Původem Alžířan Abdelkader Djemaï, dnes však spisovatel žijící a publikující ve Francii, nemění v nejnovějším románu Le nez sur la vitre (Nos na okně) ani téma, ani styl. Opět půjde o příběh jistého Alžířana, sice běžný, ale jedinečný. A opět v nesmírně citlivém, střídmém, o to však silnějším podání. Djemaïův rukopis velmi připomíná styl jiného maghrebského spisovatele, slavného (původem Maročana) Tahara Ben Jellouna. Ostatně i tematicky jsou si jejich díla velmi blízká.

Postarší Alžířan se vydává z Avignonu, kde žije už pár desítek let, do Nancy za jedním ze svých synů, o němž nemá žádné zprávy. Pětadvacetiletý mladík mu totiž přestal odpovídat na dopisy. Zážitky z cesty vyvolávají vzpomínky na jiná, dávná putování: výpravy v dětství s vlastním otcem po Alžírsku, po jeho smrti pak následující odchod do Francie. Jednotvárné obrazy míhající se za oknem autobusu, scenérie dálnice a typizovaných odpočivadel se prolínají se smutnými i půvabnými detaily rodné země, reminiscencemi z doby alžírské války, s výjevy z filmů, s úvahami o mužově dnešním životě. Netušené, ačkoli vlastně logické vyústění příběhu čtenáře nevysvobodí: tahle kniha se každému zapíše do paměti.

Celý jeden život Djemaï nastínil na několika stranách v kusých črtách, jež střídmými slovy říkají mnoho. Útlá novela byla kritikou pochvalně ohodnocena jako dílo, jež čtenáře „zasáhne upřímností výpovědi a úsporností stylu“.