Makedonské čtenáře si Andonovski (nar. 1964) získal hned svou první sbírkou povídek Čtvrť lyriků (Kvartot na liričarite, Skopje 1989). Každodenní nesnáze osamělého nebo spíše odcizeného člověka jugoslávského sídliště nacházejí dočasné řešení pouze díky fantastickému zásahu. Nadpřirozeno však po čase přestává působit a hrdina povídky se vrací zpět do tíživé situace. Ta je však již po hrdinově setkání s nadpřirozenem zcela absurdní a její řešení je nemožné. Povídka Mrtvola (Mrtovec) vypráví o mladíkovi, kterého násilím oženili s mrtvou stařenou - upírem. Mladík marně žádá soud o rozvod. Jeho příběh vyvolá lavinu dalších žádostí, nespokojení muži obviňují své manželky z násilí spáchaného kdysi před oltářem. Město je rozděleno na dva znepřátelené tábory. Tyto vtipné a čtivé povídky předznamenaly autorův příklon k postmoderní poetice - i když Venko se k postmodernismu příliš nehlásí.

Následující povídková sbírka Fresky a grotesky (Freski i groteski, Skopje 1993) může po formální stránce vypadat jako literární hříčka. Neznámý restaurátor předkládá čtenáři fresky, jež "objevil v jeskyních svého vědomí". Některé z nich jsou poškozené, místy temné a špatně čitelné, je tedy nutno přistoupit k jejich opravě. Proč se však restaurátor pouští do této nelehké práce? "Tyto fresky, ostatně jako všechny malby, vypovídají o nepřítomnosti, o tom, co není, přestože to kdysi bylo. Po staletí předávají poselství. Jsou to poselství, kterým tato doba nechce rozumět." Restaurátor nabízí příběhy o dobách, které více naslouchaly příběhům. Jejich hrdiny jsou Aristoteles, císař Alexandr Makedonský, Kliment Ochridský, Averroes, makedonský obrozenec Kiril Pejčinović a další lidé představující moudrost. Fresky tyto muže ukazují v dobách, kdy ještě (nebo naopak už) nebyli tak moudří.

Venko Andonovski se věnuje také literární kritice a je uznávaným literárním vědcem. Přednáší dějiny charvátské literatury na Filologické fakultě Univerzity Sv. Cyrila a Metoděje ve Skopji, ale zabývá se také makedonskou literaturou. Již několik let pravidelně přispívá do deníku Utrinski vesnik, jeho sloupky jsou velmi oblíbené a dočkaly se také souborného knižního vydání. Je autorem románu Abeceda pro neposlušné (Azbuka za neposlušnite, Skopje 1994) a několika divadelních her. Slovanská truhla (Slovenskiot kovčeg, 1998), hra o "slovanství" ukrytém ve staré truhle, která u jedněch vyvolává hrdost a u jiných stud, slavila na přelomu tisíciletí úspěchy nejen na makedonských, ale také na západoevropských scénách.

Největšího úspěchu dosáhl Venko Andonovski svým (zatím) posledním románem Pupek světa (Papokot na svetot, Skopje 2000). Román se stal v Makedonii bestsellerem a nyní získal po řadě domácích ocenění také velmi významnou literární cenu Balkanika. Díky finanční dotaci stejnojmenného literárního fondu bude román přeložen do srbštiny, albánštiny, bulharštiny, rumunštiny, turečtiny a řečtiny, tedy do jazyků zemí, které se v tomto fondu sdružují. Jejich zástupci každoročně vybírají nejlepší díla vydaná v těchto sedmi balkánských státech.