Rozhovor pořízený při příležitosti vydání knihy Ve skutečnosti je díra. Povídky současných švédských spisovatelek, kterou v překladu Violy Lyčkové vydalo nakladatelství One Woman Press (2003).

Pavla Mertinová: Jaký aspekt všech povídek bude podle vás blízký českému čtenáři?
Viola Lyčková: Při výběru povídek jsem se snažila zaměřit na autorky, v jejichž textech se odráží současná švédská realita, ale které zároveň obsahují určitý obecněji platný rozměr, který dokáže pochopit i čtenář, který ve Švédsku nežije. Problémy, které musí člověk v životě řešit, se sobě v zásadě podobají, ať žijeme, kde žijeme, zajímavé je ale, jakým způsobem bychom je řešili my a jak se k nim postaví příslušník jiného národa. Domnívám se, že každá povídka obsahuje situace, se kterými se dokážeme okamžitě ztotožnit, i situace, nad kterými musíme chvíli přemýšlet, než je pochopíme. Uvědomíme si tak, co máme se Švédy společného, co nás od nich odlišuje, a možná se nám podaří jim i více porozumět. Míra tolerance k menšinovým skupinám, útěk od ubíjející každodennosti do světa fantazie, ztráta víry, cesta k dospělosti a vymanění se ze závislosti na rodičích, absurdnost skrytá ve všednosti, zjištění, že být pravdomluvný a upřímný se v životě nevyplácí - to všechno jsou otázky důvěrně známé i českému čtenáři.

Pavla Mertinová: Co na povídkách nejvíc zaujalo vás? Která z nich vás nejvíc oslovila?
Viola Lyčková: Nejvíce mě zaujala povídka od Margarety Strömstedtové Vánoční úklid a smrt ze stejnojmenné sbírky. Všem, kdo čtou švédsky, doporučuji, aby si, pokud se jim naskytne příležitost, sbírku přečetli celou. Jsou to vzpomínky dcerky chudého kazatele náboženské sekty, která prochází bolestnou ztrátou dětské víry, snaží se nějak si vysvětlit a omluvit chování své psychicky labilní matky a otce-kazatele, stará se o mladší sourozence... V těchto neuspořádaných a dosti smutných poměrech přesto dokáže najít mnoho krásného. Při čtení jsem měla dojem, že už jsem tohle kdesi kdysi četla, a po nějaké době jsem si uvědomila, že povídky fungují jako jakýsi negativ" Dětí z Bullerbynu. Je to vyprávění malé holčičky, prostředí je stejné, doba je stejná, ale to, co se děje kolem, rozhodně za idylku označit nelze.