Alina Reyes vydala více než deset románů, ani jeden bych však za stěžejní dílo francouzské literatury nepovažovala. Odhlédneme-li od Řezníka, který zazářil především proto, že šlo o prvotinu mladé, neznámé autorky, nejzdařilejší se mi zdá být spisovatelčina variace gotického románu, odehrávající se ve snových zákoutích tajemného zámku. Útlá knížka s názvem Noc (La Nuit, Ed. Joelle Losfeld, 1994) má promyšlenou strukturu, je živena bohatou imaginací, navíc srší erotickým nábojem, který ale není bezpředmětný, do kulis přesně zapadá. Velmi kontroverzní dílko, jež sama autorka nazývá pamfletem (Reyes tehdy pro text zdlouhavě hledala nakladatele, nakonec vyšlo r. 1998 v nakl. Zulma), nese název Poupée, anale nationale - vtipný název si hraje s významy "anály", tedy "letopisy, dějiny" a "anální", totiž "řitní", přičemž ten druhý význam je zde řečen jasně, ten první (psal by se ve francouzštině se dvěma "n"), si lze jen dosazovat (doslova tedy Panenka, anální národní). Jinak jde o velmi "nevymáchanou" karikaturu života politika se ženou hloupou, až to bučí, jež si libuje v pozorování svých exkrementů. Reyesová tu brilantně vrší vtipný humor postavený jednak na erotice (ona ženština nemyslí na nic jiného, a není sama), jednak na nejrůznějších klišé - jazykových i společenských. Spíše než román je to pamflet proti hlouposti všech, kdo se nechají snadno obalamutit. I další knihy Aliny Reyes se zabývají ženou a erotikou, i když jsou z jiného, banálnějšího soudku. Tak třeba Když miluješ, je třeba odejít (Quand tu aimes, il faut partir, Gallimard, 1993) přináší prostý příběh: hrdinka má dva syny, s jejich otcem už nežije, teď právě se zamilovala do svého studenta Oskara. Zcela jednoznačně volí cestu vlastní svobody, kluky bez váhání vymění za milostnou avantýru. Tenhle spis není nijak odvážný, co se týče sexu - erotiky tu moc není. Odvážný, nebo spíš vskutku neotřelý je text pro zvláštní druh hrdinčina pohledu na svět. Ta žena se zabývá (sobecky?) jen svou láskou, svou svobodou, svou tvorbou, zkrátka jen a jen sama sebou… Jako nejlepší dílo Aliny Reyes se často uvádí Lilith (1999). Jeho hrdinkou je paleontoložka, uznávaná vědkyně, ředitelka Přírodovědného muzea v Lone, dík zázrakům kosmetiky ke všemu ještě i krásná žena. Rozhodne se užít si mužů, kteří ji dosud - ať manžel, či mladý milenec, neuspokojovali. Každou noc se snaží ukojit svůj hlad po mužských, jednoho dne jí to však přestane stačit, zatouží po krvi. Pak se ale, přibližně v polovině románu, objeví mnich Sammaël… Lilith je obsáhlý román, v němž se témata z mytologie mísí s idejemi a obsesemi současnými, text je napínavý, živý, vyprávění napěchované erotikou. I když je všechno řemeslně dobře sestavené a sepsané, vyznívá to poněkud prázdně, přičemž nejvíce dráždí pokusy o rozšíření záběru na historii, sociologii, filozofii. Zkrátka nebylo třeba tolik při tom mudrovat.
Řezník Aliny Reyes není veledílo, avšak v přehledu literatury s erotickou tematikou se patří je ocitovat. Autorka se jím, jak bylo řečeno, proslavila, a dodnes je s touto prvotinou její jméno automaticky spojováno

