Sugerův literární odkaz tvoří texty, které podobně jako jeho aktivity na různých polích, odrážejí opatovu činorodost. Zachycují Sugerovo politické působení u dvora francouzských králů Ludvíka VI. a Ludvíka VII., týkají se však především otázek spjatých s osudy opatství Saint-Denis.

Sugerovy texty je možno rozdělit do tří velkých skupin. Do první lze zařadit dva spisy, které jsou věnovány představitelům francouzského království, Ludvíku VI. a Ludvíku VII.[[1]] Oba tyto texty je možno charakterizovat jako biografie, které stojí na pomezí mezi tzv. gesta a panovnickými zrcadly. První z těchto spisů, Vita Ludovici grossi regis (Život krále Ludvíka VI.), vznikl zčásti za Ludvíkova života, zčásti byl psán po jeho smrti, pravděpodobně až do roku 1143. Koncipován byl především jako oslava Ludvíkových skutků. Hlavním tématem je boj proti feudálům protivícím se královské moci, který vedl francouzský panovník spolu s církví za podpory a s pomocí opatství Saint-Denis. Kulminační bod celého vyprávění představují události roku 1124, doba Ludvíkova ohrožení vnějším nebezpečím – císařem Jindřichem V. – , kdy se mu dostalo „ideologické“ podpory ze strany opatství.[[2]] Historie dochování druhého spisu, věnovaného Ludvíku VII., je poměrně složitá a stále není uspokojivě vyřešena. Podle dosud známých informací lze předpokládat, že Suger spis začal psát pravděpodobně kolem roku 1149, přičemž zůstal nedokončen.

Poměrně rozsáhlou skupinu v Sugerově díle tvoří opatova bohatá korespondence spolu s vystavenými listinami pocházejícími především z období jeho regenství. Poslední skupinu představují texty Ordinatio, De consecratione a De administratione. Všechny tyto spisy mají společného jmenovatele, jímž je opatství Saint-Denis a kostel zasvěcený svatému Dionysiovi. Zabývají se celým komplexem otázek, jež se týkají zavedení nových kultovních zvyklostí, reformy klášterního života, přestavby klášterního kostela, shromažďování liturgických předmětů či svěcení jednotlivých částí kostela (západní části kostela 9. 6. 1140, položení základního kamene v oblasti východního závěru 14. 7. 1140 a konečně svěcení chórové části 11. 6. 1144).

Ordinatio[[3]]

Ordinatio není spis v pravém slova smyslu. Jedná se o listinu, kterou je možno přiřadit k dalším diplomatickým materiálům, jež opat vystavil pro klášter v Saint-Denis. Tento pramen je zároveň nejstarší ze Sugerových spisů, které se váží k opatství Saint-Denis. Ordinatio, jak autor dosvědčuje, bylo projednáno za účasti Ludvíka VII. a dalších uvedených osob (Ordin. 45) na společné kapitule v Saint-Denis 11. června 1140. Text listiny byl sepsán pravděpodobně v údobí mezi dubnem 1140 a lednem 1142.
Suger zde věnuje hlavní pozornost obnovení památky na Karla Holého, jehož dary Saint-Denis si mezi ostatními předměty shromážděnými v opatství zasloužily zcela výlučné postavení. Proto se snaží o ustavení a prosazení nařízení, která měla být prováděna na paměť tohoto panovníka, a hodlá dosáhnout rovněž hlubšího propojení mezi opatstvím Saint-Denis a francouzským královstvím. Uvedenou snahu, jak je zřetelné i z ostatních Sugerových spisů, je možno chápat jako jeden z hlavních impulsů, jimiž byl Suger při sepisování svých děl veden; zároveň je toto úsilí dobře patrné i v jeho praktické politice.

De consecratione[[4]]

