Evald Flisar se narodil 13. 2. 1945 ve slovinském Zámuří (Prekmurje). Navštěvoval gymnázium v Murské Sobotě, studoval srovnávací literaturu v Lublani, angličtinu a literaturu v Londýně a psychologii v Austrálii. Během svých cest po světě (navštívil více než 80 států, Indii dokonce sedmkrát) se živil nejrůznějším způsobem: v australském Sydney byl řidičem podzemní železnice, v Londýně byl (mimo jiné) redaktorem Encyklopedie věd a techniky, psal příběhy a hry pro BBC, v Holywoodu psal scénář atd. V letech 1995 a 2002 byl předsedou Svazu slovinských spisovatelů, od roku 1998 je šéfredaktorem časopisu Sodobnost, nejstaršího slovinského (i evropského) literárního časopisu, fungujícího již od roku 1933. Sedmnáct let žil v Londýně; od roku 1990 žije převážně v Lublani. Literární čtení měl po celém světě: v Londýně, Oslu, Kodani, Stockholmu, Helsinkách, Rio de Janeiru, Sao Paolu, Salvádoru, Kuala Lumpuru, Kalkatě, Bombaji, Sydney, Adelaide, Melbourne, Canbeře, Frankfurtu, Budapešti, Lisabonu, Aténách, Káhiře, Alexandrii a jinde. Jeho prózy a dramata byly přeloženy do 22 jazyků, včetně tak exotických jako jsou islandština, bengálština, malajština, marati a arabština.

Flisarovým nejznámějším dílem je šestkrát vydaný román Čarovnikov vajenec (Čarodějův učedník). Mezi jeho další romány patří Mrgolenje prahu (Mrholení prachu), Noro življenje (Bláznivý život), Potovanje predaleč (Příliš daleká cesta; tři vydání a televizní seriál slovinské televize), Velika žival samote (Veliké zvíře samoty), Ljubezni tri in ena smrt (Lásky tři a jedna smrt) a Čaj s kraljico (Čaj s královnou). Vydal dvě sbírky povídek, Lov na lovce a Zgodbe s poti (Příběhy z cest). Je také autorem tří cestopisných knih, které jsou považovány za nejlepší slovinské cestopisy vůbec: Tisoč in ena pot (Tisíc a jedna cesta), Južno od severa (Na jih od severu), Popotnik v kraljestvu senc (Poutník v království stínů; za něj obdržel cenu Prešernovy nadace).

Napsal čtrnáct dramat: Kostanjeva krona (Kaštanová koruna), Nimfa umre (Nymfa umře), Kaj pa Leonardo? (A co Leonardo?), Jutri bo lepše (Zítra bude lépe), Stric iz Amerike (Strýc z Ameriky), Tristan in Izolda: zgodba o ljubezni in smrti (Tristan a Isolda: příběh o lásce a smrti), Iztrohnjeno srce (Srdce v rozkladu), Sončne pege (Sluneční skvrny), Poslednja nedolžnost (Poslední nevinnost), Enajsti planet (Jedenáctá planeta), Hamlet in Jaz (Hamlet a já), Nora Nora, Akvarij (Akvárium), Trgovec z dušami (Obchodník s dušičkami). Nejznámějšími z nich jsou Kaj pa Leonardo? (Grumova cena za nejlepší drama, 1993) a Jutri bo lepše (cena Prešernovy nadace, 1993). První z nich bylo několikrát inscenováno v zahraničí, mimo jiné i v londýnském West Endu, druhá v 18 zemích, před dvěma lety v Rakousku, kde bylo kritikou ohodnocena jako „divadelní zázrak“ a „mistrovské dílo, které zobrazuje zrození postmoderní společnosti.“ Jeho novější hra, Nora Nora (Grumova cena za nejlepší drama, 2004) byla úspěšně inscenována v Prešernově divadle v Kranji. Další uvedení Flisarových dramat se připravují v Mariboru (Enajsti planet), Kalkatě (Kaj pa Leonardo?), Aténách (Jutri bo lepše) a v Káhiře (Enajsti planet). Nora Nora měla zahraniční premiéru v káhirském divadle Hanager 14. února 2005. Nakladatelství Texture Press připravuje vydání deseti Flisarových dramat v angličtině (Collected Plays, 1). Jeho poslední divadelní hra, Akvarij, je nominována na Grumovu cenu za rok 2005.