Stefano Benni se narodil 12. srpna 1947 v Boloni. Čtenáři ho znají především jako novináře, prozaika a básníka. Jeho vtipné a bystré články se v průběhu let objevovaly v mnoha italských denících a periodikách jako je např. „Panorama“, „la Repubblica“, „il Manifesto“ nebo „Cuore“. Benni, řečený Vlk, je také příležitostný scénárista i režisér (roku 1989 zrežíroval film Musica per vecchi animali, ke kterému napsal i scénář) a dramatik (například se známým hudebníkem Paolem Damianim uspořádal v roce 1998 básnicko-jazzové představení Sconcerto). V nakladatelství Feltrinelli řídil v letech 1998–1999 edici „Ossigeno“. Od roku 1999 zasedá v umělecké radě mezinárodního jazzového festivalu „Rumori mediterranei“, který se koná každý rok v Roccella Jonica. Benniho rozsáhlá tvorba představuje nelítostný satirický obraz zlozvyků a neřestí, kterým Italové propadají posledních několik desetiletí.

Útlá povídková knížka Bar Sport je Benniho prvotinou. Vyšla v březnu roku 1976 v milánském nakladatelství Mondadori v rámci řady „Biblioteca umoristica“. Díky autorovu příjemnému vypravěčskému stylu, smyslu pro humor a možná i díky nevelkému rozsahu knížky (130 stran) se Bar Sport ihned zařadil mezi nejčtenější díla současné italské literatury. O velké oblíbenosti této knížky svědčí i její další a další vydání, z nichž první levné vydání („Universale economica“) vyšlo v nakladatelství Feltrinelli v červnu 1997. Milánské Feltrinelli v té době již bylo Benniho stálým nakladatelstvím.

Bar Sport obsahuje úvod a 26 krátkých povídek. Povídka je velmi vhodně vybraný útvar pro popis typických barových postaviček, inventáře a různých veselých příhod. Střípek po střípku Benni skládá svoji plejádu hrdinů a věcí ve výslednou mozaiku, kterou je klasický italský bar. Zde je nutné mít na paměti, jak upozornila Alice Flemrová v doslovu k Benniho Časoskokanovi, že „italský bar není místo nočních schůzek nad drinky a koktejly, nýbrž kulisa denních zastaveníček, něco mezi bistrem a kavárnou, kde si někdo vypije svoje malé espresso, a kde lze ovšem strávit i ‚celý život‘ nad sklenkou likéru.“ (s. 315).

Benniho Bar Sport začíná Historickým úvodem (Introduzione storica), který čtenáři vysvětluje vznik baru. Již tento úvod by mohl být považován za jeden z autorových vtípků, protože ačkoliv Benni užívá výkladovou formu, události, které popisuje, nejsou řazeny chronologicky. Celkově úvod vypadá tak, že autor popisuje z historických událostí to, na co si momentálně vzpomněl, a dostává se tak od obecných věcí najednou k Itálii a k současnosti. Benni tedy své pozorování začíná už od pračlověka a vtipně pokračuje ve svém líčení dobových krčem, míst, která podle něj v průběhu doby plnila funkci dnešního baru, přes staré Římany a Řeky (například Aristoteles podle něj dělal dva roky číšníka v baru „Porcus rotitus“; Pythagoras vymyslel svoji slavnou větu, protože už ho nebavilo nechávat se pořád šidit na účtech od piva, apod.), přes středověk, piráty, Kryštofa Kolumba, který z Ameriky přivezl kávu (čtenář se zde i dovídá, jak vznikl název Café – a to když si Kolumbus klekl před královnou Isabellou a ta mu řekla: „Que fais?“ – odtud Quefé a později Café) a Francouzskou revoluci. Poté nás nečekaným skokem autor přenáší do italské Florencie ovládané Girolamem Savonarolou a pak rovnou do současnosti, kde Historický úvod končí a začínají již skutečné portréty.

Prvním je krátký úryvek o Luisoně (La Luisona), což je zákusek, ale opravdu stařešina mezi zákusky, který byl ve vitrínce našeho baru už od roku 1959, a který je sněden náhodným klientem z Milana. Ten byl o hodinu později nalezen na toaletách jednoho motorestu u Modeny v příšerných křečích a bolestech. To byla pomsta Luisony. Následuje povídka o vybavení baru (Attrazioni). V každém pořádném baru by mělo být něco z následujícího typického vybavení: flipper, fotbálek, biliár, karetní hry, telefon, barová nástěnka, apod. Následují povídky o barovém technikovi (Il tecnico), profesorovi (Il professore), o vývěsním štítu (L´insegna), o Bovinellim-všeumělovi (Bovinelli-tuttofare), o chlapečkovi, který si jde do baru pro zmrzlinu (Il bimbo del gelato), o barovém poslíčku (Il Cinno), o Popelákovi (Cenerutolo. Favola da bar), o barovém dědečkovi (Il nonno da bar), o velkém Pozzim (Il grande Pozzi), diskuze o kinu Střelec (Il cinema Sagittario), o barovém playboyovi (Il playboy da bar), o zamilovaném účetním Nizzim (La cotta del ragionier Nizzi), o holiči Pasqualovi (Pasquale il barbiere), o komparsu (Comparse).

Další povídky jsou různorodější, ale stále je zde určité spojení s barem, či jeho postavami. Jsou to povídky: Vila Alba (Villa Alba), Letní noc (Notte d´estate), Lambretta (La lambretta), Znám jedno místečko (Conosco un posticino), Zápas Fiorentina-Bologna (La trasferta), Ať žije Piva! (Viva Piva), Dva historické případy (Due casi storici), Pravý rybář (Il vero pescatore), Vojna (La Naja), Veselé Vánoce (Buon Natale).

Bar sport je satirický pohled na Itálii sedmdesátých let. Povahu knížky vystihla trefně Alice Flemrová, podle níž je Bar sport „jakýmsi koncentrátem a křižovatkou protagonistů, jejich osudů a příběhů.“ (s. 315). Stejně výstižně charakterizovala i autora: „Benni se zde projevuje především jako mistr zkratky, nevelký rozsah povídek dokonale odpovídá komickému naturelu skečů a grotesek.“ (tamtéž). 

Opravdu, Benni sice používá málo slov, ale slov velmi výstižných pro dané situace. Ostrý a hutný rytmus těchto příběhů dokonce Bennimu posloužil i jako základ některých jeho dalších děl. Bar sport je dnes již legendárním dílem. Benniho fantazie se zdá být nevyčerpatelná a přitom je jasné, že většina jeho postav má skutečný základ, který ale Benni s nadsázkou ironizuje a dovádí až do zcela nepředvídatelných rozměrů. Používá jednoduchý hovorový jazyk, který je blízký dnešnímu čtenáři, a leckde se nebojí použít ani vulgarismy. Stále má čím překvapit. Rozesměje vás, když to nejméně čekáte. Smát se ostatně čtenář začíná už během Historického úvodu a přestane až notnou chvíli po dočtení knížky. Možná proto je tato kniha stále oblíbená a stala se takřka kultem, legendou. Kdo nečetl Bar Sport, jako by ani nebyl.

U nás z Benniho rozsáhlé tvorby vyšly zatím jen dva tituly:
Podivínsko (I meravigliosi animali di Stranalandia), přeložila Jana Sovová, Periplum, Olomouc 2003.
Časoskokan (Saltatempo), přeložila Alice Flemrová, Havran, Praha 2003.

Pro více informací o autorovi a jeho kompletní bibliografii doporučuji navštívit jeho oficiální webové stránky: www.stefanobenni.it.