Tento spis vzniklý mezi lety 1144–1145 má detailně propracovanou symetrickou strukturou; ve dvou hlavních oddílech textu Suger pojednává o třech liturgických událostech, které proběhly v opatství Saint-Denis. Jednalo se o dvě svěcení nových, Sugerem vybudovaných částí opatského kostela v Saint-Denis, západního průčelí a východního závěru, kterému předcházelo slavnostní položení základního kamene v chóru. Svěcení obou částí kostela bylo spojeno s vysvěcením oltářů, do chóru byly přeneseny relikvie.
Spis lze rozdělit do dvou velkých celků. Jeden se zabývá západním průčelím kostela a svěcením této části, druhý, důkladněji rozpracovaný, popisuje stavební práce v chóru, přičemž hlavní pozornost je věnována liturgické slavnosti svěcení této části stavby. Na první pohled je zřejmá také paralelní výstavba obou celků: vždy jsou popsána nejprve učiněná rozhodnutí a příprava ke stavebním pracím, dále počátek stavby (v chóru pojatý jako liturgický akt), který je spojen s vylíčením popisu dalších prací, následují vždy dva zázraky, a konečně svěcení chápané jako vyvrcholení předchozího úsilí (přičemž východnímu závěru se dostává větší pozornosti). Celý spis rámuje prolog a epilog s theologickými odkazy. Pokud se z tohoto úhlu zaměříme na účel, s jakým byl psán Sugerův text, bude zřejmé, že De consecratione je možno přiřadit ke spisům, označovaným ve středověku jako tzv. fundationes, které vyzvedaly zakladatelské tradice rodu (šlechtického či panovnického) ve vztahu k založeným institucím. Uvedenému záměru by odpovídaly úvodní pasáže spisu, v nichž je zdůrazněna zakladatelská role Dagoberta, dále líčení hojných zázraků a v neposlední řadě také zmínky o svěcení kostela. To, že Suger popisuje spíše svou přítomnost a události z nejnovější doby, podtrhuje rovněž snahu po renovatio, tedy obnově všech těchto tradic a navázání na ně. Zároveň je možno tento text chápat jako svébytný útvar, který má některé styčné body s tzv. translačními popisy zachycujícími přenos relikvií, kde se rovněž prolínají hagiografické motivy s prvky historiografickými, zde prezentovanými v podobě zachycení významných etap z života kláštera. Protože přenesení ostatků světců představuje pro život církevní instituce vždy významnou cézuru, která odděluje nový úsek v její existenci od předchozího období, lze tento moment chápat rovněž také jako zásadní předěl v „novodobém“ životě klášterního kostela v Saint-Denis.

De administratione[[5]]

Tento spis, který vznikl po roce 1149, je nejrozsáhlejší z textů, jež opat Suger věnoval Saint-Denis.[[6]] Skládá se ze tří částí. Obsahem první z nich je obnovení či zvýšení příjmů náležejících opatství, líčených prostřednictvím imaginárního putování po blízkých či vzdálených klášterních majetcích. Dalším uzavřeným celkem je popis stavebních prací provedených v klášterním kostele. Konečně v posledním tematickém okruhu byl podán výčet nově nabytých, opětovně získaných nebo nově vytvořených předmětů, které ozdobily kostel, ať už se jednalo o liturgické předměty, bohoslužebná roucha, nově zhotovené či vyzdobené oltáře a v neposlední řadě vitraje v chóru kostela. Jak zaznamenal autor spisu v úvodní kapitole, jeho sepsání iniciovali bratři, kteří opata ubezpečili o nutnosti zachytit všechny pozitivní změny, které se v opatství udály v době jeho funkce.
Stejně jako v případě předchozího spisu byl i tento text sepsán tak, aby si vždy jednotlivé úseky svou paralelní výstavbou odpovídaly. V první velké části, která se dotýká majetkových a hospodářských otázek, lze rozlišit dva pododdíly věnované nejprve ekonomickým záležitostem v Saint-Denis a v nejbližším okolí kláštera, následně se autor zabývá vzdálenějšími doménami. V oblasti ekonomického zlepšení stávající situace se Suger programově zaměřuje na tři hlavní okruhy: acquisitio, tedy zisk nových statků, recuperatio, opětovné nabytí zcizených majetků, a multiplicatio, zmnožení klášterních příjmů. Podobně je možno i druhý velký celek textu rozdělit na dva základní okruhy, které tvoří nejprve otázky spojené s přestavbou kostela, respektive jeho jednotlivých částí, další líčení je věnováno vnitřní výzdobě tohoto prostoru.
Celý spis De administratione je systematicky rozvržen do tří velkých celků, a Suger se tak koncentruje především na tři okruhy své úspěšné politiky: possessiones, aedificia a thesaurus. Podle tohoto scénáře koncipuje celý svůj spis. V geografických souvislostech, jako imaginární itinerář, poskytuje soupis klášterních domén, při jejichž znovuzískávání se opírá více o starý listinný materiál než o ústní tradici. Zabývá se vždy nejprve kvalitativním zlepšením místních podmínek, zvětšením církevních statků, aby zde posléze mohl konstatovat kvantitativní zvýšení příjmů. Jako výsledek své úspěšné hospodářské činnosti udává vyšší výnosy obilí, častěji však pozitivní vývoj dokládá větším přílivem peněz v hotovosti. Je nesporné, že všech těchto výsledků bylo dosaženo nejen obratným diplomatickým manévrováním, ale rovněž vhodnými investicemi, stálým a pečlivým vedením účtů a v neposlední řadě také prozíravostí, kterou Suger chápe jako nepostradatelnou vlastnost správců církevních statků. Veškeré úsilí o zvýšení příjmů je podřízeno jediné snaze: přebudování klášterního kostela v Saint-Denis.
Obdobná hlediska, jaká Suger použil pro soupis domén opatství, uplatnil i při popisu klášterní výzdoby. Geografický princip zde vystřídal topografický přístup, s jehož pomocí Suger popisuje předměty umístěné v tomto liturgickém prostoru. Soupis a deskripce těchto předmětů začíná na liturgicky nejdůležitějším místě kostela, na východě v chóru, odkud nás opat provádí západním směrem do hlavní lodi. Z imaginárního putování se opět vracíme do východní části kostela chóru, k závěrečné prohlídce vitrají.
Jak bylo možno z předchozího rozboru vidět, Suger se v De administratione zaměřuje na složení účtů ze své vedoucí funkce, proto je možno tento spis – dle uvedené strukturální blízkosti – přiřadit k tzv. Gesta abbatum, výčtům z činů opatů jednotlivých klášterů, kteří pro koncepci svých děl hojně užívali archivy svých opatství, aby popsali nejen současnost církevních institucí, ale mohli se vrátit také k jejich počátkům.[[7]] V širším kontextu je možno tento spis chápat také jako výraz rozsáhlých snah po benediktinské renovatio,[[8]] jež se projevují v Sugerově ekonomicko-administrativní reformní činnosti.

