Wolkers, Jan

Jan Wolker

V 60. a 70. letech byl Wolkers výraznou postavou nizozemského kulturního života s pověstí bohéma a buřiče – prakticky každá jeho kniha působí rozruch pro erotický náboj i naturalistické a morbidní scény, což ovšem vede k tomu, že co kniha, to bestseller.

Jan Wolker (1925, Oegstgeest - 19. 10. 2007, Texel) se sám považoval za píšícího sochaře a malíře. Jeho sochařskými učiteli byli m.j. Ital Giacomo Manzù a Francouz Zadkine. Právě za pobytu v Paříži v dílně tohoto sochaře v roce 1957 začal Wolkers psát povídky.

Knižně debutoval v roce 1961 povídkovou sbírkou Serpentina´s petticoat (Serpentinina spodnička). Brzy následovaly další tituly a pro Wolkerse nastává nesmírně plodné období, kdy tvoří jak výtvarně, tak literárně. V 60. a 70. letech je výraznou postavou nizozemského kulturního života s pověstí bohéma a buřiče – prakticky každá jeho kniha působí rozruch pro erotický náboj i naturalistické a morbidní scény, což ovšem vede k tomu, že co kniha, to bestseller. K úspěchu přispívá i to, že mnohé jeho romány byly zfilmovány. Jeho osobnost i tvorba souzní s dobovou atmosférou celkového uvolnění, sexuální revoluce a společenských přeměn.

Ve Wolkersově tvorbě se vrací několik klíčových témat, která jsou vesměs autobiograficky zabarvena. Jako třetí z jedenácti dětí přísně kalvinistické rodiny se ve svém díle vyrovnává s autoritativním otcem, předčítajícím třikrát denně plamenně z bible a těžce se protloukajícím životem, protože jeho obchod koloniálním zbožím se vlivem předválečné hospodářské krize neustále potácí na hranici krachu. Dokonalá znalost bible se odráží ve Wolkersově psaní, i když mnohdy v podobě parafrází a s ironickým podtónem – Wolkers sám se v mládí od církve odvrátil. Popud k zapisování toho, co by nemělo upadnout v zapomnění, bylo v roce 1944 úmrtí staršího bratra Gerrita, kterého Jan obdivoval pro schopnost vzepřít se otci. Autobiografický základ má i kniha Růže z masa, kde se hrdina pokouší vyrovnat s tragickou smrtí dvouleté dcerky. Snad největší věhlas Wolkersovi přinesla kniha Turks fruit (Turecké cukroví), v níž hrdinův vášnivý milostný vztah nečekaně končí – i zde tvoří jádro autorův osobní zážitek. Filmová verze, kterou natočil v roce 1973 Paul Verhoeven v hlavní roli s Rutgerem Hauerem a Monique van de Venovou, byla nedávno vyhlášena za nizozemský film století, ale také muzikálová verze, uvedená u příležitosti Wolkersových osmdesátin v sezoně 2005-2006, slavila velký úspěch. Jeho románová prvotina Kort Amerikaans (Krátce po americku, 1962) se dočkala zajímavého zpracování v rukou výtvarníka Dicka Mateny, který ji převedl do podoby komiksu (při zachování úplného textu). V roce 2006-2007 vychází tento „román v obrazech“ ve třech dílech v amsterodamském nakladatelství De Bezige Bij.

Od roku 1980 žije Wolkers se svou třetí manželkou Karinou na ostrově Texel. Literární činnost poněkud ustoupila do pozadí (omezila se na esejistiku a poezii) a Wolkers je opět činný především jako sochař a výtvarník. Soustřeďuje se na práci se sklem (nejznámější je jeho památník obětem Osvětimi v Amsterodamu), ale jeho objekty se často stávají terčem vandalů a psychopatů. V posledních letech se proto při tvorbě pro veřejná prostranství zaměřuje na méně křehké materiály. V roce 2005 se po dvacetileté odmlce vrátil k próze, když na objednávku Nadace pro kolektivní šíření nizozemské knihy napsal prémii k tradičnímu březnovému Týdnu knihy.

Wolkers se proslavil tím, že významné literární ceny (P.C.Hooft, Constantijn Huygens) – mnohdy velmi jadrně – odmítal. Pod vlivem synů (dvojčat) z třetího manželství se na sklonku života přestylizoval i do role staršího, trpělivého otce a zaměřil se i na tvorbu pro děti.

Bibliografie:
1961 Serpentina´s petticoat (povídky)
1962 Kort Amerikaans (román)
1963 Gesponnen suiker (povídky)
1963 Een roos van vlees (román)
1963 Wegens sterfgeval gesloten (divadelní hra)
1964 De hond met de blauwe tong (povídky)
1965 Terug naar Oegstgeest (povídky)
1967 Horrible tango (román)
1969 Turks fruit (román)
1971 Werkkleding (obrázkový životopis s komentářem)
1971 Groeten van Rottumerplaat (záznam z týdenního pobytu na opuštěném ostrově)
1974 De walgvogel (román)
1977 De kus (román)
1979 De doodshoofdvlinder (román)
1980 De perzik van onsterfelijkheid
1981 Alle verhalen van Jan Wolkers (povídky)
1981 Brandende liefde (román)
1982 De junival (román)
1983 Gifsla (román)
1984 De onverbiddelijke tijd (román)
1985 Tweeëntwintig sprookjes, verhalen en fabels (pohádky)
1986 Jan Wolkers schilder-beeldhouwer
1988 Een paradijsvogel boven het aardappelloof (próza)
1988 De bretels van Jupiter (esej)
1989 Op de vleugelen der Profeten (esej)
1990 Tarzan in Arles (esej)
1991 Wat wij zien en horen (zážitky dvojčat ústy otce Wolkerse)
1994 Rembrandt in Rommeldam (esej)
1995 Zwarte bevrijding (esej)
1996 Icarus en de vliegende tering (esej)
1996 Tijd bestaat niet (obrázková autobiografie)
1997 Mondriaan op Mauritius
2000 Jaargetijden (poezie)
2000 Wolkers in Wolkersdorf
2000 De schuimspaan van de tijd (eseje)
2001 De weerspiegeling (eseje)
2003 Wintervitrines (poezie)
2003 De achtertuin van Jan Wolkers (záznam televizního pořadu pro děti)
2005 Zomerhitte (prémie k Týdnu knihy)