Zapomenutý kout
Kdyby se nějakým zázrakem do vsi Náhorní Rjazaňské oblasti bývalého Sovětského svazu dostali mimozemšťané, strašlivě by se podivili.
Jakýpak zvláštní národ to tu žije a jak se jeho příslušníci dokáží mýt, aniž by na to měli nějakou speciálně přizpůsobenou místnost?
Pročpak v jejich bortících se chatrčích žije v každé škvíře podivný hmyz, který přes den posedává po skulinách a v noci požírá spící muže, ženy a děti, zkrátka cpe se lidskou krví?
A jaký to hmyz, už ne tak krvelačný, se hemží v šatech a hlavách, čímž lidi nutí, aby se neustále drbali, což jim přirozeně brání žít i pracovat?
Proč tady vodu pro domácí potřeby nepouští z kohoutku, ale tahají ji ve vědrech odkudsi z hlubin zemských?
Proč chodí do podivného stavení se jménem „Selmag“ (zkr. Selskoj magazin – Vesnický obchod, pozn. překl.), kde za pultem stojí velkohubá ženská, a poličky za jejími zády jsou prázdné?
Proč, když chtějí ohřát jídlo a zatopit v staré křaksně, ničí obyvatelé přírodu nejkrásnější na celé Planetě. A sice: rubou sekerami překrásné stromy, rozřezávají je na špalky a pálí v kamnech?
Proč, když vypěstují a zabijí prase, nesní maso sami, ale vezou ho do nejbližšího města a postávají na trhu jako solné sloupy?
Proč si jejich děti nechodí hrát do Disney Landu jako děti jiných civilizovaných zemí, a místo toho se celý den popelí v prachu silnice před domem spolu se slepicemi a jinou havětí?
Proč mají na sobě příslušníci tohoto národa tak ubohé hadříky: děravé válenky, několikrát zalátané a přelátané tělohřejky?
Proč jeden jediný ucházející dům ve vsi, na jehož kupoli zůstaly zbytky pravoslavného kříže, nechali zpustnout a uvnitř stojí traktory a mlátičky?
Mimozemšťanům bych odpověděl následovně:
Žije tu ruský národ, s jehož pomocí se pokoušeli dosáhnout světlých zítřků se jménem komunismus...
Nepovedlo se!

Následky
Babka vyhodila z okna prvního patra čtyřpatrového paneláku lahev od okurek.
Lahev
Opsala ve vzduchu oblouk a praštila po palici kolemjdoucího policistu.
Hlava policisty byla pokryta čepicí se štítkem, která změkčila dopad. Navíc to byla tvrdá palice.
Policista z toho vyvázl s malým leknutím. Trhl sebou a šlápl psovi na tlapu. Ten zakňučel a vrhl se do vozovky.
Řidič Kamazu nechápal, co se děje, myslel si, že pod auto spadlo dítě, prudce stočil volant a vrazil do stromu.
Strom se skácel. A silnou větví praštil babku po hlavě, která nebyla tak tvrdá, jako hlava policisty.
Nezbylo než zavolat záchranku.
Ta pak babku odvezla do nejbližší nemocnice.

Hlava
Alexandr Jevgrafič Pylnikov spěchal do práce. Cesta vedla kolem železnice. Nedaleko mostu přes řeku si všiml: koleje trčí vzhůru a ohnuly se.
Blížil se vlak. Byl slyšet svistot proráženého vzduchu, klapot kol.
Ale co lidi?
Alexandr Jevgrafič se vrhl vstříc nebezpečí.
Rána!
Ruce odletěly na jednu stranu, nohy na druhou. Tělo se rozlétlo na malé kousíčky.
Jenom hlava zůstala celá.
Když spadla pod přední kolo lokomotivy, zastavila soupravu a sehrála roli kolejní zarážky.
Na počest jedinečného činu postavili obyvatelé na náměstí před nádražní budovou pomník Pylnikovově hlavě.
Obyvatelé v nekonečném proudu procházeli kolem hrdinské hlavy a házeli k soklu kytice živých květin.
Duše samotného Pylnikova poletovala kolem. Měl radost jako malé dítě.
Jenže Alexandr Jevgrafič se strašlivě zklamal, když vyšlo najevo, že se to jemu, drobnému úředníčkovi Rjažského poštovního oddělení spojů, všechno jen zdálo.

Konspirace
Komunista Semjon Puškov spatřil sám sebe na Rudém náměstí, jak klečí před bustou otce všech národů, soudruha Josifa Vissarionoviče Stalina.
Puškov plakal.
A bylo proč.
Zaprvé: vůdce byl plešatý a bez kníru.
Zadruhé: na mramoru se skvěla slova:

MOISEJ ABRAMYČ ŠNĚJERSON

První myšlenka přišla jako rána kladivem:
Škůdci!
Záškodníci!
Potom:
Konspirace!
Vůdce odešel do podzemí!
Když se Semjon Puškov ráno probudil, dal si tajně, aby o tom žena nevěděla, do batohu kousek černého chleba a špetku soli.
A odešel z domu navždy neznámo kam.

Slepice
Chlap
Jako pomatený běhal po dvoře za slepicí
Jenže, ať se snažil sebevíc, nemohl ji chytit
Zalítla na střechu stodoly
Zatímco hledal žebřík
Zapomněl, co chtěl udělat
Přemýšlel
Přemýšlel
Na nic nepřišel
Vydal se do obchodu
Koupil pro sebe a přítele lahev vodky
Po první
Dali ještě jednu
Pak třetí
Všechno se chlapíkovi nějak popletlo
„Ty jedna zpropadená slepice“
Zařval na přítele
Jen počkej, teďkonc ti useknu hlavu
Jak prones tuhle myšlenku
Vrávoravě
Odkráčel pro sekeru
Zatímco šel
Zapomněl, pro co šel
Upadl do trávy
A usnul