Narodil se v Krakově (1978), kde s rodinou stále žije. Polský prozaik, básník, esejista a literární vědec (syn polského básníka Stanisława Franczaka) vystudoval polský jazyk a literaturu na krakovské Jagellonské univerzitě. Studium uzavírá knihou Rzecz o nierzeczywistości. "Ferdydurke" Witolda Gombrowicza i "Mdłości" Jean-Paul Sartre’a ("Ferdydurke" Witolda Gombrowicze a "Nevolnost" Jean-Paul Sartra, 2003). V roce 2007 obhájil doktorskou práci, viz. Poszukiwanie realności. Światopogląd polskiej prozy modernistycznej (Hledání skutečnosti. Světonázor polské moderní prózy) na fakultě Antropologie literatury a kulturních studií UJ, kde nyní pracuje jako odborný asistent.

Získal ocenění v mnoha literárních soutěžích a obdržel několik státních stipendií. Jeho texty jsou přeloženy do italštiny, francouzštiny, němčiny, angličtiny a češtiny. Sám překládá z francouzštiny.

Pracoval jako rozhlasový a televizní redaktor, v současné době uvádí pořad polské veřejnoprávní televize (TVP Kultura) věnovaný knižním novinkám Čítárna (Czytelnia).

Od roku 1994 vydává své básně, prozaické a jiné texty v mnoha polských (Twórczość, Odra, FA-art, Kresy, Topos, Dekada Literacka, Rita Baum, Studium, HA!art, Lampa a další) a zahraničních kulturně-literárních časopisech (Babylon, Action Poetique, Semicerchio, Protimluv). V letech 1999-2006 redigoval časopis pro literaturu a umění „Nowy Wiek".

V roce 1997 mu vyšla první z řady jeho básnických sbírek nazvaná Samoobsługa (Samoobsluha). Psaní poezie se věnoval až do roku 2006 (básnické sbírky: Półmrok (Přítmí, 1998; Języki lodowca, (Jazyky ledovce, 2000); Król rdzy, (Král rzi, 2006). V současnosti o sobě tvrdí, že jako básník skončil.

Skutečným jádrem jeho dosavadní tvorby jsou prozaické texty. V roce 2001 se Franczak – prozaik představil nejprve knihou Trzy historye (Tři příbjehy) a poté drobnými texty pro sérii nezávislých nízkonákladových samizdatů, např. Apokryfy (1998), Bajka o człowieku, wilku i księżycu (Pohádka o člověku, vlku a měsíci, 2000), Podróże do wielu odległych bajek świata (Putování do mnoha vzdálených světových pohádek, 2001), Wyprawa do krajów Beneluksu (Výprava do zemí Beneluxu, 2001), Bajka o człowieku (Pohádka o člověku, přel. do němčiny Ein Märchen vom Menschen, 2004), Bajka o domu którego nie ma (Pohádka o neexistujícím domovu, 2005) a sbírku povídek Algi, kalki, zębatki (Řasy, kalky, ozubnice, 2004) vydaných v letech 2001-2006 občanským sdružením „Świat Przedstawiony”, jako výsledek kongeniální Franczakovy spolupráce s krakovským výtvarníkem (grafikem a fotografem) Piotrem Kalińskim (alias PIO), mj. hlavním hybatelem krakovského klubu LOKATOR.

V roce 2004 vychází Franczakovi kniha povídek Szmermele, kterou si autor definitivně vysloužil nálepku nepřehlédnutelného prozaika a v roce 2007 rozšiřuje svůj žánrový záběr o, v jistém smyslu velmi intimní, knihu esejů Grawitacje (Přitažlivosti). V roce 2008 jsme si mohli konečně přečíst román Przymierzalnia (č. Převlékárna, 2009), který si několik let poležel v autorově šuplíku a ve kterém se poprvé výrazněji objevuje inspirace Dantovou Božskou komedií. Na podzim roku 2009 vydal pod hlavičkou jednoho z nejprestižnějších polských nakladatelství (Wydawnictwo literackie) první knihu ze zamýšleného několikadílného románového cyklu, pro kterou je dantovské téma zásadním inspiračním zdrojem. Kniha má název Nieludzka komedia (Nelidská komedie).