Máme doma jeden počítač. To je docela dobrý, protože třeba u Aymerika mají tři televize, ale žádnej počítač. Ale přece jen, JEDEN počítač pro celou rodinu nestačí. Já ho používám inteligentně, hraju na něm svou super strategickou hru, o který jsem vám už říkal.
EL
Erik Lukavský
Jsem mrtvý. Mrtvý, dokonce ještě předtím, než jsem skončil pod botami vojáků. Hrob mi rozdrtil žebra. Vyzvracel jsem duši. Andělé smrti přišli do mého hrobu, se svými odpornými černými tvářemi, hustými kníry a vysokými botami. Zbili mě pažbou kalašnikovů. Jsem mrtvý. Na hřbitově ležím vedle dítěte, které mě nepřestává volat: „Otče, vstaň! Tentokrát jsem vzhůru. Ty jsi taky vzhůru!“
Seděla jsem na tomhle hrbolatém kameni uprostřed lesa. Jako kdybych byla jeho přirozenou součástí, bezvýznamnou a současně nezbytnou pro jeho rovnováhu. Jako každá rostlina, každá liána...
Nafissatou Dia Diouf (nar. 1973) je senegalská spisovatelka, žije v Dakaru.
Když jsem šel 22. února 1997 manifestovat se svou dcerou proti Debrého návrhu zákona o vstupu a pobytu cizinců ve Francii, napadlo mě napsat tento text. Má desetiletá dcera mi kladla spoustu otázek...
Sborník textů Literatura ve světě přináší přehled zajímavých literárních a kulturních událostí uplynulého roku.
Můj otec byl lovec. Ale vychoval mě strýc. U Malinků, což je etnikum, k němuž patřím, když máš jednoho syna, tak ho dáš vychovat k příbuzným. Jestli si ho chce vzít strýc, tak si ho vezme. Starší bratr mého otce si mě vzal...
Díky Birahimově bezprostřednímu, naivnímu a často cynickému vyprávění si odnesete též pocit zmaru a bezmoci nad tím, že se s tím nedá nic dělat, že váš život je vlastně faforo!...
Osamělý člověk, co se otravuje, mlčení přátel nedůvěřuje, vyklání k / nebi z okna těžký stín svého bytí; a hlava proti oblakům, tváře / zmáčené bouřkou, chvěje se ve svých dvou pokojích / ze středověkých bajek, vzlykání a latina z kuchyně...
Próza senegalské autorky.
Již několik let prožívá maghrebská literatura v Evropě boom, který je srovnatelný s nástupem jihoamerických spisovatelů v šedesátých a sedmdesátých letech.
Svět Gunzigových povídek, vyšinutý, ireálný, plovoucí mimo konkrétní čas a prostor, je vcelku důvěrně známý. V něčem navazuje na poetiku absurdity a antiutopie, v něčem se potkává s "novou krutostí" zejména filmu a výtvarného umění 90. let.
Dílo francouzského spisovatele D.A.F. markýze de Sade bylo vždy přijímáno pod rouškou tajemna, opředeno množstvím legend, lží a nepravd...
