Předmluva
Když jsem šel 22. února 1997 manifestovat se svou dcerou proti Debrého návrhu zákona o vstupu a pobytu cizinců ve Francii, napadlo mě napsat tento text. Má desetiletá dcera mi kladla spoustu otázek. Chtěla vědět, proč manifestujeme, co znamenají některé slogany, jestli má cenu pochodovat ulicemi a protestovat atd.

Takhle jsme začali mluvit o rasismu. Vzpomněl jsem si na její otázky a úvahy a začal jsem zpracovávat text. Nejprve jsme si ho přečetli spolu. Musel jsem jej skoro celý přepsat. Musel jsem změnit složitá slova a vysvětlit obtížné pojmy. Znovu jsme si to přečetli v přítomnosti jejích dvou kamarádek. Jejich reakce byly velmi zajímavé. Vzal jsem je v úvahu ve verzích, které jsem zpracovával později.

Tento text byl přepsán nejméně patnáctkrát. Potřeba jasnosti, jednoduchosti a nezaujatosti. Chtěl bych, aby byl přístupný všem, i když jej věnuji především dětem mezi osmi a čtrnácti lety. Jejich rodiče si to mohou přečíst také.

Vyšel jsem z principu, že boj proti rasismu začíná u výchovy. Můžeme vychovat děti, ale ne dospělé. Proto byl tento text vymyšlen a napsán s péčí pedagoga.

Chtěl bych poděkovat přátelům, kteří byli tak laskaví a přečetli si tento text a dodali mi k němu své poznámky. Děkuji také Mérièminým přítelkyním, které pomáhaly při tvorbě otázek.

„Tati, co je to rasismus?“

„Rasismus je dosti rozšířené chování, které se objevuje v každé společnosti a které se v některých zemích stalo bohužel běžnou záležitostí, protože se stává, že si ho neuvědomujeme. Je založen na nedůvěře, a dokonce na pohrdání lidmi, kteří mají jiné fyzické a kulturní rysy, než jsou ty naše.“

„Když říkáš, že se objevuje v každé společnosti, myslíš tím, že je to normální?“

„Ne. Když je nějaké chování běžné, neznamená to, že je normální. Člověk má většinou sklon nedůvěřovat někomu, kdo je jiný než on, třeba cizinci; takové chování je stejně staré jako člověk sám; je univerzální. Dotýká se nás všech.“

„Jestli se to dotýká všech, mohla bych být taky rasista!“

„Zaprvé, dítěti není rasismus vlastní. Dítě se nerodí jako rasista. Jestliže mu rodiče nebo blízcí nevložili do hlavy rasistické myšlenky, není důvod, proč by se jím měl stát. Jestli ti například namluví, že jsou ti, co mají bílou kůži, nadřazení těm, co mají kůži černou, a ty vezmeš tohle tvrzení vážně, mohla by ses chovat rasisticky vůči černochům.“

„Co je to být nadřazený?“

„To je třeba víra v to, že když máme bílou kůži, jsme zákonitě chytřejší než někdo, kdo má jinou barvu kůže, černou nebo žlutou. Jinak řečeno fyzické rysy lidského těla, které nás odlišují jedny od druhých, v sobě neobsahují žádnou nerovnost.“

„Myslíš, že bych se mohla stát rasistou?“

„Stát se rasistou je možné; všechno závisí na výchově. Je lepší to vědět a snažit se jím nebýt, lépe řečeno přijmout myšlenku, že každé dítě nebo každý dospělý může být jednou schopný cítit odpor a chovat se odtažitě vůči někomu, kdo mu nic neudělal, ale kdo vypadá jinak než on. To se děje často. Každý z nás může udělat jednou zlé gesto, mít špatný pocit. Člověk, kterého moc dobře neznáme, nás rozčiluje, myslíme si, že jsme lepší než on, máme vůči němu pocit nadřazenosti nebo podřazenosti, odmítáme ho, nechceme ho za souseda jen proto, že jde o někoho odlišného.“

„Odlišného?“

„Odlišnost je opak podobnosti, toho, co je stejné. První zjevná odlišnost je pohlaví. Muž se cítí být jiný než žena. A naopak. Když se jedná o tuhle odlišnost, obvykle tu existuje přitažlivost.

