Ana Mirandová se narodila ve Fortaleze v brazilském státě Ceará roku 1951, dětství strávila v Rio de Janeiru a v Brasílii. Studovala architekturu a později literaturu v Rio de Janeiru, pracovala jako herečka, novinářka, redaktorka.

Jejími prvními publikovanými texty byly dvě sbírky poezie (Anjos e Demônios, Celebraçőes do Outro), které vyšly na přelomu 70. a 80. let. Peklo ráje (Boca do Inferno, 1989) bylo jejím prvním románem. Děj je zasazen do koloniální Brazílie, konkrétně do Bahíe v době barokní. Období, o němž se zachovalo poměrně skromné množství historických dokladů, autorka dokresluje díky vlastní obrazotvornosti. Vedle fiktivních postav tu připadla významná úloha i dvěma historicky doloženým osobám, básníkovi Gregóriovi de Matos e jezuitovi Antoniu Vieirovi. Kniha vyvolala příznivé až nadšené ohlasy na nejrůznějších stranách. Profesoři literatury na brazilských školách ji doporučují jako text při studiu brazilského baroka. Spokojenost čtenářů jasně dokazuje nejen fakt, že se román udržel po celý rok na seznamu nejprodávanějších titulů, který zveřejňuje deník Jornal do Brasil, ale také úspěch, který kniha měla v zemích, kde vyšla v překladu (byla přeložena například do angličtiny, francouzštiny, dánštiny či holandštiny). Odborná veřejnost románu udělila prestižní brazilskou literární cenu Jabuti v roce 1990.

Druhý román Králova podobizna (O retrato do rei) vyšel v roce 1991. I jeho děj umístěn do historických kulis, tentokrát do doby brazilské „diamantové horečky“. Třetí román Bez hříchu (Sem pecado, 1993) se odehrává v současnosti. Hned následující román nazvaný Poslední chiméra (A última quimera, 1995), jehož ústřední postavou je dekadentní básník Augusto dos Anjos, byl opět oceněn, tentokrát stipendiem Národní knihovny. Ženské postavy jsou hrdinkami dalších dvou románů, Nesvět (Desmundo, 1996) a Amrik (Amrik, 1997). V prvním z nich se autorka pokouší jazykem 16. století popsat příběh siroty poslané z Portugalska do Brazílie jako nedobrovolné nevěsty pro kolonisty, jimž se nedostávalo portugalských žen. Druhý je pohledem na Brazílie 19. století očima libanonské dívky, která sem přišla v jedné z přistěhovaleckých vln. Ve stejné době vyšel i román Clarice (Clarice, 1996), jehož ústřední postavou je spisovatelka Clarice Lispectorová. V roce 1999 vychází autorce první sbírka povídek nazvaná Nokturna (Noturnos, 1999) a o rok později sbírka snů nazvaná Sešit snů (Caderno de sonhos, 2000). V románu nazvaném Dias a dny (Dias e dias, 2003) spisovatelka jasným a čtivým jazykem přibližuje atmosféru romantismu. I zde je hlavní postavou historická osoba, romantický básník Gonçalves Dias. Po vydání tohoto románu se Ana Miranda stala podruhé laureátkou ceny Jabuti (2003) a obdržela za ni i cenu Brazilské literární akademie za román.

Ana Miranda pravidelně spolupracuje s několika brazilskými literárními časopisy a se svými přednáškami vystupuje na různých světových univerzitách. Její román Peklo ráje je na seznamu stovky nejvýznamnějších portugalsky psaných románů dvacátého století.