Literární hvězda polského autora Ziemowita Szczerka (nar. 1978) začala strmě stoupat v souvislosti s aktuálním tématem Ukrajiny (kromě recenzované knihy zejména Tatuaż z tryzubem, 2015, obě nominované na cenu Nike) a nezaměnitelně originální tzv. gonzo variantou literární reportáže. Objektivní, zpravodajská funkce je v ní oslabena a naopak subjektivita dotažena ad absurdum. Někdejší maxima klasika žánru Krzysztofa Kąkolewského, že fikce ničí reportáž a deformuje fakta, vzala u Szczerka zasvé a nahradila ji svérázná metoda: „Vymýšlel jsem si tak hardcore historky, že nad tím zůstával rozum stát. […] Už si ani nepamatuju, kde v té historce končí pravda a začínají kecy.“

Populární kniha Přijde Mordor a sežere nás aneb Tajná historie Slovanů sestává ze čtrnácti kapitol. Z nich vyčnívají dvě, osmá kapitola jménem Gonzo a závěrečná nazvaná Orientalismus, ve kterých se prozrazuje autorská strategie a ve kterých je nejzjevnější vývoj hlavní postavy. Zbývajících dvanáct kapitol tvoří šňůra flámů, drogových večírků a milostných scén na pozadí neustálého cestování (v knize se v této souvislosti upozorňuje na Kerouacův román Na cestě), jež jsou pro gonzo žurnalistiku do jisté míry typické.

Hlavní hrdina, přesněji antihrdina-antižurnalista, v textu zvaný Lukáš Ponczyński (či později Pavel Pontský aj.), nemůže vzbuzovat mnoho sympatií. Nevystupuje totiž jako kultivovaný znalec, jeho cílem není v širokém smyslu osvěta, tedy přínos informací z problematického regionu, objevná analýza, sběr materiálu či objektivní kompilát sociologických a kulturologických dat. Zajímá ho povrchnost, nekorektní humor a posilování stereotypů za účelem dosažení komického efektu a – jak je v kapitole Gonzo explicitně přiznáno – zpeněžitelnosti výsledných textů, psaných vulgárním, hovorovým jazykem naprosto beze zdrojů a ověřování fakt, úhelného kamene novinařiny: „No a tak se stalo, že jsem se začal profesionálně zabývat kecáním. Lhaním. […] Dával jsem v těch textech na odiv ukrajinský bordel a neuspořádanost. Muselo to být špinavé, silné, kruté. Taková je podstata gonza.“

Závěrečná kapitola Orientalismus odkazuje na stejnojmennou slavnou knihu Edwarda W. Saida, která pojednává o kolonialistickém pohledu Západu na orientální kultury. Domněle vyspělý Západ vnímá domněle barbarské kultury vlastním prizmatem a ignoruje jejich specifika, kořeny a domácí tradici. Jak zazní ve Szczerkově knize, tento pohled je pohled „na vopice v zoo“. V této kapitole se dovršuje proměna hlavní postavy-vypravěče z virtuosa lži a stereotypu v uvědomělého a svědomitého člověka, který bojuje proti takovým, jako býval on sám.

Přijde Mordor a sežere nás se tedy vyznačuje silným důrazem na koncept a originální hrou s konvencí žánru, jíž je zdánlivě neotřesitelná autorita reportéra. V jistém smyslu se v knize o Ukrajině informuje, a to „odspoda“, pomocí dialogů se sociálně slabými, alkoholiky, nejrůznějšími šmelináři, náhodnými kolemjdoucími, se spoluúčastníky večírků, podivíny s prapodivnými přezdívkami atd. v brutálním gonzo zkreslení; mnohem výraznějším a silnějším tématem je však popis mechanismu škodolibého lpění na stereotypech, který je pro polsko-ukrajinskou oblast obzvlášť příznačný.

Jedna z nejslavnějších reportáží Ziemowita Szczerka hodně spoléhá na kontext a často odkazuje na umělce a historické události, které každý Polák považuje za učebnicové. V českém prostředí je tomu pochopitelně jinak, čemuž se zdařile pokouší vypomoct obsáhlý poznámkový aparát. Rovněž práce překladatelského debutanta Michala Lebdušky je hodná pozoru a chvály.