Takaši Atóda (nar. 1935) vystudoval obor francouzská literatura na univerzitě Waseda a poté pracoval přes deset let v parlamentní knihovně. Debutoval v roce 1953 ve věku 18 let novelou Láska z ledničky (Reizóko jori ai o komete), publikoval také sloupky v periodickém tisku. Své literární pokusy ukázal kolegům z knihovny, kteří jej přesvědčili, aby si našel nakladatele. V roce 1961 odešel z parlamentní knihovny a začal se věnovat výhradně literární tvorbě. Sbírka krátkých povídek Blázen do Napoleona (Naporeon kjó) získala v roce 1979 prestižní literární cenu Naoki, ve stejném roce obdržel Atóda za povídku Návštěvnice (Raihóša), která je obsažena ve zmíněné sbírce, Cenu Japonského svazu autorů detektivek.

Vedle literární tvorby se angažuje jak ve zmíněném v Japonském svazu autorů detektivek, tak i v Japonském PEN klubu, kde v současné době zastává funkci výkonného ředitele. Poměrně aktivně se vyjadřuje také k politickým otázkám, naposledy když se s dalšími japonskými literáty vyslovil proti politice USA a Japonska v Iráku.

Atóda patří do početné skupiny japonských mistrů krátké povídky, postavené na překvapivé pointě. Pro tyto povídky, které udrží čtenáře od začátku do konce v napětí, je charakteristický lakonický jazyk, do jisté míry až ironický podtón, nápaditý černý humor a neuvěřitelná žánrová a tematická různorodost – některé mikropovídky patří jednoznačně do vědeckofantastického žánru, v jiných nalezneme detektivní zápletky, podobenství, nevysvětlitelné záhady, náznaky lidových strašidelných příběhů kaidan ze starého Japonska či prvky moderního hororu.

V Atódově tvorbě se prolínají zejména detektivní žánr a prvky sci-fi. Atóda se v řadě povídek zaměřuje na příběhy lidí, kteří se z různých důvodů ocitli tváří v tvář smrti, aniž by kladl důraz na řešení konkrétní zápletky. Spíše se zamýšlí nad příčinami, bezprostřední motivací lidského jednání ve zlomových životních situacích, přičemž své příběhy umisťuje nejen do japonského (jako zapřísáhlý Tokijčan především tokijského), ale i do cizího prostředí, například z oblasti jemu tak dobře známé francouzské historie a literatury.

Detektivní žánr má v Japonsku poměrně dlouhou tradici. Své kořeny má již na konci 19. století a především v předválečném období, kdy detektivní příběhy představovaly především duchaplné příběhy poskytující neočekávaná řešení složitých kriminálních zápletek. Tato snaha přinášela řadu vykonstruovaných, nevěrohodných situací, což odsouvalo tvorbu detektivních autorů spíše na okraj literatury. Po válce, kdy tento žánr dosáhl nového rozmachu, začaly převažovat realistické příběhy ze skutečného života, s důrazem na společenské souvislosti a analýzu lidské povahy z pohledu konkrétních motivů zločinu. Moderní detektivní tvorba zvýšila svou prestiž a dobré detektivky bývají kritiky bez problémů řazeny mezi kvalitní literární díla.

Je třeba si uvědomit, že samotný pojem „detektivka“ je v Japonsku velice široký a zahrnuje vlastně všechny příběhy, které obsahují prvky tajemna, záhady, fantazie, sci-fi, exotiky nebo mystiky. Tvorba většiny japonských autorů je obvykle značně rozmanitá a prolíná se napříč jednotlivými žánry, takže jejich přesné „zaškatulkování“ je často nemožné. Ani Atóda není v tomto směru výjimkou.

Atódova tvorba se však neomezuje pouze na krátké povídky – je také autorem rozsáhlých novel, esejů i literárních kritik.

Prvního zahraničního překladu, konkrétně do angličtiny, se dočkal až ve věku 55 let, kdy nakladatelství Charles E. Tuttle vydalo soubor jeho jedenácti populárních krátkých povídek pod názvem The Square Persimmon and Other Stories.

Atódovo dílo bylo vzhledem ke své mimořádné čtivosti nedávno zařazeno do softwarového programu výuky japonštiny „Mikan“ pro firmu Macintosh, který funguje jako elektronická kniha, v níž se okamžitě znázorňuje význam a výslovnost kteréhokoliv japonského znaku v textu.

Český čtenář měl poprvé možnost seznámit se s Atódovou tvorbou v roce 2004, kdy nakladatelství Albatros vydalo sbírku jeho povídek Blázen do Napoleona (s podtitulem Detektivní povídky s podivnou příchutí) v překladu Ivana Krouského. Několik krátkých povídek z této knihy bylo v červenci 2005 uveřejněno v Létě DNES, letní příloze deníku Mladá fronta DNES.

© Jan Levora srpen 2005