V koprodukci tří českých divadel vznikla inscenace hry Sud prachu jednoho z nejvýraznějších autorů současného makedonského dramatu Dejana Dukovského.

Dramatik, scenárista, dramaturg Dejan Dukovski (1969) je autorem několika dramatických textů, které získaly širokou odezvu nejen v Makedonii a na Balkáně. Zvláště mezi nimi vynikla tři dramata, která se stala hity evropských divadelních scén: Balkanot ne e mrtov ili magija edelvajs (1992, Balkán není mrtvý aneb kouzlo protěže), Bure barut (1994, Sud prachu), Mame mu ebam koj prv počna (1996, Ať chcípne zkurvysyn, co to všechno začal). Dukovski je také autorem filmového scénáře Svetlo sivo (1993) a společně se srbským režisérem Goranem Paskaljevićem upravil drama Sud prachu do podoby filmového scénáře. Na filmu Sud prachu se podílely televize šesti zemí – Makedonie, Jugoslávie, Francie, Německa, Turecka a Řecka, film získal několik významných ocenění.
Původní divadelní hra Sud prachu byla neméně úspěšná. Drama reflektující krizi, do níž se dostala makedonská společnost v devadesátých letech minulého století, se stalo jedním z nejhranějších na makedonských scénách, bylo přeloženo do srbštiny, chorvatštiny, bulharštiny, dánštiny, němčiny, holandštiny, švédštiny, řečtiny a nedávno také do češtiny.

Balkánská sezona
Dramaturg divadla Multiprostor-Louny Miroslav Bambušek vybral Dukovského Sud prachu jako stěžejní hru tzv. Balkánské sezony. Tento projekt se uskutečnil v právě končící divadelní sezoně a uvedl tři dramatické texty tematizující nesmírně závažné společenské důsledky rozpadu bývalé Jugoslávie. Kromě Sudu prachu byla uvedena hra Herakles Miroslava Bambuška a hra Blasted Sarah Kane.
Sud prachu v režii Petra Kolihy měl premiéru ve všech divadlech, která se na jeho vzniku podílela: 23. 5. 2003 v Multiprostoru-Louny, 28. 5. 2003 v Činoherním studiu v Ústí nad Labem a 31. 5. 2003 v A-studiu Rubín v Praze. Dukovského dramatika bude zastoupena také v následujícím lounském divadelním projektu, který neopouští danou tematiku, naopak, prohlubuje ji a představuje hry balkánských autorů v Čechách doposud většinou neznámých.

Život ve spirále
Dramatika Dejana Dukovského našla příznivce v celé Evropě a nyní, díky jediné hře - Sudu prachu, také u nás. Dukovski je formálně jednoduchý. Využívá rychlých fragmentárních dialogů, jeho scény mají blízko k rychlým střihům filmové kamery. Jednotlivé příběhy probíhají paralelně, prolínají se, avšak zároveň se točí ve spirále bez konce. Nedorozumění vyvolává tragédii, tragédie pohromu. Dukovski se vyjadřuje stručně, ale nesmírně expresivně. Jeho jazyk je místy vulgární, vytváří však často výmluvný protipól poetickým obrazům. Dukovskému se daří uchopit velmi subtilní tematiku a osvětlit ji na jevišti jako na dlani.

„Dukovski chce popsat Balkán metaforickým syntagmatem sud prachu – všichni chtějí zahnout kramle, jenže co dál? Z toho vychází motivace jednotlivých postav, jejich chování: vraždy, zmrzačení, nevěry, spiknutí, vždy neúspěšné pokusy. Tito lidé na okraji jsou nevyzpytatelní, frustrovaní a buď končí (sebe)vraždou, nebo rezignovaně a nostalgicky pokračují v cestě slepou uličkou. Jsou to lidé, kteří nemají tušení, jak by se mohli dostat zpět do nějakého normálu, nechají se vést jakýmsi balkánským receptem na život, který si nesou v genetické výbavě a přitom je jim všechno jasné. Proto se vždycky znova začnou motat v kruhu (rozhodnutí zahnout kramle), nebo udělají se vším krátký proces,“ píše o Dukovského hrách Emilija Mataničkovová v makedonském časopise Blesok (Emilija Mataničkova: Dramaturgijata na Dejan Dukovski, Blesok br. 31, III/IV 2003. www.blesok.com.mk)

V příští divadelní sezoně by se měla českým divákům otevřít cesta k další slavné Dukovského hře Mame mu ebam koj prv počna (Ať chcípne zkurvysyn, co to všechno začal), k dramatům Gorana Stefanovského a dalších.