„I ty se budeš mít v životě dobře“ je titul Bar-Josefovy v pořadí šesté knihy. Jde o sbírku pěti povídek nazvaných jmény jejich hlavních protagonistů, čtyř mužů a jedné ženy, kteří pod vlivem momentálních životních krizí a změn ukvapeně a bez přemýšlení překračují tenkou hranici, jež odděluje činy vyrovnaného člověka od činů lidí svým způsobem zoufalých, kteří po něčem usilovně touží, ale nemohou kýžené věci dosáhnout. Pro všechny příběhy je charakteristické čekání, čekání na změnu, na to, že se přihodí konečně událost, která převrátí dosavadní nespokojenost s vlastním životem.

První a nejdelší povídka, Zerach, líčí příběh mladého muže, který se stará o svou matku a kromě životní rutiny, jež se více méně skládá z nicnedělání, nemá vůbec nic až do okamžiku, kdy zahlédne v projíždějícím autobuse jednu dívku. Toto „setkání“, náhlá akce v monotónně plynoucí každodennosti, která jako by již neměla šanci na změnu, otočí Zerachův dosavadní život o sto osmdesát stupňů, a ačkoli celý příběh končí tragicky, má hlavní hrdina pocit, že konečně udělal správnou věc, i přesto, že je za ni společností odsouzen.

Hlavním představitelem druhé povídky, která se odehrává na základně v sinajské poušti za jomkipurové války (1973), je Janiv, jeden z vojáků. Oproti Zerachovu komplikovanému osudu není zápletka příběhu vůbec složitá, což ještě umocňuje bezvýchodný pocit zoufalého čekání na jakoukoli změnu.

Životní trable novopečeného hasiče Jaakova tvoří jádro třetí povídky. Jaakov žije se svou manželkou, která vůbec nevychází z domu, a jediné, co ji může vytrhnout z její dobrovolné letargie, jsou Jaakovovy příběhy. Po absolvování hasičského kursu se Jaakov zapojuje do práce sboru, a protože miluje pocit důležitosti, který mu hasičská uniforma propůjčuje, vykonává i ty nejpodřadnější úkony se zvláštní péčí a pozorností. Nakonec se však dostává do nezáviděníhodné pozice, kdy se musí rozhodnout mezi ženou a prací.

Příběh pětašedesátiletého lakýrníka Šimona byl již v Praze představen díky stejnojmennému monodramatu, které za osobní účasti autora uvedla Lyra Pragensis 4. května 2005. Při práci na nové polituře hlavní hrdina neustále hovoří a mezi různými historkami, které za svůj život nasbíral, odhaluje i své soukromé problémy a strasti. Jeho hlavním trápením je závažná nemoc jeho vnoučka Ofira, kterému se snaží všemožně pomoci i přesto, že se jeho úsilí nesetkává s přílišným nadšením ze strany jeho okolí.

Hrdinkou poslední povídky je prodavačka Liora, která si najednou uvědomuje, že ji její dosavadní život neuspokojuje. Začíná řešit typicky ženské problémy, jako pokročilejší věk, pocit naprosté nepřitažlivosti a absenci jakéhokoli partnerského soužití. S každým novým dnem se prohlubuje její potřeba náhlé a radikální změny, Liora jen čeká na nějaký vnější impuls, neboť nemá dost síly a odvahy, aby se k činu odhodlala sama.

Jicchak bar-Josef ve své povídkové sbírce opět prokázal své vypravěčské umění, dokáže se soustředit na detail, čímž čtenáři umožňuje mnohem bližší kontakt nejen se svými hrdiny, ale i s reáliemi. Kdokoli tak může alespoň trochu proniknout do nejrůznějších, často nepsaných zákonitostí a způsobu života moderního Izraele. Autor dále potvrdil, že je schopen vhodnou volbou jazykových prostředků a celkového zasazení vystavět své povídky tak, že se čtenář nezačne již při druhém odstavci nudit. Dokonce i v případě příběhu z pouště je fikce dovedena téměř do dokonalosti, neboť přes všechen pocit nekonečnosti příběhu a vroucího přání, aby to beznadějné čekání již skončilo, čtenář knihu neodhazuje do kouta, ale trpí spolu s Bar-Josefovými hrdiny. Poslední poznámkou by snad ještě mělo být, že jedním z možných poselství většiny povídek je to, že není vždy nutné udělat tu nejsprávnější věc či rozhodnutí, ale projevit odhodlání s vlastním osudem bojovat, ať již je jakýkoli, a nenechat se „převálcovat“ životními strastmi.