Polská literatura pro děti se k nám odjakživa hojně překládala, nicméně v posledních letech se čeští překladatelé a nakladatelé orientovali spíše na fantasy literaturu a komiksy pro mládež. Určitým obratem by v tomto směru mohl být první svazek série pohádkových příběhů pro děti o vikingovi Tappim a jeho přátelích z Šeptajícího lesa. Napsal je Marcin Mortka, plodný a populární polský autor především pohádek a fantasy. Knihy o Tappim vyšly v originále v čtyřdílné sérii pro děti od šesti let a v pětidílné sérii pro děti od čtyř let.

Příhody Tappiho ze Šeptajícího lesa jsou prvním svazkem z edice pro starší, šestileté děti. Hlavní hrdina, viking Tappi, zdaleka není „strašlivý a chamtivý mořský pirát“, rychle se totiž ukazuje, že je to „velmi elegantní viking“. „Srdce má Tappi stejně tak velké jako panděro“ a vousy si rozčesává hráběmi. Přitom dává pozor, aby nevyplašil rodinku veverek, která se v nich uhnízdila.

Hned zkraje se Tappi seznamuje se sobíkem Chichotkem, který vikinga provází po zbytek knihy. Společně však netvoří nesymetrický pár obrovitého bručouna a drobného mluvky, jak by se mohlo zprvu zdát (tento typ se totiž objevuje stále častěji, a to zejména v televizních pohádkách), ale rovnocennou dvojici srovnatelnou kupříkladu s našimi Křemílkem a Vochomůrkou. Jak bychom od hrdinů pro zmíněnou věkovou kategorii očekávali, Tappi s Chichotkem překypují spíše dobrosrdečností, úsměvy, dobrými nápady a smyslem pro pořádek než lišáctvím či třeskutým humorem.

Kniha sestává z dvanácti příhod, které postihují život v Šeptajícím lese od podzimu do jara se všemi povinnostmi a úkoly, jako je například obstarávání zásob na zimu. Příběh zavede vikinga s věrným sobem i za hranice Šeptajícího lesa a postaví je před překážky, které z pohádek známe, ale i před další, docela originální. Tappi s Chichotkem (za vydatné pomoci havrana Žvanila a dalších postav) svádějí souboj s drakem, potýkají se s čarodějnicí Skřípatou či jarlem Surkolem, hledají uneseného kováře Sigurda a podobně. Největší zbraní obou kamarádů není „palečkovská“ mazanost, ale vědomí, že „opravdové přátelství nepřemůže ani oheň, ani led“, že i ten nejmenší může přispět k celkovému dobru a že pomoc může přispěchat i z těch nejméně očekávaných míst.

Dvanáct příhod vikinga Tappiho a soba Chichotka není dvanáct uzavřených příběhů, jež by začínaly vždy nanovo, od nuly. Celá kniha je promyšlený celek, který se výtečně čte, jednotlivé části se prolínají (jakkoliv je možné jednotlivé kapitoly číst i zvlášť, třeba na pokračování před spaním), navazují na sebe a tvoří tak vlastně jeden členitý příběh. Tento úžasný rys celé Tappiho knihy, který není v dětské literatuře úplně obvyklý, zná český čtenář kupříkladu z Lichožroutů (přestože se v tomto případě přece jen jedná o román pro trochu starší děti).

Příhody Tappiho ze Šeptajícího lesa lze každému doporučit jako skutečně kvalitní dílo s neotřelými hrdiny a nápaditým dějem. Knihu zdobí ornamenty v záhlaví a zápatí každé stránky a četné černobílé kresby od Marty Kurczewské. Český překlad Barbory Gregorové se hravě vyrovná jazyku originálu.