Argentinský esejista, romanopisec a básník Ernesto Sabato (1911-2011), původně matematik a fyzik, opustil za druhé světové války "svět čistých idejí vědy" a v hledání člověka se vydal na "kontinent plný nebezpečí, kde vládne domněnka". Prvním krokem do chaosu lidské existence byla jeho sbírka esejů Jedinec a vesmír (1945). Od té doby dodnes "zuřivě zkoumá lidský úděl" prostřednictvím esejů a románů, které zná i český čtenář: Sabatův nejslavnější román Kniha o hrdinech a hrobech (šp. 1961) byl v odeonském vydání z roku 1984 okamžitě rozebrán, chronologicky první Sabatova fikce příznačně nazvaná Tunel (šp. 1948) vyšla česky nejprve na pokračování ve Světové literatuře a v roce 1997 knižně.

V esejích Spisovatel a jeho přízraky se Sabato zamýšlí nad otázkou, kterou je posedlý od začátku své literární dráhy: "proč, jak a kvůli čemu se píší fikce". Odpověď není formulována ve formě ucelené teorie, ale tvoří ji střípky úvah, komentářů k citátům a aforismů, které dohromady skládají mozaiku svérázného Sabatova pohledu na spisovatelské poslání i na člověka vůbec.
(text z obláky knihy Spisovatel a jeho přízraky, kterou v překladu Víta Urbana chystá Mladá fronta vydat koncem února 2002)

"Co je to tvůrce? Je to člověk, který v něčem ,dokonale' známém nachází neznámé aspekty. Ale hlavně je to přepjatec."
"Jedním z poslání velké literatury je probouzet člověka, který je odvážen na popraviště."
"Všichni víme, co román je, pokud se nás na to nikdo nezeptá, ale když se zeptá, začneme váhat."
"Lidé píší fikce, protože jsou tělesní, protože jsou nedokonalí. Bůh romány nepíše."

Ernesto Sabato zemřel v dubnu 2011.