- Dokážete odhadnout, kolik studentů se v ČR (nebo alespoň v Praze) učí norštinu?
- Pokud ponecháme stranou studenty Karlovy a Masarykovy univerzity a budeme mluvit o těch zájmových, jsou podle našich informací jazykové školy, které nabízejí kurzy norštiny, pouze v Praze a v Brně. Studentů budou jistě desítky, ale odhad je to pouze hrubý. Bylo by samozřejmě možné zjistit ve školách momentální přesné počty, ale podle našich zkušeností z kurzů se často stává, že studenti „mizí“ a po čase se znovu objeví. Kromě toho se nám průběžně ozývají zájemci o norštinu z různých koutů republiky, kde nemají možnost do kurzů docházet, s žádostí o doporučení studijních materiálů. Pokud bychom tedy ke studentům, kteří v tomto školním roce docházejí do jazykové školy, připočetly jak ty, kteří například už nějaký kurz absolvovali a nyní se věnují samostudiu či zdokonalují své znalosti přímo v Norsku, tak i nadšence, kteří jsou samouci od začátku, počet by samozřejmě velmi vzrostl. 

- Máte zkušenosti s výukou norštiny v jazykové škole? Proč se studenti vlastně rozhodnou učit norštinu? Jaké jsou jejich hlavní důvody? Může znalost norštiny zvýšit studentovu atraktivitu na trhu práce?
- Výuce norštiny v jazykové škole se dvě z nás, autorek učebnice, věnují jako své profesi. Motivace zájemců o studium norštiny jsou podle našich zkušeností rozmanité; může to být pouhé nadšení pro norskou přírodu a cestování po Norsku, nebo důvody prozaičtější jako vyhlídky zaměstnání v Norsku či třeba partner pocházející z této skandinávské země. Atraktivitu na trhu práce samozřejmě zvyšuje osvojení každé nové znalosti, i když u norštiny jako malého jazyka je uplatnění v České republice omezené. Nutno ovšem podotknout, že do ČR expanduje stále více norských firem a jezdí sem množství norských turistů. Navíc se dnes trh práce začíná rozšiřovat na celou Evropu a znalost norštiny může pomoci najít snáze zaměstnání nejen přímo v Norsku (velká poptávka je zde kupříkladu po zahraničních pracovnících ve zdravotnictví), ale také třeba ve Švédsku, které již plně otevřelo svůj pracovní trh pro občany z nových států EU, včetně ČR, či v Dánsku, kde se mluví příbuznými jazyky. 

- Co je pro studenty na učení norštiny nejtěžší? Braly jste tyto problémy v úvahu při tvorbě učebnice?
- Jedním z problémů může být porozumění rodilým mluvčím, mimo jiné kvůli množství dialektů v Norsku. K učebnici jsou z tohoto důvodu připojena dvě CD, na nichž je načtena většina článků a která obsahují různé typy cvičení na poslech a porozumění i takových, v nichž musejí žáci pohotově reagovat na mluvené slovo. Naopak kupříkladu gramatika norštiny je podle našeho názoru relativně jednoduchá, zvlášť pak pro ty studenty, kteří již umí anglicky nebo německy, což u zájemců o norštinu z valné většiny předpokládáme. Proto jsme si také troufly zařadit do jednotlivých lekcí poměrně velké množství slovíček, učebnice tak obsahuje slovní zásobu v rozsahu téměř 1800 slov a slovních spojení. 

- Jaká je hlavní koncepce učebnice? Měly jste nějakou inspiraci?
- Kniha tvoří součást řady učebnic pro samouky nakladatelství LEDA, takže jedním z požadavků bylo, aby byla zachována tradiční forma učebnic pro samostudium. Ovšem vhledem k tomu, že jde o první rozsáhlou učebnici norštiny na českém trhu, snažily jsme se, aby byla použitelná také k výuce v jazykových školách nebo dokonce v úvodních ročnících na univerzitě. Z tohoto důvodu jsme například zařadily velké množsví cvičení, mezi nimi i taková, která lze řešit ve dvojicích či ve skupinkách, tedy cvičení konverzačního charakteru, vyprávění podle obrázků, vytváření rozhovorů atd. Inspirací nám byly norské učebnice pro cizince, učebnice jiných jazyků pro samouky a samozřejmě naše učitelská praxe. 

- Jak vznikaly úvodní texty lekcí? Psaly jste je vy samy, nebo rodilí mluvčí?
- V textech a dialozích jsme se snažily postihnout aktuální jazyk, proto jsme se obrátily na učitele z pěti norských středních škol, kteří svým žákům zadali vypracovat rozhovory na určená témata typu Na nádraží, V restauraci, U lékaře apod. Získaly jsme tak asi stovku rozhovorů, které jsme potom použily v konverzačních pasážích článků učebnice a v oddílu Dialogy. V pokročilejších lekcích jsme využily i materiály z novin a z internetu. Ostatní články jsme psaly samy, ovšem za neustálé spolupráce s norskými lektory - nebylo to tedy tak, že bychom učebnici vytvořily a lektor by ji na závěr pouze zkontroloval. 

- Dokážete odhadnout, jak dlouho bude v jazykové škole trvat probrat učebnici s 22 lekcemi? Jeden školní rok nebo dva? Bude poctivý student schopen po 22 lekcích opravdu mluvit norsky?
- Samozřejmě velmi záleží na složení studentů v kurzu, jejich studijních předpokladech, motivaci, časových možnostech, ale také například znalosti dalších germánských jazyků. Vzhledem k tomu, že jsme se snažily nakladatelstvím určený počet stránek využít do posledního místečka, zařadit co nejširší slovní zásobu a co nejvíce mluvnických jevů i cvičení, domníváme se, že je to učebnice, jak se říká, „nabitá“. Kurzy norštiny bývají zpravidla jednou týdně, proto jeden školní rok na celou učebnici určitě nestačí. Záleží také na učiteli, zdali vůbec či v jaké míře bude používat další doplňkové materiály. Poctivý student, který aktivně zvládne všech 22 lekcí a nebude se ostýchat své znalosti využít v praxi, bude jistě schopen domluvit se norsky v běžných situacích či orientovat se například v norských novinách. 

- Jak dlouho vzniká taková učebnice?
- V našem případě to byly čtyři roky, také proto, že každá máme své stálé zaměstnání, i kvůli prostojům způsobeným například pendlováním našich jazykových konzultantů mezi Prahou a Norskem. 

- Není těžké vytvářet učebnici v tříčlenném týmu? Měly jste nějak rozdělené role?
- To, že jsme byly tři, dělalo na jednu stranu práci na učebnici komplikovanější, ale na druhou stranu jsme mohly využít více nápadů, více úhlů pohledu, více zkušeností. Práci jsme měly pečlivě rozdělenou, ale „rolí“ jsme se naopak snažily vystříhat. To znamená, že jsme se všechny podílely stejnou měrou jak na vytváření textů, tak i mluvnických výkladů a cvičení, abychom se vyhnuly opakování, fádnosti, stereotypu. Důsledkem sice byly hodiny diskuzí a stovky mailů na různá témata, ale pevně věříme, že ne nadarmo.

Ptala se Barbora Závodská

L. Mikolášková, I. Švejdová-Pinkasová, K. Winklerová: Norština (nejen) pro samouky. Leda, 2007, 544 s.