Cestou zrna
Rozsévač zvolna jde rovnými brázdami.
Otec a před ním děd šli týmiž cestami.

To zrno na dlani je jako zlatý třpyt,
do černé země musí ale sestoupit.

I tam, kde slepý červ razí spleť temných tras,
v pravý čas umírá a vzhůru klíčí zas.

I moje duše stejnou cestou zrna jde:
umírá v temnotě – a opět ožije.

Také ty, má země, a s tebou i tvůj lid,
tento rok zanikneš a budeš znovu žít –

neboť jen jedna moudrost dána nám tu je:
všechno, co žije, cestou zrna putuje.

25. prosince 1917
Ze sbírky Cestou zrna

Z deníku
Nejtenčí zvuk mi drásá sluch
a oko cuká před světlem.
To už se prořezává duch
jako zub z dásně oteklé.

Prořeže se – a vzápětí
ze sebe sešlou slupku shodí.
Pak tisíc očí prokledí
do noci. A ne do té šedi.

jak bankéř s nožem v ledvinách
zůstanu ležet tady dole,
bude se zmítat, křičet – prach
vašeho světa vířit kolem.

18. června 1921
Ze sbírky Těžká lyra

* * *
Dívám se oknem – s pohrdáním.
Do sebe hledím – pohrdám.
Svolávám na zem hromování
a ruce k nebi nevzpínám.

za dne, co světlem objímá m,
černotu bez hvězd vidím jen…
Červ, těžkým rýčem rozčtvrcen,
takhle se svíjí na záhoně.

21. – 25. května 1921
Ze sbírky Těžká lyra

* * *
Ulice ztrácela se s první tmou.
Bouchnulo okno někde pod střechou.

Problesklo světlo, vzlétly záclony,
stín utrhl se od stěny –

šťastný, kdo střemhlav padá do hlubiny:
alespoň na pár vteřin je svět jiný.

23. prosince 1922, Saarow
Ze sbírky Evropská noc

Pomník
Ve mně se konec i počátek skrývá.
Málo jsem vykonal! Tak mnoho zbývá!
Přesto však jedno štěstí mám:
jsem pevný článek, řetěz netrhám.

Na nové Rusk, slavné, nedohledné,
můj idol o dvou tvářích jednou shlédne
někde na křižovatce tras,
kde vane vítr, písek, čas…

28. ledna 1928, Paříž
Báseň nezařazená do sbírek