Jeden z nejvýznamnějších současných portugalských esejistů, Eduardo Lourenço, se narodil v roce 1923 v São Pedro de Rio Seco v provincii Guarda. Vystudoval historii a filozofii na Coimberské univerzitě, kde posléze působil jako profesor. V té době začal spolupracovat významnými časopisy jako např. Vértice, kde publikoval své první verše a eseje, později vydané v knize Heterodoxia I. V roce 1953 se rozhodl emigrovat. Od roku 1954 působí na univerzitách v Hamburku, Heidelbergu, Montpellieru atd. Od roku 1988 žije ve Francii poblíž města Nice.

Ve svých kritických esejích se Lourenço zpočátku inspiroval neorealismem, který ve 40. a 50. letech v Portugalsku vrcholil, později se vlivem francouzských myslitelů přiblížil k existencialismu. Autorova esejistická tvorba není tematicky nijak vymezená. Jeho dílo zahrnuje eseje literární (např. práce o Miguelu Torgovi, Vergíliu Ferreirovi, José Saramagovi atd.) a z oblasti umění, ale také práce zabývající se současnými politickými otázkami nebo portugalskou kulturní identitou. Autor je doktor Honoris Causa Federální Univerzity v Riu de Janeiru a držitelem několika významných cen. Tou poslední a nejvýznamnější je cena Vergília Ferreiry, kterou získal v roce 2001.

Z rozsáhlého esejistického díla jmenujme např. Heterodoxia I, II (1949, 1967), O Labirinto da Saudade. Psicanálise Mítica do destino Português (Labyrint stesku. Mytická psychoanalýza osudu Portugalce, 1978), Poesía e Metafísica (Poezie a Metafyzika, 1983), O Esplendor do Caos (Třpyt chaosu, 1998, č. Dauphin 2002 pod názvem Chaos a nádhera) atd.