Doina Jela je absolventkou Filologické fakulty Bukurešťské univerzity. Jako publicistka debutovala koncem osmdesátých let. Od roku 1989 pravidelně uveřejňuje literární recenze, eseje a rozhovory v časopisech România literară, Contemporanul, Tomis, Familia aj. V poslední době se zaměřila především na literaturu faktu týkající se nejnovějších rumunských dějin.

V roce 1995 publikovala v bukurešťském nakladatelství Humanitas prózu inspirovanou skutečnými událostmi, nazvanou Cazul Nichita Dumitru (Případ Nichity Dumitra), za niž obdržela cenu Mezinárodního sdružení rumunských umělců a spisovatelů s centrem ve Washingtonu. Dále následoval titul Telejurnalul de noapte (Noční televizní zprávy), vydaný roku 1997 nakladatelstvím Polirom v Jasech.

 Značný ohlas, a to nejen v Rumunsku, vyvolala v následujícím roce kniha s názvem Această dragoste care ne leagă (Láska, jež nás spojuje), detailní rekonstrukce zvláště odsouzeníhodného případu politického teroru. V jednom z procesů inscenovaných v Rumunsku po maďarském protisovětském povstání byla k osmnácti letům káznice odsouzena sedmdesátiletá profesorka francouzštiny v důchodu, paní Ecaterina Bălăcioiu-Lovinescu; po dvou letech zemřela ve vězení bez jakékoli lékařské pomoci, neboť odmítla "obchod" s režimem Gheorghiu-Deje: výměnou za své propuštění měla přivolat zpátky do Rumunska dceru Monicu Lovinescovou, jež po válce emigrovala do Francie a stala se proslulou komentátorkou Svobodné Evropy.

Další publikace – Lexiconul negru – unelte ale represiunii comuniste (Černý slovník – nástroje komunistické represe), kterou Doina Jela vydala v roce 2001, obsahuje 1700 abecedně uspořádaných hesel, shrnujících pracně získané údaje o agentech, vyšetřovatelech a věznitelech rumunské tajné politické policie Securitate; tento slovník splňuje i přísné vědecké nároky na přesnost a objektivitu informací a je doplněn rejstříkem a podrobnou bibliografií. Loni vyšlo druhé vydání knížky nazvané Drumul Damascului (Cesta do Damašku) v narážce na příběh Saulova prozření a obrácení, vylíčený ve Skutcích apoštolů. Její obsah naznačuje podtitul Spovedania unui fost torţionar (Zpověd bývalého mučitele). Franţ Ţandără, někdejší vyšetřovatel Securitate na stavbě Kanálu Dunaj – Černé moře a v několika psychiatrických léčebnách a věznicích, je jedním z mála příslušníků tajné státní policie, ne-li jediný, který se rozhodl promluvit a podat svědectví o svých nelidských činech. Z dlouhých a obtížných rozhovorů, jichž se spolu s autorkou účastnil také profesor Fronea Bădulescu, bývalý politický vězeň, se zrodila kniha o 260 stránkách, doplněná rejstříkem a archivními materiály. Z vlastní zkušenosti mohu dosvědčit, že knížka se čte nesnadno, protože ve vás vyvolává hrůzu. Publicista Virgil Ierunca, významný představitel rumunského exilu ve Francii, o ní řekl: "Doina Jela prokázala velkou odvahu tím, že zapsala a napsala knihu, v jejíchž základech je uložena krutost v krystalickém stavu, ale současně i touha po spravedlnosti. Tuto knihu bychom měli číst všichni, což by do jisté míry nahradilo soudní proces, bez něhož bude společnost i nadále chorá a nevyléčená."