Alina Reyes: Když miluješ, je třeba odejít (Quand tu aimes, il faut partir, Gallimard, 1993)
"Jak se milovat, jak zůstat svobodný v tomto světě, jak odolat nátlaku lži, strachu? Je třeba vymýšlet si své lásky, vymýšlet si život…" stojí na obálce čtvrté knihy, kterou Reyesová vydala. Její příběh je prostý: hrdinka má dva syny, s jejich otcem už nežije, teď právě se zamilovala do svého studenta Oskara. Zcela jednoznačně volí cestu vlastní svobody: zprvu žije s Oskarem a dětmi ("Třináctiletý Noe a devítiletý Piero vstávali sami, dělali si snídani (…), sami odcházeli do školy. Já jsem ještě spala, vyčerpaná láskou"). Když potřebuje, a možná i proto, že právě chce psát (je spisovatelka), jednou ráno se sebere a odjede do vesnice v horách na chalupu. Neví jak dlouho tu bude, auto je stejně rozbité. Potřebuje být sama, zpytovat svůj vztah k Oskarovi ("Miluji ho, protože se s ním dobře bavím." (…) "Zapsat tenhle příběh pro mě neznamená ani tolik vystavit se na odiv čtenářům, jde o to, že se ještě víc ukážu Oskarovi…"). Další rok ale děti nechá u jejich táty a sama odjíždí s Oskarem do Montrealu. Tahle kniha není nijak odvážná, co se týče sexu, erotiky tu moc není. Odvážná, nebo spíš vskutku neotřelá je pro zvláštní druh hrdinčina pohledu na svět. Ta žena se zabývá (sobecky?) jen svou láskou, svou svobodou, svou tvorbou, zkrátka jen a jen sama sebou…

Alina Reyes: Noc (La Nuit, Ed. Joelle Losfeld, 1994)
Krátká novela, podle mého soudu nejzdařilejší kniha A. Reyesové, je variací na téma, které v literatuře vůbec není nové. Mladá žena způsobí v noci kdesi v polích autonehodu, při níž druhá řidička, neznámá žena, zemře. Naše hrdinka nakonec najde útočiště v tajemném zámku - zčistajasna se před ní objeví muž a vláká ji do své pevnosti. Z několika verzí minulosti obyvatel starobylého mystického sídla (knihu tvoří čtyři "kruhy": Stanislas, Léon, Rémi, Lola), kteří vykládají své vize o "paní toho místa", přízraku živeném v hloubi jejich duší, se postupně skládá legenda. Hrdinka začíná chápat, co ji k těm třem mužům (bratři a syn jednoho z nich, ovšem neví se, kterého) poutá. Dílko odehrávající se v dekoraci gotického románu se snovou tematikou, vycházející z potřebně bohaté imaginace, srší erotickým nábojem, který ale není bezpředmětný, četbu nezatěžuje.

Alina Reyes: Poupée, anale nationale, Zulma, 1998
Vtipný název nedlouhého dílka si hraje s významy "anály", tedy "letopisy, dějiny" a "anální", totiž "řitní", přičemž ten druhý význam je zde řečen jasně, ten první (psal by se ve francouzštině s dvěma "n"), si lze jen dosazovat (doslova tedy Panenka, anální národní). Jinak jde o velmi "nevymáchanou" karikaturu života politika se ženou hloupou, až to bučí: Poupée je manželkou Primuse, leadera extrémní pravice. Nevzdělaná ženská uvěří každé propagandě, jedinou starost má, aby neotěhotněla. Reyesová brilantně vrší vtipný humor postavený jednak na erotice (ona ženština nemyslí na nic jiného, a není sama), jednak na nejrůznějších klišé - jazykových i společenských. Spíše než román je to pamflet proti hlouposti všech, kdo se nechají obalamutit.

Alina Reyes: Lilith, 1999
Hrdinka je paleontoložka, uznávaná vědkyně, ředitelka Přírodovědného muzea v Lone, dík zázrakům kosmetiky ke všemu ještě i krásná žena. Rozhodne se užít si mužů, kteří ji dosud - ať manžel, či mladý milenec, neuspokojovali. Každou noc se snaží ukojit svůj hlad po mužských, jednoho dne jí to však přestane stačit, zatouží po krvi. Pak se ale, přibližně v polovině románu, objeví mnich Sammaël…
Lilith je obsáhlý román, v němž se témata z mytologie mísí s idejemi a obsesemi současnými, je to napínavé, živé, erotické vyprávění. Erotické především, a kromě vynalézavosti tematické a obrazné je třeba zmínit i autorčinu řemeslnou zručnost stylistickou: při popisu aktu zručná pisatelka nenásilně přechází od deskripce nezúčastněného pozorovatele k ich-formě v podání Lilith a vzápětí umně přebruslí do výpovědi Lilithina společníka. Na takovou elegantní spirálu Alině Reyes stačí pouhé dvě strany textu.