Náruživec
Gretkowská, Manuela: Náruživec

Náruživec

Rozbaluji prostěradlo. Roztahuji ho na postel. Bude jako plátno na obraze: žena a muž...

Rozbaluji prostěradlo. Roztahuji ho na postel. Bude jako plátno na obraze: žena a muž.

Natahuješ ke mně ruce. Kladeš je přes sebe. Směješ, když tvrdím, že muž je nejkrásnější člověk. Jenže já mám pravdu. Podívej se na své silné nohy. Útlé boky a břicho jsou jeden svalový mechanismus. Nejčistší obrázek, který na rozdíl od neforemného, nabubřelého těhotenství, není potřeba zdokonalovat. Nejsi spižírna se sádlem rozloženým do faldů na zadku a na hrudi. Zevnitř se k tobě nepřisaje vyhladovělé embryo. Podívej:

Nejmenší sval na tomto zápěstí je propojený s ramenem také svaly. Pohybuje se díky šlachám na zádech. Neztrácí se v žádných zakulaceních, nerozpouští se v tuku. U ženy růst znamená kynout. U muže to znamená nabírat sílu.

Když jsi poprvé viděl má prsa, řekl jsi: „Jsou bezradná jako roztažené paže.“ Líbáš je a jsou svatá. Aureola bradavek růžoví. Naše svatá Cecina, patronka se dvěma relikviemi. Člověk je musí zbožňovat, lízat. Trápit a také kousat a mačkat, protože neexistuje posvátnost bez umrtvení.

Sex ti je cítit z úst a slintá mezi nohama, když mi cosi říkáš a jsi něžnější než polibek. Vkládáš mi jazyk mezi rty. Dělíme se o poslední srozumitelné slovo. Rozkousáváme: Mi-lu-ju. A ozdoby slov se rozplývají. Při vzdechu je hlas nahý. Uprostřed samotných vzdechů. Touha, kterou nelze převést do naučených, cvičených slov.

Zůstává rytmus, krevní puls. Rytmus potřebný k vyvolání rozkoše. Vkrádám se pod tebe. Olizuji kapky potu. Chutnají báječně. Proudí jimi teplo, slaná plačtivost, lepkavost touhy. Počkej – odstrkuji tě chodidlem. Bereš si ho do pusy. Mazlíš se s mými prsty. Mokré si je otíráš o tvář.

Pomalu se nade mnou skláníš. Vlasy ti padají do obličeje. Záda máš spletená ze svalů. V předklonu jsou napnuté. Je v nich poddajnost a nebezpečná síla. Antický kaplan z kamene vytesán, který daruje jako oběť své semeno: „Nebudeš mít žádné jiné muže přede mnou,“ přál by sis jako každý zamilovaný bůh.

Choulím se do tvé náruče. Máš tam mateřské znaménko. Hnědý hrbolek, který vyčnívá a spojuje lesknoucí se kůži. Líbám prohloubenou šíji. Zakláníš hlavu a oplácíš mi mazlení. Také tak silně, také tak intenzivně. Chceš se ve mně znovu ukrýt. Sedáme si v objetí stehen. Kousavé polibky jsou příliš bolestné. Olizujeme si rty. Silou pronikáš do mé měkkosti. Přidržuješ mě za boky. Zvedáš mě a majetnicky k sobě tiskneš. Náraz, odsun. Jsem tvým ztopořeným penisem svléknutým z kůže. Ždímeš z nás rozkoš. Jsme před vyvrcholením... Vytrhnu se ti a schovávám hlavu pod polštář. Nechci, aby ses mě dotýkal. Ještě ne. Obnažil jsi mě z normálního těla. Vytéká z něj vlhkost. Pod ním je jiné, milostné. Z rozpálené kůže se vypařují vůně. Leháš si na bok, podepíráš se lokty. Vdechuješ dráždivou vůni. Nikdy nevoní stejně. Získává aroma od světla a mazlení. Dozrává na teplé kůži.

Místo slov mi kladeš do ucha jazyk. Slibuješ mi tím pomalé vyvrcholení. Špičkou lížeš nejhlubší propast. Hladíš mě po zadku. Ráda dostávám na holou jako zlobivá rozmazlená holka. Jistě, jenom žádný spěch.

Přitahuješ mě za ramena, aby sis potřel srst. Zvířecí klacek mezi nohama. Prst doprovázejí do zarudlé dutiny chomáčky slizkých chloupků. Zeširoka roztahuji nohy. Hladký prst nahradí drsný jazyk. Moje sladká šťáva ti vytéká z úst.

Přidržuješ mě za ruce. Nevím, jestli tě odstrkuji, nebo ti zarývám nehty do ramen. Vklouzáváš do mě. Konejšíš mě. Mělké vlny rozkoše zaplňují ústa. Urychleně lapám po dechu, zadržuji dech, tebe. Vyvoláváš rozkoš. Čím dál víc. Skrze mé tělo, otevřenou nahotu. Nacházíš nového mazlíčka, tudy. Co nejhlouběji. Ztrácíme se, vyplouváme, nemůžeme se do sebe vklínit silněji. Odtrhnout se. Jsem v tobě, v pulsujícím vzdechu. Tančím a sténám. Prsty mi samovolně sklouzávají ze zpocených ramen. Svými boky drtíme poslední kousek cukru, který se oslabený rozpouští v našich tělech.

Otevírám oči. Vlákna prostěradla. Rubáš s otisknutou stopou mokrých těl. Přitahuješ si mě těžkou dlaní. Líbáš z polospánku. Ještě jsi ve mně. Za chvilku vyklouzneš. Porodím tě. Vytéká mléčná tekutina a ty jemně vyklouzneš na má unavená stehna. Nořím se do snu. Král a královna ze středověké malby. Milují se. Propleteni v jednotu. To jsme my. Odebrali jsme korunu orgasmu z onoho království v nás, nad námi. Rozkoše a vlády nad světem bez lásky.

Ukázka

Spisovatel:

Kniha:

WAB, Varšava, 1998.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země: