Ve Spojených státech vyšlo ke konci října tohoto roku souhrnné vydání povídek z první etapy literární tvorby Johna Updikea (*1932), jednoho z nejvýznamnějších amerických spisovatelů současné doby. Kniha The Early Stories, 1953-1975, kterou stejně jako všechny Updikeovy díla vydalo prestižní newyorské nakladatelství Alfred A. Knopf, obsahuje na 100 povídek. Autor je napsal během let označených v titulu a řadu z nich publikoval v časopisech (zvláště v časopisu The New Yorker). Většinu z těchto povídek později zařadil i do svých prvních knižních povídkových sbírek.

Povídky jsou neodmyslitelnou součástí Updikeova bohatého literárního díla. Začal je psát již jako student na Harvardské univerzitě v Bostonu, ale za počátek jeho skutečné povídkářské dráhy můžeme označit rok 1954, kdy uveřejnil povídku Přátelé z Filadelfie (Friends from Philadelphia) v časopise The New Yorker. Téhož roku získal stipendium, díky němuž mohl strávit akademický rok na umělecké škole v britském Oxfordu (Ruskin School of Drawing and Fine Art). První knihu povídek, nazvanou Tytéž dveře (The Same Door, 1959), publikoval za čtyři roky po návratu do Spojených států (mezitím již ale vydal básnickou sbírku The Carpentered Hen and Other Tame Creatures a román The Poorhouse Fair). Že již těmito ranými díly Updike upoutal pozornost kritiky i čtenářů, o tom svědčí zařazení povídky Dívka z velkoměsta (A Gift from the City) do souboru The Best American Short Stories 1959. V následujícím roce Updike publikoval román Králíku, utíkej! (Rabbit, Run!, 1960, č. 1980), první část volné tetralogie (následující díly psal autor vždy zhruba v desetiletých odstupech.)

Druhá povídková sbírka, Holubí pírka (Pigeon Feathers, 1962, č. 1965), nenechala již nikoho na pochybách, že do americké literatury vstoupil další z vynikajících mistrů tohoto žánru. Svědčí o tom i skutečnost, že povídka Holubí pírka, podle níž je soubor nazván, byla otištěna i v antologii Best American Short Stories 1962. Svou pozici si spisovatel v následujícím roce ještě upevnil díky románu The Centaur (Kentaur, 1963, č. 1967), za který obdržel Národní knižní cenu (National Book Award for Fiction).

V roce 1964 spatřila světlo světa sbírka Olingerské povídky (Olinger Stories: A Selection). Téhož roku Updike v rámci cesty po východoevropských zemích navštívil poprvé Československo. Nově vydaný soubor The Early Stories, 1953-1975 obsahuje i povídky, které se objevily v čtenářsky velmi úspěšné sbírce Hudební škola (The Music School, 1966). Dvě povídky z této sbírky se dostaly do užšího výběru na cenu O. Henryho za nejlepší americkou povídku roku 1966 a 1967. Do antologie nazvané O. Henry Prize Stories byly jeho povídky vybírány takřka každoročně, ať již šlo o jednu z povídek z prvního cyklu o spisovateli Henry Bechovi, nazvanému Kniha o Bechovi (Bech: A Book, 1970), anebo povídce Právě volal tvůj milenec (Your Lover Just Called, 1968). To už si ovšem získal věhlas i díky dalšímu románu nazvanému Dvojice (Couples, 1968, č. 1993), z něhož se stal mezinárodní bestseller. První tvůrčí období Johna Updikea uzavírá sbírka Muzea a ženy a další povídky (Museums and Women and Other Stories, 1972). Povídka Syn (Son) byla vybrána do antologie Best American Short Stories 1974 a za povídku Nahota, zařazenou později do souboru o manželích Mapleových, získal Updike cenu O. Henryho za nejlepší americkou povídku roku 1975.

Není tedy pochyb, že řada povídek obsáhlého souboru The Early Stories, 1953-1975 patří k mistrovským kouskům povídkářského umění. Jaké jsou ale hlavní rysy Updikeova umění povídky? Je nutno poznamenat, že autor byl na počátku své literární tvorby ovlivněn jednak svou kreslířkou a malířskou průpravou, jednak autory svého srdce, k nimž bezesporu patří Vladimir Nabokov, J. D. Salinger a Saul Bellow. Přesto je Updikeův styl zcela osobitý. Jeho povídky, často hraničící s esejem či causerií, nejsou postaveny na vzrušujícím a překvapivém ději. Jsou vlastně v rozporu s tradicí americké short story 19. a první poloviny 20. století, vyznačující se napínavými a často i tajemnými či hororovými prvky. Místo všednosti a prudkého konfliktu - jak v doslovu k českému výboru Updikeových povídek nazvanému Milenci a manželé napsal překladatel Antonín Přidal - zajímá Updikea všednost a jemný paradox. V jeho povídkách tedy nejde ani tak o dějovou rovinu, ale spíše o sdělení vjemů, prožitků, nálad a reflexí. Náměty tedy zhusta vycházejí z běžných situací rodinného života (manželské soužití, nevěra, drobné profesní starosti), ale navzdory tomu tento spisovatel nikdy nenudí. Naopak, Updike je kouzelníkem, který dokáže popis i těch nejvšednějších chvil proměnit v nezapomenutelný čtenářský zážitek. Pregnantním příkladem jsou dnes již klasické povídky Sníh v Greenwich Village (Snowing in Greenwich Village, 1956), A & P (1960), Jak milovat Ameriku a současně ji opustit (How to Love America and Leave It at the Same Time, 1972) či Den s umírajícím králíkem (The Day of the Dying Rabbit, 1974). Některé z Updikeových povídek tvoří zároveň volné cykly spojené hlavními protagonisty. Můžeme je tedy považovat i za jakési „kvaziromány“. Jedná se výtečné satiricky laděné povídky o poloautobiograficky pojatém romanopisci Bechovi či manželích Mapleových, které známe i z českého překladu (výbor Milenci a manželé, Odeon 1985). Protože soubor chronologicky mapuje celou Updikeovu povídkovou tvorbu daného období, můžeme se vedle dnes již klasických povídek seznámit i s těmi, které si dosud nenašly cestu ke knižnímu vydání, neboť je autor při výběru považoval za nedůležité či méně zdařilé.

Takřka devítisetstránková kniha The Early Stories, 1953–1975 je neobyčejně cenným příspěvkem k poznání díla významné osobnosti moderní americké literatury. I když se Updike doznal, že některé ze svých nejranějších prací lehce poupravil, získáváme díky tomuto souboru dokonalý přehled nejen o genezi první etapy autorovy tvorby 50. až poloviny 70. let minulého století, ale i osobní svědectví o atmosféře období studené války viděné z opačného pohledu, než jaký známe z vlastní zkušenosti či literatury naší země.