V roce 2000 vyšlo v Makedonii několik zajímavých knih. Dvě z nich, Pupek světa (Papokot na svetot) Venka Andonovského a Psalmy Michaila Rendžova, kandidovaly na nejvýznamnější literární cenu balkánského prostoru Balkanika. První z autorů tuto cenu získal a jeho popularita překryla všechny ostatní literární počiny roku 2000, ale také následujícího roku. Ve stejném roce jako Pupek světa však vyšla např. kniha Cvičení pro Ibn Pajka (Vežbi za Ibn Pajko) Olivery Nikolovové, 77 antinávodů k osobnímu použití (77 antiupatstva za lična upotreba) Saši Prokopieva a také Diva liga Vlady Uroševiće, v roce 2001 Nadpozemské pohádky (Vonzemski prikazni) Aleksandra Stankovského, Insomnia Dimitrii Duracovského, knihy, které stojí za přečtení.

A přestože intelektuální detektivky o konspiracích tajných řádů a znovuobjevených tajemstvích minulosti v posledních letech lámou rekordy prodejnosti, knihu ze stejného soudku Vlady Uroševiće přešli Makedonci téměř bez povšimnutí. Tato románová hříčka se vymyká celkovému autorově stylu, avšak zachovává si mimořádnou kvalitu jeho děl. Urošević zná velmi dobře francouzskou kulturu a její střípek zasouvá za plátno makedonských dějin. Mladý nezaměstnaný archeolog Bojan přichází náhodně na stopu ilegální skupině hledačů pokladů, kteří ničí neprozkoumaná archeologická naleziště a nalezené cennosti prodávají do ciziny. Z ciziny také někdo jejich skupinu řídí a zdá se, že míří k nějakému konkrétnímu a velmi cennému nálezu. Klíčem k pokladu je stará francouzská mapa plná podivných znaků, které by mohl umět přečíst právě člověk s archeologickým vzděláním, který si nutně potřebuje přivydělat. Bojana však více než zisk zajímá záhada, která ho k celé věci přivede – jeden z hledačů mu ukáže šperk, který v Makedonii vykopal a na němž jsou egyptské hyeroglify, což je první stopa po starověké egyptské kultuře na tomto území.

Bojana současně angažuje redakce bulvárního deníku a žádá jej o fundovanou reportáž právě o hledačích zlata. V rámci pátrání ho posílá do Paříže, zdá se totiž, že je třeba prozkoumat stopu autora tajemné mapy, plukovníka De Rosalier. Bojan zjistí, že tento muž velel francouzskému vojsku na Soluňské frontě v první světové válce a z deníku, který vymámí z jeho dcery, se dozví, že při kopání zákopů vojáci narazili na zvláštní starověký podzemní chrám, snad zasvěcený egyptské bohyni Isis. Zdá se tedy, že egyptská stopa má čím dál pevnější základy. Ukazuje se také, že celý příběh nezačíná za první světové války, ale už před francouzskou revolucí, kdy plukovníkova praprababička, důstojnice tajného řádu, zmizí beze stopy někde v srdci Balkánu.

Mladý archeolog tedy pokračuje v pátrání, současně si je však vědom, že se kolem něj stahuje smyčka, z níž nelze ven. Sledují ho podivní lidé, někdo mu prořeže gumy u auta, jeho nová záhadná přítelkyně jednoho dne zmizí beze stopy stejně jako starý prodavač fosílií, který s ní zdánlivě neměl nic společného. Zvědavost je však silnější a přivede ho nakonec až na konzultaci do oddělení starověku pařížského Louvru, kde se vysvětlí část archeologické záhady.

Bojanovi jsou mezi všemi zainteresovanými lidmi nejbližší ilegální kopáči, špatně placení dělníci, před nimiž jejich nadřízení skrývají význam hledaného pokladu - cigán Maksud, starý slepý jasnovidec Memed s psími dečkami a derviš, který se živí malováním horoskopů. Když Bojan z plukovníkova deníku zjistí, jaké tajemství ukrývá starý podzemní chrám, rozhodne se, že musí tento bizarní spolek hledačů ochránit a vydá se na cestu do hornatého srdce Makedonie.

Všechny načrtnuté záhady nejsou vysvětleny, protože to by podle autora byla nuda. Čtenář toužící po uzavřených příbězích má však v ruce dost indícií, aby si každou z nich doluštil podle své chuti. V románu Diva liga najdeme některé typické atributy tvorby Vlady Uroševiće. Je tu urbánní linie, popisující rozpálenou letní Skopji, v níž se potulují charakteristické postavičky balkánského velkoměsta – prodavači a drobní překupníci z Bit-pazaru, šarlatáni prodávající zaručeně šťastné horoskopy, originální džíny z Albánie a parfémy z Turecka, umounění uličníci vydělávající pár denárů drobnými službami (většinou správkou toho, co předtím majiteli rozbili).

Výrazná je zde rovněž autorova náklonnost k fantastickým prvkům ve vyprávění. Bojan si často představuje scény z dávno zašlých věků a spojuje je se současnými situacemi.

Urošević se zabývá také tzv. mediteránním literárním společenstvím a makedonskou literaturou jako jeho součástí. Tento středomořský kontext dominuje rovněž románu Diva liga. Káhira, Skopje a Paříž jsou jen různá města jednoho prostoru - Mediteránu, který je teoreticky vymezen klimatickými podmínkami vhodnými pro pěstování oliv, a v němž pohlížíme na kultury Evropy, Blízkého východu a Afriky jiným pohledem, než jsme zvyklí, a nacházíme velmi blízké prvky v mentalitách a kulturách národů žijících kolem Středozemního moře (Makedonci sice nežijí v bezprostřední blízkosti moře, avšak jsou nedílnou součástí Mediteránu jako tzv. týlová kultura).

Diva liga je čtivá kniha potvrzující jak výsadní postavení Vlady Uroševiće v makedonské literatuře, tak strach čtenářů sáhnout po knize autora, který často bolí.