Jinak je to u člověka, o kterém říkáme, že je jiný, má jinou barvu kůže než my, mluví jiným jazykem, má jinou kuchyni než my, má jiné zvyky, jiné náboženství, jiný způsob života, jinak slaví svátky atd. Je odlišnost, která se projevuje fyzickým zevnějškem (postavou, barvou kůže, rysy obličeje atd.), a pak odlišnost v chování, ve způsobu myšlení, ve víře atd.“

„Rasista tedy nemá rád jazyky, jídlo, barvy, které nejsou jeho?“

„Ne tak docela; rasista může mít rád a učit se jiné jazyky, protože to potřebuje pro svou práci nebo pro své koníčky, ale může mít negativní a nespravedlivý názor na lidi, kteří těmito jazyky mluví. Stejně tak může odmítnout pronajmout pokoj cizímu studentovi, třeba Vietnamci, a přitom rád chodí na jídlo do asijských restaurací. Rasista je ten, kdo si myslí, že všechno, co je až moc jiné než on, ohrožuje jeho klid.“

„Rasista se cítí být ohrožený?“

„Ano, protože má strach z toho, kdo mu není podobný. Rasista je někdo, kdo trpí komplexem méněcennosti a nadřazenosti. Vyjde to nastejno, protože jeho chování, jak v jednom případě, tak i v druhém, bude pohrdlivé.“

„Má strach?“

„Lidská bytost si potřebuje být něčím jistá. Nemá moc ráda to, co by mohlo narušit její jistoty. Má sklon nedůvěřovat něčemu novému. Často máme strach z toho, co neznáme. Máme strach ze tmy, protože nevidíme, co se nám může stát, když jsou světla zhasnutá. Cítíme se bezbranní, když stojíme tváří v tvář něčemu neznámému. Představujeme si hrozné věci. Bezdůvodně. Nemá to logiku. Někdy nemáme důvod mít strach, a přesto se bojíme. Marně si to vysvětlujeme, jednáme, jako kdyby existovala skutečná hrozba. Rasismus není něco správného a rozumného.“

„Tati, jestliže je rasista člověk, který má strach, předseda politické strany, která nemá ráda cizince, musí mít strach pořád. Přesto vždycky, když se objeví v televizi, mám strach já! Křičí, vyhrožuje novinářům a práská do stolu.“

„Ano, ale tenhle politik, o kterém mluvíš, je známý svou agresivitou. Jeho rasismus se vyjadřuje pomocí násilí. Hlásá špatně informovaným lidem falešná tvrzení, aby dostali strach. Využívá strachu lidí, někdy reálného. Například jim říká, že přistěhovalci přijíždějí do Francie, aby pobírali rodinné příspěvky a nechali se bezplatně léčit v nemocnicích. To není pravda. Přistěhovalci dělají často práce, které Francouzi odmítají. Platí jejich daně a platí příspěvky sociálního zabezpečení; mají právo na lékařskou péči, když onemocní. Jestliže bychom zítra, nedej Bože, vypudili všechny přistěhovalce z Francie, ekonomika téhle země by se zhroutila.“

„Chápu. Rasista má bezdůvodně strach.“

„Má strach z cizince, z toho, koho nezná, zejména když je ten cizinec chudší než on. Nebude důvěřovat spíš africkému dělníkovi než americkému miliardáři. Nebo ještě lépe, když přijede arabský emír na prázdniny na Azurové pobřeží, je přijat s otevřenou náručí, protože ho neberou jako Araba, ale jako boháče, který přijel utratit peníze.“

