Nakladatelství Labyrint rozjelo novou ediční řadu, Raketa – knížky pro děti. Prvním počinem je kniha příběhů (nikoli tučňáka, nýbrž alky malé) Kvika, pod níž jsou jako autoři podepsáni Richard Kubeš a Luděk Janda. Ilustrace z dílny Michala Cihláře tvoří cennou součást publikace: netuctové linoryty autora, jenž úspěšně buduje i tvář pražské zoologické zahrady.

Příjemnou součástí knihy je závěrečné Informatorium, stručné poučení o alkách a tučňácích, díky němuž si člověk, malý i velký, udělá konečně jasno. Podobně významná je i doprovodná akce uspořádaná po vydání knihy, totiž série putovních výstav, které představují použité linoryty a názorně ukazují postup prací při tvorbě a výrobě knihy. Výstavy navíc doplní i přednáškové turné výtvarníka a nakladatele.

Všem alkám je dobře na severu, jenom Kvik touží podívat se na jih. A to přesto, že se takové nápady nelíbí mámě, bráškům ani starému mrožovi. Kvik se vydá na cesty. Zažije mnohá, nečekaná dobrodružství: utká se s nebezpečným medvědem, pozná dobré lidi, s kočkou naplánuje povedenou taškařici, při níž se málem oba utopí, párkrát vypluje na lov se starým rybářem, stane se mediální hvězdou, dopadne zloděje, ale i po něm bude pátrat policie… Teprve podivný nápad jeho lidských přátel, již vystavějí "kvikland", bude pro alku příležitostí vzpomenout si, odkud pochází. Všude dobře, ale na severu nejlíp. I pro odvážnou alku.

Přestalo být zvykem uvádět v knize pro děti doporučený věk čtenáře, většinou zcela zbytečný údaj, nicméně u Kvika, jenž je navíc prvním titulem Labyrintové Rakety, není jasné, na jaké publikum míří. Po graficky pěkně vypravené knize vytištěné na kvalitním papíře sáhne i dospělý zákazník knihkupectví, upoutá ho už použití jedné z ilustrací na přední straně desek. Jasně totiž napovídá, že nejde o knihu – kýč, jak je v produkci pro děti dnes časté, nýbrž o knihu – umělecké dílo. Zbytečné množství zdrobnělin v textu („Jeden ho plácal křidýlkem přes zadeček…“ (str. 6), „Občas vykoukla hlavička, občas nožička, někdy křidýlko“ (str. 8), „na severu jsou ptáčci otužilí“ (str. 9), „Ve světle lampičky nápis Kvik na svetýrku zářil jak sluníčko“ (str. 46) „Co všelijakých zvířátek plulo na krách jako na lodičkách. Tuleni, mroži, občas se na ledovci svezla i bílá severská lištička…“ (str. 51) atd.) pravděpodobně vychází z představy autorů, že s dětmi je třeba mluvit jako s dětmi, a dává tušit, že kniha je směrována na čtenáře předškolního. Podobně i krátké, stručné, někdy až příliš polopatisticky stylizované věty, tento předpoklad potvrzují. Ale příběh, zprvu prostý – neposedná, neposlušná alka se vydá za dobrodružstvím na jih, zas až tak jednoduchý není. Tedy pro koho Kvik je? Tak trochu pro každého? Má praktická zkušenost ukázala, že sedmileté dítě Kvikovy příhody vyslechne se zaujetím, ovšem místy i se shovívavým úsměvem. Vzdělávací dopad publikace je ale zaručen: když nepozorný rodič pronese po přečtení svazku cosi na adresu fešáka tučňáka Kvika, dostane se mu přísného napomenutí. „To není žádný tučňák, to je alka malá!“

Ze stručné poznámky v úvodu publikace se lze dozvědět, že „Kvika, malou alku žijící na severu, vymyslel Richard Kubeš (1920–1977), který v roce 1946 vydal v Brně knihu „Kvik pluje na jih“. Na motivy původního vydání příběh pro děti nově převyprávěl Luděk Janda (*1975)“. Přesto není zcela jasné, jak moc Janda do původního textu zasahoval, zda jen stylisticky vyladil, dle současných pravidel zkorigoval, anebo převyprávěl z gruntu, něco doplnil. Jaké vlastně měla „závady“ původní Kubešova kniha, že bylo potřeba ji přetvořit.

Zmíněné výhrady nechť v ničem nesnižují hodnotu první z řady dětských publikací nakladatelství Labyrint/Raketa. Laťka je nastavena vysoko. Kvik pluje na jih nabízí poučení, napětí, veselé i smutné pocity při čtení. Věnuje se odvěkým tématům, které se dětem zprostředkovávají: co znamená přátelství, jak důležitá je odvaha, že lidé a zvířata mohou žít spolu, jak se nemusí vyplatit neposlušnost a paličatost (nicméně šikovný tvor si nakonec nějak poradí, a když má trochu štěstí, vyvázne se zdravou kůží), že najít ztracený domov je krásné. Nečiní tak podbízivě ani mentorsky, Kvikovy osudy jsou v prvé řadě dobrodružstvím.