižních pultech ve Španělsku v roce 1984, tehdy zásluhou nakladatelství Anthropos.

Bolaño se s Garcíem Portou seznámil v Barceloně, v redakci nakladatelství La Cloaca. Ihned se spřátelili, pojil je zájem o literaturu. V té době, na přelomu 70. let, se Bolaño právě přestěhoval z Mexika do Španělska a v prvních měsících svého pobytu v Evropě musel vykonávat různá povolání. Pracoval například jako prodavač v klenotnictví, noční hlídač kempu, pomocník v kuchyni nebo číšník. García Porta jej často navštěvoval u něho doma, v bytě s jedním z nejnižších nájmů v celé Barceloně. Často spolu trávili celé dny, procházeli se různými částmi města a vedli nekonečné rozhovory o literatuře. Jejich literární spolupráce vznikla téměř ze dne na den a oba v sobě viděli nástupce Bustose Domecqa a Jorgeho Luise Borgese.

Začali spolu připravovat sbírku povídek, jeden filmový scénář a detektivní román. Mezitím pracovali na románu Rady Morrisonova žáka Joyceově obdivovateli, což bylo nakonec jediné dílo, které dokončili. Původní název románu zněl Flores para Morrison (Květiny pro Morrisona), poté však autory inspiroval název básně Maria Santiaga Consejos de un discípulo de Marx a un fanático de Heidegger (Rady Marxova žáka Heideggerově obdivovateli).

Nápad napsat tento román se zrodil v hlavě Garcíi Porty v roce 1979. Hlavní ideou měl být popis avantgardní mládeže v tehdejší Barceloně, ke které se autor hrdě hlásil. Během pěti dnů napsal prvních padesát stran rukopisu, až poté zasáhl do díla Roberto Bolaño, začal ho přepisovat a upravovat. A právě v tomto období získal rukopis nový a konečný název. Až po mnoha letech po prvním vydání knihy García Porta přiznal, že se spolu s Bolañem marně pokusili vytvořit z Joycea něco podobného, co právě James Joyce vytvořil ve svém nejznámějším románu z Odyseia.

V roce 1980 se Bolaño odstěhoval na sever od Barcelony do malého katalánského městečka Blanes, kde žil až do své smrti. Rok poté obdržel García Porta od svého kolegy dopis, ve kterém Bolaño poukazoval na změny, které podle jeho názoru román ještě potřeboval. Šlo mu o bližší kontakt se čtenářem, zamýšlel přidat jednu či více postav, zaměřit se na vyjádření postoje románových hrdinů k jejich životům, chtěl zkrátka doladit postavy tak, aby je čtenář nepovažoval za bezcenné a osudově ztracené lidské bytosti. Jeho úmyslem bylo navázat na kult Charlese Baudelaira a dalších prokletých básníků. První vydání knihy nebylo úspěšné. García Porta označil román za propadák, kritizoval i přístup nakladatelství, jelikož se prodalo pouze 500 výtisků.

Nakladatelství Acantilado připojilo k novému vydání knihy povídku s názvem Diario de bar (Deník z baru), která vznikla taktéž ve spolupráci těchto dvou autorů a od románu se tematicky naprosto liší.