V zimě proběhl v pražském divadle Archa již druhý ročník Kanadské sezóny, festivalu současného kanadského divadelního umění, především tanečního, ale i činoherního. S Pavlou Niklovou, která je jedním z organizátorů festivalu a zároveň překladatelkou hry In On It (v češtině jako To I Ono) Daniela MacIvora, jsme hovořili o překládání kanadské dramatické i mimodramatické skutečnosti pro české diváky.

- Letos jste kromě kanadského tanečního divadla přivezli i drama, soubor da da kamera s hrou In On It. Je tento soubor něčím typický pro současné drama v Kanadě?
- Ano, da da kamera je jedním ze souborů, které se v současné době nacházejí ve středu zájmu kanadské odborné i laické veřejnosti. Nemají divadelní vlastní prostor, z čehož vyplývá, že nejsou nuceni „vyplnit“ za každou cenu sezónu. Vyhledávají si producenty na jednotlivá představení, která jsou poměrně jednoduše schopna transportu. Cílem je ukázat představení publiku v různých divadlech, městech, zemích. Co se týká estetiky – je pro ně charakteristické prázdné jeviště, významové použití audio-vizuální techniky a přímé oslovování diváka. Robert Wallace v přednášce o kanadském divadle uvedl, že „realizmus je nahrazen prezentačním stylem, ve kterém scénické efekty rozšiřují antiiluzionistickou charakterizaci postav“.

- Hra In On It je mimo jiné hrou o psaní dramatického textu a o jeho divadelní realizaci; čím je zajímavá pro scénu Archy?
- Daniel MacIvor se ve své tvorbě soustavně věnuje fenoménu divadelního představení, které je v jeho podání samostatným uměleckým dílem, a nejen interpretací textu. Důležité je, že se jedná o autorské divadlo. Daniel MacIvor hru napsal, režíroval a zároveň je jedním ze dvou herců na scéně. Možná také proto je jeho herectví přirozené a přechod mezi různými postavami, které ztělesňuje, působí překvapivě, ale zároveň nenásilně a vtipně. V Arše se představení In On It hrálo dvakrát, a mezi prvním a druhým večerem byl jeden výrazný rozdíl. Při druhém představení herci zvolnili tempo, jejich dialogy se protáhly a pauzy byly opravdu dlouhé. Dali tím českým divákům šanci „napojit se“ a reakce publika byly živější a četnější.

- Jak se vám s textem hry pracovalo jako překladatelce?
- Měla jsem pocit, že se hra tak trochu překládala sama. Jednotlivé dialogy jsou natolik přirozené, že nebylo těžké sledovat jejich linii. Nejtěžší bylo samozřejmě převést narážky týkající se severoamerické kultury, které nejsou samy o sobě českému publiku nebo čtenáři srozumitelné. Jedna z nich byl např. ironický popis společnosti milovníků opery, kdy autor říká: „These are the kind of people who think Counter Culture is a youghurt shop.“ V češtině jsme nakonec napsali, že “To jsou takový ty lidi, co si myslej, že undergroundový umění jsou plakáty v metru.“ Ráda bych zmínila, že s překladem hry mi pomáhal Don Nixon, rodilý Kanaďan a odborník na současné divadlo, působící v Divadelním ústavu v Praze, a že český překlad hry s názvem To i ono vydal Divadelní ústav v edici Současná hra. Těším se, že si třeba hru vybere k nastudování některý český soubor.