Ženy sedí na plošince ve skalní stěně. Odpočívají. Je hezký den, jaký zůstane člověku snadno v paměti.

Lezly celý den. Začaly brzy ráno, než se slunce příliš rozpálilo, dobře odpočaté, dobře připravené a náležitě vytrénované. Tato hora je výzva a ony nejsou jediné, kdo sem dnes vyrazil. Výstup je zmiňován ve většině horolezeckých příruček a má poměrně vysokou úroveň obtížnosti. Lehčí výstupy ženy spolu už absolvovaly. Tento je zatím nejtěžší. Ale obtížnost je třeba zvyšovat. Jinak to nemá smysl.

Byly to čtyři přítelkyně, které se přihlásily současně do horolezeckého kurzu, aniž se předtím znaly. Kurz byl velmi podnětný. Horolezecký kurz určený speciálně ženám. Instruktor byl zkušený. Všechny to chytilo. Ty, kteří se neodhlásí hned na začátku, to často tak chytne. Po kurzu využívaly možností v okolí. Časem se máte dopracovat k dalším typům hor a stěn po celém světě.

Kvůli nemoci jedné lezou dnes jen tři, což je z technického i organizačního hlediska jasná výhoda. Život má také své omezující faktory.

Ženy, sedící na plošince ve skalní stěně, mají dobrá zaměstnání. Když máte náročné zaměstnání a postavení, je přátelství důležité. Všechny potřebují jistotu. Společné lezení pak zvláště oceníte.

Mají sílu v prstech. Celou zimu je podle příruček doma v obývacím pokoji nebo v ložnici posilovaly a přitom se dívaly na televizi nebo dělaly něco jiného. Tak získáte sílu.

Mají dobré vybavení. Hřeby, skoby, lana, sedáky, klíny, karabiny, cepíny, mačky. Vše nejlepší kvality. S dobrým vybavením se člověk může cítit bezpečně.

Ženy se chystají vyhlédnout si místo k přenocování, než zítra zlezou vrchol. Bivak musí být bezpečný a musí tam být pro člověka i s jeho věcmi dost místa. Vše musí být přesně naplánované a důkladně promyšlené.

Jak sedí na plošince a pijí iontové nápoje, probírají oslavu padesátin nejstarší z nich. Bude za pár měsíců. Probírají menu, seznam hostů a projevy. Všechny se se zájmem zapojují do rozhovoru s vědomím, že už tak možná připravují samotný program. Samozřejmě musí sestavit kvalitní a dobře stylizované projevy. Je nasnadě, že takto je možné navzájem se podporovat, posilovat zázemí a pomáhat ostatním dosahovat vytyčených cílů. Oceňují přátelství a hovoří o opoře, kterou můžete člověku poskytnout bez velkých obětí. Mají ve zvyku být věcné a držet se tématu.

Jedna z žen musí na malou. Aby byla diskrétní, odejde kousek stranou. Ostatní se věnují vyhlídce. Je nesmírně krásná, s tyčícími se horami a s ostrovy dál v moři. Povídají si o tom.

Žena, která poodešla na stranu, asi špatně šlápla a zřítila se. Její křik letí dolů podél skalní stěny společně s tělem. Dvě zbylé jdou k místu, kde spadla, a hledí dolů, ale nevidí ji. Volají její jméno, ale nikdo neodpovídá. Usoudí, že je sotva v jejich silách s tím něco udělat, a vrátí se na původní místo.

Přichází večer. Brzy se setmí. Rozhodnou se zůstat na výčnělku a strávit noc tam. Zítra ráno, po vydatném nočním spánku, se mohou rozhodnout jak postupovat dál nahoru k vrcholu. Kvůli ztrátám v týmu musí plány tak jako tak pozměnit.

Událost jimi otřásla. Vytáhnou proto placatku koňaku, kterou chtěly otevřít až po úspěšném výstupu na vrchol. Rozbalí si spací pytle a vlezou si do nich. Den už není tak mírný a příjemný jako předtím. Snaží se ale nenechat se událostí zlomit. Někdy je pozdě bycha honiti. Vždycky je lepší být konstruktivní.

Když leží ve spacácích, počítají, na který den asi připadne pohřeb, a hledají v diářích, jestli už na tu dobu nemají naplánované jiné schůzky. Dojdou k závěru, že nejsou tak důležité, aby se nedaly přesunout na jindy, a že se tedy pohřbu budou moci zúčastnit. Plánují si, co řeknou o mrtvé nad rakví. Chtějí náležitě uctít její památku. Zároveň chtějí tuto příležitost využít i samy pro sebe, poukázat na sounáležitost mezi sebou, promluvit o tom, jak je důležité vyjadřovat respekt nadaným a schopným ženám a podobně. Ale nesmí to vyznít strojeně. V dobrém přátelství má člověk naštěstí tu výhodu, že může při takových záležitostech využít ostatní jako konzultanty.

Přetřásají pád a jeho možné příčiny. Shodnou se na tom, že taková věc se stane hned, a tento závěr vysloví, než usnou.

Přeložila: Jana Pivničková, vyjde na podzim 2005 v antologii norských povídek Krajina s pobřežím aneb Sto let norské povídky (nakl. Argo)