„Co je to cizinec?“

„Slovo cizinec pochází ze slova cizost, které znamená zvenčí, odjinud. Označuje člověka, který není z rodiny, který nepatří ke klanu nebo kmenu. Je to někdo, kdo přichází z jiné země, ať už blízké, nebo daleké, někdy z jiného města nebo jiné vesnice. Tak vzniklo slovo xenofobie, které znamená nepřátelský k cizincům, k těm, co přicházejí z ciziny. Dnes znamená slovo cizí něco neobvyklého, velmi odlišného od toho, co jsme zvyklí vidět. Synonymum je slovo podivný.“

„Když jedu za kamarádkou do Normandie, jsem cizinka?“

„Pro místní obyvatele určitě ano, protože přicházíš odjinud, z Paříže, a jsi Maročanka. Vzpomínáš si, jak jsme jeli do Senegalu? Pro Senegalce jsme byli také cizinci.“

„Ale Senegalci se mě nebáli a já jich také ne!“

„Ano, protože maminka a já jsme ti vysvětlili, že se nemusíš bát cizinců, ať jsou bohatí, či chudí, malí, či velcí, bílí, či černí. Nezapomeň! Jsme vždycky něčí cizinci, to znamená, že jsme vždycky pokládáni za cizince tím, kdo nemá stejnou kulturu.“

„Řekni, tati, pořád jsem nepochopila, proč rasismus existuje vlastně všude.“

„Ve velmi starých společnostech, takzvaných primitivních, se člověk choval podobně jako zvíře. Kočka si nejdříve ze všeho označí své území. Jestliže se jiná kočka, nebo jiné zvíře, pokusí ukrást její jídlo nebo se ho pomalu zmocnit, kočka, která se cítí být doma, se brání a chrání si své území drápy. Člověk je taky takový. Rád se dívá na svůj dům, svou zemi, svůj majetek a bije se, aby si je udržel. To je normální. Rasista si myslí, že cizinec, ať je jakýkoli, mu vezme jeho majetek. Proto mu instinktivně nedůvěřuje, nepřemýšlí o tom. Zvíře se bije jen tehdy, když je napadeno. Ale člověk někdy útočí na cizince, aniž by měl ten cizinec v úmyslu se čehokoli zmocnit.“

„A ty si myslíš, že je to společné pro všechny společnosti?“

„Společné a dost rozšířené ano, normální ne. Člověk takhle jedná už dlouho. Je příroda a pak kultura. Jinak řečeno je instinktivní chování, bez přemýšlení, bez uvažování, a promyšlené chování, to, které jsme získali výchovou, školou a uvažováním. Tomu říkáme kultura, v protikladu k přírodě. S kulturou se učíme sžít společně; učíme se hlavně, že nejsme jediní na světě, že existují jiní lidé s jinými tradicemi, jinými způsoby života a že jsou stejně tak platné jako ty naše.“

„Když mluvíš o kultuře jako o výchově, rasismus teda může taky vzejít z toho, co se učíme…“

„Člověk se nerodí rasistou, ale stane se jím. Je dobrá a špatná výchova. Všechno záleží na tom, kdo vychovává, ať už je to ve škole, nebo doma.“

„Takže zvíře, které nikdo nevychovává, je lepší než člověk!“

„Řekněme, že zvíře nemá předem stanovené pocity. Člověk naopak má to, čemu se říká předsudky. Soudí ostatní dřív, než je pozná. Myslí si, že ví předem, čím jsou a za co stojí. Často se mýlí. Jeho strach pochází odtud. Aby člověk bojoval se svým strachem, je někdy donucen válčit. Víš, když říkám, že má strach, nesmíš si myslet, že se třese strachy; naopak jeho strach vyvolává agresivitu; cítí se ohrožen a útočí. Rasista je agresivní.“

