Pražské nakladatelství Torst pokračuje v tradici vydávání velmi mladých, často debutujících autorů. Po bok Petry Hůlové či Tobiáše Jirouse se v loňském roce postavil též Tomáš Kolský s knihou Ruthie a barevnost světa. Kniha je krátkým prozaickým tvarem váhajícím mezi románem, novelou, či možná spíše seskupením volně souvisejících povídek.

Stejně jako u výše uvedených autorů, i Kolského kniha tematicky čerpá z autorovi dobře známého místa, jeho ducha a reálií. V knize Ruthie a barevnost světa je takovým zdrojem autorův prázdninový pobyt v Jeruzalémě. Z této zkušenosti získává i další důležité náměty knihy, jimiž je zejména izraelsko - palestinský konflikt, či střet židovské a muslimské kultury obecně. Vstupuje sem silně též konfrontace s vlastním židovstvím a xenofobií okolního světa.

Jednotlivé povídky váže příběh mladého muže přilétajícího do svatého města na jakýsi workshop učitelů z různých, zejména postkomunistických zemí. Zde se Šlomo (jak se hrdina jmenuje) seznamuje s mladou atraktivní ruskou emigrantkou, nyní žijící v osadě na palestinském území, Ruthie. Zamiluje se, v průběhu vyprávění se přesvědčí, že je to ta pravá, a ožení se s ní. Činitelem neméně důležitým pro vývoj fabule (stejně jako závěrečné zápletky) je postava Džinní, která hrdinu přiměje definitivně změnit úhel pohledu na Ruthie a osadníky vůbec. „Džinní“, zprvu duch vodní dýmky ve vypravěčově pohroužení k němu promlouvající, jenž se později personifikuje v postavu nedávno vybuchnuvší sebevražedné atentátnice, je zároveň jeho svědomím. Díky tomu, že je pouze jakýmsi hlasem ze záhrobí a neexistuje tedy v reálném čase, vidí nejen věci minulé, ale může Šlomovi též naznačovat co ho čeká.

Kniha má silně autobiografické vyznění. Tento dojem násobí i reprodukování celého textu ich-formou. Hlavní hrdina je také jediným psychologicky podrobněji rozpracovaným charakterem. Ostatní postavy totiž nahlížíme pouze zprostředkovaně - jeho očima.

Dílčí příběhy se zvolna přelévají jeden v druhý bez zjevného logického sledu. Je to sice svižný monolog, ale chybí mu plynulost. Když přidáme občas velmi neobratné časové smyčky, působí výsledný text dosti roztříštěně. To podporují i časté odborné, zejména jazykové a demografické vsuvky. Kolský si totiž libuje ve vysvětlování některých jazykových specifik (zejména hebrejských), která sice mohou být zajímavá, ale při četbě působí spíše jako rušivé poučování. Nesvázanost povídek, které mohou být vnímány jako celek, či jako oddělené fragmenty, samotnému příběhu rovněž spíše škodí.

Příběh sám o sobě je vcelku banální, klasická „love story“ s dobrým koncem (umocněným sňatkem hlavních hrdinů). Na ni se nabalují další dílčí historky, které se syžetem sice nesouvisí, ale odkazují právě k tématům, která autora nejvíce tíží a se kterými se potřebuje vyrovnat. Tento impuls ho zřejmě vedl i k zařazení povídky Nacinka, která naprosto nesouvisí s dějem, obsahově se ale týká antisemitismu a rasové nesnášenlivosti. Izraelsko-palestinstký konflikt je samozřejmě látkou závažnou a aktuální. Kolský k ní však nedokáže přistoupit s nadhledem a odstupem. Všechny křivdy na židovství dříve nebo dnes páchané jsou pro něho natolik silné a osobní, že jeho původní záměr, aby dílo bylo jakousi oslavou humanity (ideálně ve spojení s vírou a pokorou), prorůstají žilky xenofobie a antiislamismu. V lepším případě Kolský sklouzne k jakémusi citovému vydírání a patetickým větám typu: „Zůstaň muslimem, ja’chabíbí, a úplně stačí, abys zůstal i člověkem.“ Toto negativum by mohl zlomit, kdyby čtenáři lépe zprostředkoval atmosféru strachu, který prožívají lidé žijící pod tímto tlakem (jak se mu to povedlo třeba v pasáži, kdy cestující spontánně tleskají pilotovi, který s nimi šťastně přistál na letišti). V místech, kde by tak mohl učinit, je však mnohdy nepřesvědčivý.

Nechci Kolského knihu odsoudit jako špatnou, rozhodně se ale nemůžu ztotožnit s řadou recenzentů, kteří ji označili za vyzrálou prvotinu.