Knihy
Jeden z nejlepších současných bulharských vypravěčů, Dejan Enev, vydal v uplynulém roce sbírku povídek a novel Gospodi, pomiluj (Bože, smiluj se). Stejně jako ve svých předešlých knihách i zde Enev odhaluje tragičnost bytí skrytou v banalitě každodennosti a často v krátké a zdánlivě bezvýznamné epizodě dokáže zachytit dramatické osudy svých postav.

Jako prozaička se knihou Ljubov a smărt pod krivite kruši (Láska a smrt pod křivými hrušněmi) poprvé představila Kristin Dimitrovová, jedna z nejvýznamnějších současných bulharských básnířek. Příběhy z všedního života skrze zdánlivou banálnost zachycují to komplikované a tragické naší doby. Také jeden z nejuznávanějších současných bulharských prozaiků, autor řady povídkových sbírek, Emil Andreev, potvrdil svou pověst osobitého vypravěče s citem pro syžet a svébytným jazykem i ve svém prvním románu Stăklenata reka (Skleněná řeka).

Knižně loni debutoval románem Džobna enciklopedija na misteriite (Kapesní encyklopedie mystérií) Milen Ruskov, prozaik, jenž si vydobyl autoritu již svými časopisecky publikovanými texty. Kapesní encyklopedie mystérií se točí kolem dějin okultní filozofie a hry s esoterismem. Někteří kritici srovnávají Ruskova s Umbertem Ecem.

Pozoruhodné básnické sbírky představily v loňském roce Ekaterina Josifovová - Nagore Nadolu (Nahoru Dolu) a Ivan Teofilov - Infinitiv, dva autoři, jejichž dílo výrazně promluvilo do bulharské literární tvorby posledních desetiletí. Podobně ovlivnil bulharskou poezii, zvláště po roce 1989, Ani Ilkov, který v uplynulém roce přispěl sbírkou nových i starších básní Mala AZiJa na Dušata (Malá ASiE Duše).

Novou knihu vydala i Nadežda Radulovová, mladá básnířka, která debutovala v 90. letech a rychle si vydobyla pevné místo mezi autory reprezentujícími současnou bulharskou literaturu. Její nejnovější sbírka se jmenuje Pamuk, stăklo a električestvo (Vata, sklo a elektřina).

Události a ceny
Rok 2004 se nesl ve znamení stého výročí narození Atanase Dalčeva (1904-1978), jednoho z nejvýznamnějších bulharských básníků 20. století.

Jakýmsi nepsaným vyvrcholením literárního roku je v Bulharsku stejně jako i jinde ve světě udílení literárních cen. Zmiňme zde alespoň dvě ocenění spojená s románem, jenž si v současné bulharské literatuře vydobyl postavení obzvláště prestižního žánru. Zřejmě vůbec nejprestižnější cenou v této oblasti je Cena Razvitie (Cena Rozvoj), která se uděluje od roku 1997 za nejlepší román v rukopise. V uplynulém roce se o ni podělily tři texty – Nevăzmožnite ubežišta na poezijata (Nemožná útočiště poezie) Evdina Sugareva, Majkite (Matky) Teodory Dimovové a Unplugged Maji Vukovské. Všechny zmíněné romány mají vyjít letos na jaře - vydání vítězného rukopisu je součástí udělené ceny.

Novinkou roku 2004 byla literární soutěž o bulharský román roku (Bălgarski roman na godinata), organizovaná Nadací Vik. Součástí ocenění je i překlad vítězného románu do angličtiny. Nejlepší titul v tomto případě nevybírá jen odborná porota, ale do výsledků mohou svými hlasy zasáhnout i čtenáři. Vítězem prvního ročníku se stal Stefan Kis'ov s románem Ekzekutorăt (Kat).

Rok 2004 byl pro bulharskou literaturu bohužel i rokem ztrát. Bulharská literární scéna se v uplynulém roce rozloučila se dvěma svými stěžejními představiteli, Jordanem Radičkovem (1929-2004) a Radojem Ralinem (1923-2004).