„Války jsou tedy kvůli rasismu?“

„Některé ano. V první řadě stojí touha vzít si majetek druhých. Rasismus nebo náboženství se využívá k podnícení lidské nenávisti, k tomu, aby se lidé nenáviděli, i když se ani neznají. Existuje strach z cizince, strach z toho, že mi vezme dům, práci, ženu. Nevědomost posiluje strach. Nevím, kdo je ten cizinec, a on zase neví, kdo jsem já. Podívej se například na naše sousedy. Dlouho nám nedůvěřovali, až do dne, kdy jsme je pozvali na večeři. Tehdy si uvědomili, že žijeme jako oni. V jejich očích jsme přestali vypadat nebezpečně, ačkoli pocházíme z jiné země, z Maroka. Tím, že jsme je pozvali, zahnali jsme jejich nedůvěru. Mluvili jsme spolu, trochu lépe jsme se poznali. Společně jsme se smáli. To znamená, že jsme se společně cítili dobře, zatímco předtím, když jsme se potkávali na schodech, jsme se skoro ani nepozdravili.“

„Takže abychom bojovali proti rasismu, musíme se navzájem zvát!“

„To je dobrý nápad. Naučit se navzájem se poznat, mluvit spolu, společně se smát; snažit se ukázat, že máme často stejné starosti, stejné problémy, to by mohlo rasismus zahnat. Také cesta může být dobrým prostředkem, abychom lépe poznali ostatní. Už Montaigne (1533–1592) nabádal své krajany k cestování, k pozorování odlišností. Pro něj byla cesta nejlepším prostředkem, ,aby se náš mozek utkal a vypiloval s mozkem druhého‘. Poznat ostatní, abych poznal lépe sám sebe.“

„Rasismus existoval vždycky?“

„Ano, od počátku lidské existence, v různých podobách podle doby. Už ve velmi dávné době, prehistorické době, době, kterou jeden spisovatel nazval ,válkou ohně‘, na sebe muži útočili primitivními zbraněmi, pouhými klacky, kvůli území, chýši, ženě, zásobám jídla atd. Opevnili tedy své hranice, nabrousili své zbraně ze strachu, aby nebyli napadeni. Člověk je posedlý svou bezpečností, což někdy vyvolává to, že se obává svého souseda, cizince.“

„Rasismus je válka?“

„Války mohou mít různé důvody, často ekonomické. Ale kromě toho se některé války vedou ve jménu domnělé nadřazenosti jedné skupiny nad druhou. Tenhle instinktivní pohled můžeme překonat přemýšlením a výchovou. Aby se toho dosáhlo, musí se člověk rozhodnout, že už nemá strach ze souseda, z cizince.“

„Co teda máme dělat?“

„Učit se. Vzdělávat se. Přemýšlet. Snažit se všechno pochopit, zajímat se o všechno, co se týká člověka, kontrolovat své prvotní instinkty, pudy...“

„Co je to pud?“

„To je snažit se o něco bez přemýšlení. Z tohohle slova vzniklo slovo odpuzování, což konkrétně znamená odražení nepřítele, vyhnání někoho ven. Odpuzování znamená také odpor. Vyjadřuje velmi negativní pocit.“

„Rasista je ten, kdo vyžene cizince ven, protože je mu odporný?“

„Ano, vyhodí ho, i když mu nic nehrozí, jen proto, že se mu nelíbí. A aby tenhle násilný čin ospravedlnil, vymýšlí si argumenty, které se mu hodí. Někdy se odvolává na vědu, ale věda nikdy rasismus neospravedlnila. Nutí ji říct cokoli, protože si myslí, že mu věda poskytne solidní a nepopíratelné důkazy. Rasismus nemá žádné vědecké základy, i když se lidé snažili použít vědu k ospravedlnění svých diskriminačních názorů.“

„Co tohle slovo znamená?“

„To znamená oddělení jedné sociální nebo etnické skupiny od ostatních, s kterou se hůř nakládá. To je jako kdyby například ve škole vedení rozhodlo, že sloučí do jedné třídy všechny černé studenty, protože si myslí, že jsou tyhle děti méně inteligentní než ostatní. Naštěstí tahle diskriminace v našich školách neexistuje. Existovala v Americe a Jižní Africe. Když je nějaká etnická nebo náboženská komunita donucená žít izolovaně od ostatní populace, tvoří se to, čemu se říká gheto.“

