Na internetových stránkách nejprestižnější polské literární ceny Nike se uvádí, že se udílí se zvláštním zřetelem k románům (mimochodem podobně jako její český ekvivalent Magnesia Litera). Tím překvapivější je, že se do užších nominací žádný nedostal.

Mezi nominovanými byla biografie Ireny Sendlerové, významné osobnosti protinacistického odboje a organizátorky vyvedení necelých tří tisíc dětí z varšavského ghetta, kterou s názvem Sendlerowa. W ukryciu (Sendlerová. V úkrytu) napsala Anna Bikontová. Židovské tematice se ve své tvorbě věnuje rovněž Mikołaj Grynberg, který byl na Nike nominován za Rejwach (Rámus), což byla vedle výrazných, diskutovaných a některými čtenáři favorizovaných Mikrotyků (Mikrotiky) známého rockového hudebníka Pawła Sołtyse jediná nominovaná sbírka povídek. Do finále ceny se dostaly tři výrazné básnické sbírky, a to Stance (Stance) Jerzyho Kronholda, Pamięć operacyjna (Operační paměť) Ewy Lipské a Druga ręka (Druhá ruka) Wojciecha Bonowicze.

Letošní cenu Nike obdržel Marcin Wicha, grafik, esejista a autor knih pro děti. Dalo by se říci, že je to oproti ostatním finalistům relativně málo známý autor – napsal čtyři knihy pro děti a dva eseje, kromě oceněné pouze Jak przestałem kochać design (Jak jsem přestal milovat design). „Nejlepší“ polská kniha roku 2018 nese název Rzeczy, których nie wyrzuciłem (Věci, které jsem nevyhodil). Autor v ní představuje působivý a smutný osobitý inventář, opředený historkami a vzpomínkami, a tematizuje v ní napětí mezi pamětí a odcházením, který tematicky připomíná knihu básní v próze Nakarmić kamień (Nakrmit kámen) Bronky Nowické, oceněnou Nike v roce 2016. Wichův úspěch stvrzuje také vítězství v průvodní ceně čtenářů, což se v historii Nike podařilo pouze v roce 2000 Tadeuszi Różewiczovi a v letech 2008 a 2015 Olze Tokarczukové.

Z letošních nominovaných byli do češtiny přeloženi pouze tři básníci, Jerzy Kronhold, Ewa Lipská a Wojciech Bonowicz.