Expozice tohoto Paasilinnova románu nám nápadně připomene začátek románu Zajícův rok (česky 2004) téhož autora: muž středního věku pochybující o smyslu svého dosavadního života je konfrontován se změnami, které do něj přinese náhlé setkání s živým tvorem. Ale zatímco redaktor Vatanen se zajícem v náručí prchá z civilizace, farář Huuskonen, který byl osiřelým medvídětem obdarován svými, možná trochu pomstychtivými farníky, se pokouší šelmu civilizovat. A protože Arto Paasilinna si v absurdních situacích libuje, naučí farář medvěda postupně nejen obsloužit se na toaletě, vyčistit si zuby, ale třeba i balit kufr, žehlit košile a řádně se pokřižovat. Jenže zákon přírody je mocný a zimní spánek se medvědům odepřít nedá, a tak nezbývá než medvídkovi postavit brloh a pěkně ho ukolébat.

Zdatnou a blízkou pomocnicí se Huuskonenovi stane sošná zooložka Soňa Sammalistová a nevázaný farářův život se znelíbí nejen manželce, ale i jeho nadřízeným. Farář se proto s medvědem po boku může vydat na dobrodružnou cestu a především plavbu po dalekých zemích a mořích, během níž o setkání s dalšími neuvěřitelnými událostmi i figurkami nebude nouze. Paasilinna si samozřejmě nenechal ujít možnost opět nahlédnout do Ruska (tentokrát zejména na nechvalně známé Solovecké ostrovy), ale tam cesta pana faráře a jeho chlupatého sluhy ani zdaleka nekončí.

Arto Paasilinna v tomto románu kritizuje zkostnatělost a přetvářku finské luteránské církve, ale vysmívá se třeba i nadšení svých krajanů pro všeliké prazvláštní sportovní disciplíny (zde reprezentované hodem oštěpem do výšky). Ctitele tohoto autora však může těšit, že pramen absurdních historek a příběhů patrně hned tak nevyschne. Koneckonců příští rok se o tom jistě přesvědčí na vlastní oči a uši, neboť autor by se měl v květnu jako host objevit na pražském knižním veletrhu.