„To je vězení?“

„Gheto je jméno jednoho malého ostrůvku naproti Benátkám, v Itálii. V roce 1516 byli benátští Židé posláni na tenhle ostrov, odděleni od ostatních komunit. Gheto je druh vězení. V každém případě je to diskriminace.“

„Jaké má rasista vědecké důkazy?“

„Žádné, ale rasista věří, nebo předstírá, že věří, že cizinec patří k jiné rase, rase, kterou považuje za nižší. Ale naprosto se mýlí, existuje jedna rasa, a to je všechno, nazvěme ji lidský rod nebo lidský druh v protikladu k zvířecímu druhu. Jsou druhy psů a druhy dobytka. V psích druzích jsou odlišnosti tak významné (mezi německým ovčákem a jezevčíkem), že je možné definovat rasy. To není možné pro lidský druh, protože lidé jsou si rovni.“

„Ale tati, přece se říká, že je někdo bílé rasy, jiný černé nebo žluté, říkali nám to často ve škole. Paní učitelka nám řekla, že Abdou, který pochází z Mali, je černé rasy.“

„Jestli to tvoje učitelka opravdu řekla, tak se mýlí. Je mi líto, že ti to musím říct, vím, že ji máš moc ráda, ale zmýlila se, a myslím, že to ani neví. Poslouchej mě dobře: lidské rasy neexistují. Existuje lidský druh, ve kterém jsou muži a ženy, barevní lidé, velcí nebo malí lidé s různými a různorodými schopnostmi. A pak je několik zvířecích ras. Slovo rasa nesmí být používáno, když chceme mluvit o tom, že jsou lidé rozdílní. Slovo rasa nemá vědecké opodstatnění. Bylo používáno, aby nadhodnotilo účinky zjevných, tzn. fyzických rozdílů. Nemáme právo opírat se o fyzické rozdíly – barvu kůže, postavu, obličejové rysy –, abychom hierarchicky rozdělili lidstvo, tzn. abychom si mysleli, že existují nějací lepší lidé vzhledem k těm, které bychom zařadili do nižší třídy. Jinak řečeno nemáme právo si myslet a hlavně namlouvat, že jen proto, že máme bílou kůži, máme více kvalit než barevný člověk. Navrhuji, abychom už nepoužívali slovo rasa. Bylo už tolikrát zneužito zlými lidmi, že by bylo lepší, kdybychom ho nahradili slovy lidský druh. Lidský druh je tedy složený z různých odlišných skupin. Ale všichni muži a všechny ženy na Zemi mají v žilách krev stejné barvy, ať mají rudou, bílou, černou, hnědou, žlutou nebo jinou kůži.

„Proč mají Afričané černou kůži a Evropané bílou?“

„Tmavé zabarvení kůže je dáno pigmentem, který se nazývá melanin. Tenhle pigment mají všechny lidské bytosti. Ale organismus Afričanů ho tvoří větší množství než organismus Evropanů nebo Asiatů.“

„Takže můj přítel Abdou tvoří více…“

„Melaninu, to je jako barva.“

„Tvoří tedy více melaninu než já. Vím taky, že máme všichni červenou krev, ale když máma potřebovala krev, doktor řekl, že máš jinou skupinu.“

„Ano, je několik krevních skupin: jsou čtyři, A, B, 0 a AB. Ti, co mají skupinu 0, můžou dávat krev všem. Ti, co mají skupinu AB, můžou dostat krev od kohokoli. To nemá nic společného s otázkou nadřazenosti a podřazenosti. Rozdíly jsou v kultuře (jazyku, zvycích, rituálech, kuchyni atd.). Vzpomeň si, mámě dala krev Tam, její vietnamská přítelkyně, i když je tvoje matka Maročanka. Mají stejnou krevní skupinu. A přesto mají odlišnou kulturu a nemají stejnou barvu kůže.“

„Takže když bude jednou můj maliský kamarád potřebovat krev, budu mu ji moct dát?“

