Sonda vyslaná k poslední opeře Bohuslava Martinů Řecké pašije obsahuje cenný pramenný materiál – dvě verze libreta, takzvanou londýnskou, uvedenou v Česku prvně, a curyšskou, která je v běžném provozu operních domů po celém světě. Dále je zde v úplnosti korespondence Bohuslava Martinů s řeckým spisovatelem Nikosem Kazantzakisem a jeho paní Helenou, (včetně faksimile) v překladu Růženy Dostálové.

Podle románu Nikose Kazantzakise Kristus znova ukřižovaný, napsal Bohuslav Martinů libreto k Řeckým pašijím. Vycházel z románu v angličtině, Christ Recrucified, vydaného v Oxfordu v roce 1954, a napsal libreto anglicky. Korespondence prozrazuje postup práce na opeře, od obrysové adaptace románu a textových konzultací až po smluvní náležitosti a postupné zprávy o přípravách na provedení opery původně v Covent Garden s Kubelíkem, pak definitivně v Curychu.

Dopisy nechávají nahlédnout do realit života obou umělců a odhalují vzácné fasety jejich charakterů. Setkali se v závěru života v tématu základním a pro ně živém – Kristus v našem životě. 69 dopisů a pohlednic, od prvního seznámení a prosby – „Jsem dost známý skladatel a vaše díla na mne udělala takový dojem, že velmi sním o tom zhudebnit je ve spolupráci s Vámi.“… (17. září 1954), po zlom kondolenční, který zřetelně vyslovuje spontánní uměleckou symbiózu – …„ byl jsem šťastný, protože jsem věděl, že bude spokojený, že nebude zklamaný, že mi věnoval svou důvěru.“ (31. října 1957), až k poslednímu dopisu paní Heleny Kazantzakisové – „Zapřísahám Vás, dávejte na sebe pozor a pečujte o své zdraví. Tvůrčí duchové nesmějí nikdy opouštět tuto zemi, je bez nich tak nesnesitelná.“ (18. února 1959). Psaní mapuje také jejich cesty, počíná se ve francouzském městě Antibes, manželé Martinů tam na čas bydleli v domě Josefa Šímy, a zas z Antibes letí poslední pozdravy Kazantzakisovy vdovy do švýcarského Schoenenbergu. Dostáváme originál a celek zpráv, s kterými jsme se tu a tam seznamovali zprostředkovaně, třeba v dopisech Martinů domů, nebo Miloši Šafránkovi a jiným.

„Londýnské“ libreto Řeckých pašijí neznamená, že je Martinů psal v Londýně nebo pro Londýn, označuje se tak prvá verze opery, protože její premiéra měla být v Covent Garden. Pak ji skladatel zevrubně přepracoval a to, co obecně známe, je právě verze druhá, premiérovaná v roce 1961 v Curychu (česky v zavedeném a kritizovaném překladu Evy Bezděkové). Aleš Březina se pustil do náročného heuristického bádání, proťukal všechna martinuovská centra ve Švýcarsku,Rakousku, Česku i Belgii i soukromé sbírky a provedl revizi a kompletaci díla. Nebyla to práce akademická, zrekonstruované původní znění Řeckých pašijí mělo premiéru na festivalu v Bregenzi v červenci 1999 (režie David Pountney) a koprodukční Covent Garden je uvedla rok poté. Londýnské libreto rekonstruované A. Březinou přeložila Růžena Dostálová. Specialistka na byzantskou a novořeckou filologii se dlouhodobě zabývá dílem Nikose Kazantzakise, uvedla ve známost jeho dvojí pobyt v Božím Daru v rozmezí let 1929 –1932 a jeho souznění s Bohuslavem Martinů dokumentuje i z jiných pramenů, než jejich vzájemné korespondence (přeložila ji z francouzštiny). Jako biblistka zasvěceně stopuje postavu Krista v Kazantzakisově díle a z jejího pera je též obsah románu Kristus znova ukřižovaný. Studie jak Dostálové, tak Březinova detailní komparace verzí opery už prošly odbornými periodiky a zasáhly vymezený okruh zájemců. Škoda, že do knižní podoby nebyly upraveny do širšího toku informací, než jak žádá vědecký referát. Uvítala bych celou vrstvu doplňujících informací, třeba kdo je Karl Heinz Fuessl, když jsem se dozvěděla, že v roce 1957 vyhotovil klavírní výtah ŘP pro Universal Edition. Každý nemá po ruce Growův slovník, aby se poučil o jeho ediční a žurnalistické praxi. Kdo zná švýcarskou hudební scénu natolik, aby mu byla plně obsažná tato informaci: „O uvedení na scéně curyšské opery…se zasloužily takové osobnosti jako Paul Sacher, Alfred Schlee, Hans Erismann a Maria Staderová?" Nu, Paul Sacher je dirigent pro moderní hudbu dostatek známý, ale bylo by vhodné uvést, že dr. Alfred Schlee byl ředitelem Universal Edition, Hans Erismann dirigent a Maria Stader vynikající curyšská sopranista a jeho manželka, zpívala premiéru? Pouhé Max Schlee z Universal Edition a Hans Erismann z curyšské opery je hodně všeobecné, i když každého napadne, že se za Martinů nepřimlouvali pánové z vrátnice. Aleš Březina přináší nové a zásadní informace zbytečně stručně. Omlouvám se čtenářstvu, pokud je podceňuji, ale na rozdíl od R. Dostálové nemyslím, že je obecně srozumitelná zkratka L 8,2 nebo Jr 48,24 či Am, 2,2. Ví se, že je to Lukášovo evangelium kapitola 8, verš druhý a odkazy na starozákonní knihy proroků Jeremijáše a Ámose? Po knize sáhnou martinuovští nadšenci a ti, kdo se zajímají o operu. Budou vědět, co je to apokryfní evangelium, když většina domácností nemá ani bibli? Lituji, že kniha nepřináší žádné reflexe premiér. Ani curyšské, ani té nedávné, na níž má A. Březina zásadní podíl.

Ve výsostných vodách Řeckých pašijí se autoři dali směrem ke Kazantzakisovi a genezi díla. Přivezli poklady. Škoda, že na palubu nepřibrali i někoho, kdo by vypracoval také bibliografii a shromáždil další skladatelovy odkazy, Martinů o Pašijích psal skoro všem.