Jak je z obsahu Sugerových textů patrné, církevní stavba – klášterní kostel Saint Denis – není jen místem liturgických aktů, ale představuje také součást liturgie, v níž má každý detail svůj symbolický, popřípadě alegorický význam. Tato stavba – ecclesia materialis – tak zároveň zastupuje ecclesia spiritualis, jež jako živé kameny (lapides vivi) tvoří jednotliví věřící.[[9]] Nezbytnou součástí liturgie, jak často upozorňuje Suger, představují rovněž ornamenta ecclesiae, tedy nákladně pořizované předměty užívané při liturgických úkonech, které díky minuciózní práci, s níž jsou zhotoveny, a díky své výzdobě, představují objekty, které mají v průběhu bohoslužeb vzbuzovat obdiv věřících a mají zároveň odkazovat k vyššímu, duchovnímu rozměru – de materialibus ad immaterialia excitans.[[10]] Tento základní horizont Sugerova uvažování, který lze charakterizovat jako „liturgické myšlení“, je dobře patrný ve všech spisech věnovaných Saint-Denis, nejkomplexněji však zaznívá v textu De consecratione.

POZNÁMKY
[[1]] Suger, Œuvres complètes, vyd. A. Lecoy de la Marche, Paris 1897; Suger, Œuvres, vyd. F. Gasparri, Paris 1996.
[[2]] Tehdy Ludvík VI. nepříznivou zahraničněpolitickou situaci proměnil ve svůj triumf a manifestaci vnitřní jednoty téměř celé Francie, když pod praporem sv. Dionysia, Oriflamme, sjednotil své vojsko shromážděné u Remeše. Císař Jindřich V. se mu neodvážil postavit. Francie slavila tento politický úspěch záhy jako své velké vítězství, srv. H. K. Schulze, Hegemoniales Kaisertum, str. 480–481.
[[3]] Titul není autentický. Opírá se o termín ordinatio, kterým Suger označuje vlastní listiny (srv. Ordin. 6: in alia ordinatione [„v jiné listině“]). V překladu je možno označit tuto listinu jako „nařízení“ či „ustanovení“. E. Panofsky o ní hovoří jako o tzv. Rule či Regulation. Na rozdíl od ostatních dvou spisů, které jsou dochovány anonymně (Sugerovo jméno je zde dodatečně dopsáno písaři v 17. stol.), je v listině Suger uveden jako autor hned v úvodu.
[[4]] Název spisu je opět neautentický. Ve spise De administratione 176, je na tento text odkazováno následujícím způsobem: in scripto consecrationis eiusdem superioris partis („ve spise o svěcení horní [tj. chórové] části“). Proto byl do názvu přejat termín consecratio („svěcení“) vycházející z této zmínky. Spis byl vydáván pod názvem Libellus alter de consecratione ecclesiae nebo ve zkrácené formě jako De consecratione.
[[5]] Při citacích z tohoto Sugerova spisu se setkáváme nejčastěji s názvem De administratione nebo Liber de rebus in administratione sua gestis, které dal spisům F. Duchesne, Historiae Francorum Scriptores coaetanei, IV, Paris 1641.
[[6]] K dataci srv. S. Linscheid-Burdich, Suger von Saint-Denis. Untersuchungen zu seinen Schriften Ordinatio – De consecrtaione – De administratione, München – Leipzig 2004, str. 9 a 187–189.
[[7]] Tímto způsobem text hodnotí např. L. Grant, Abbot, str. 35–36 n., jež Sugerův text uvádí do souvislostí se spisy podobného obsahu i struktury, které popisovaly činy velkých církevních představitelů, biskupů či opatů. Za předchůdce textů tohoto typu považuje Liber Pontificalis.
[[8]] Srv. L. Kuchenbuch, Ordnungsverhalten im grundherrlichem Schriftgut vom 9. bis zum 12. Jahrhundert, in: J. Fried (vyd.), Dialektik und Rhetorik im frühen und hohen Mittelalter, München 1997, str. 175–268 (zde str. 253).
[[9]] K symbolice katedrály srv. G. Binding, Was ist Gotik? Eine Analyse der gotischen Kirchen in Frankreich, England und Deutschland 1140–1350, Darmstadt 2000, str. 43.
[[10]] Srv. Suger, De admin. 264.