„Jestliže máte stejnou krevní skupinu, tak ano.“

„Kdo je to rasista?“

„Rasista je ten, kdo si pod záminkou, že nemá stejnou barvu kůže, stejný jazyk, ani stejný způsob slavení svátků, myslí, že je lepší, řekněme nadřazený tomu, kdo je jiný než on. Stále si tvrdošíjně myslí, že existuje několik ras a říká: má rasa je krásná a vznešená; ty ostatní jsou ošklivé a zvířecké.“

„Není lepší rasa?“

„Ne. Historici se v 18. a 19. století pokusili dokázat, že existuje bílá rasa, která má být po fyzické a mentální stránce lepší než předpokládaná černá rasa. V té době se věřilo, že je lidstvo rozděleno do několika ras. Jeden historik (Ernest Renan, 1823–1892) dokonce určil lidskou skupinu patřící k nižší rase: černoši z Afriky, aboriginové z Austrálie a indiáni z Ameriky. Podle něho se měl černoch k člověku asi jako osel ke koni, to znamená, že pro něj byl černoch člověk bez inteligence a krásy! Ale jak říkají odborníci na krevní skupiny, čisté rasy v živočišném království mohou existovat jen v experimentálním stavu, v laboratoři, například u myší. Dodávají, že mezi Číňanem, Malijcem a Francouzem existuje více společensko-kulturních rozdílů než genetických.“

„Co jsou to společensko-kulturní rozdíly?“

„Společensko-kulturní rozdíly jsou ty, které odlišují jednu skupinu lidí od druhé způsobem, jakým se lidé organizují do společnosti (nezapomeň, každá lidská skupina má své tradice a zvyky), a podle toho, co tvoří za kulturní produkty (africká hudba je jiná než evropská). Kultura jedné skupiny je jiná než kultura druhé skupiny. To samé platí pro svatby, svátky atd.

„A co je to genetika?“

„Termín genetika označuje geny, tzn. prvky odpovídající za dědičné znaky v našem organismu. Gen je dědičná jednotka. Víš, co je to dědičnost? To je všechno, co rodiče přenesou na své děti: například fyzický a psychický charakter. Fyzická podoba a určité charakterové rysy rodičů, které najdeme u jejich dětí, se vysvětlují dědičností.“

„Takže se od sebe odlišujeme spíš výchovou než geny?“

„V každém případě se všichni lišíme jeden od druhého. Zkrátka někteří z nás mají společné dědičné rysy. Většinou se seskupují mezi sebou. Vytvářejí populaci, která se odlišuje od jiné skupiny způsobem života. Existuje několik lidských skupin, které se mezi sebou liší barvou kůže, ochlupením, obličejovými rysy a také kulturou. Když se smísí (sňatkem), vzejdou z toho děti, které se nazývají míšenci. Míšenci jsou většinou krásní. Je to směsice, která vytváří krásu. Křížení je dobrá hradba proti rasismu.“

„Když jsme všichni odlišní, podoba neexistuje…“

„Každý člověk je jedinečný. Nikde na světě neexistují dvě úplně stejné lidské bytosti. I jednovaječná dvojčata se od sebe liší. Zvláštností člověka je, že je nositelem totožnosti, která určuje jen jeho. Je výjimečný, to znamená nenahraditelný. Jasně že můžeme nahradit jednoho úředníka jiným, ale přesná reprodukce toho samého je nemožná. Každý z nás může říct: nejsem jako ostatní, a bude mít pravdu. Říct jsem jedinečný, to neznamená ,být lepší‘. Je to jednoduché konstatování, že každý lidský tvor je výjimečný. Jinak řečeno každá tvář je zázrak, je jedinečná, nenapodobitelná.“

„Já také?“

„Určitě. Jsi jedinečná, stejně jako je jedinečný Abdou nebo Céline. Na Zemi neexistují dva naprosto stejné otisky prstů. Každý prst má svůj vlastní otisk. Proto se v detektivkách začíná tím, že se sejmou otisky, aby se identifikovala osoba, která byla na místě činu.“