Jasutaka Cucui – prozaik, dramatik, literární kritik, herec a džezový klarinetista – patří mezi nejvýznamnější představitele „nové vlny“ japonské SF literatury, kteří se prosadili v 60.–70. letech minulého století a povýšili SF v Japonsku na uznávaný literární žánr.

Cucui se narodil v roce 1934 v Ósace. V letech 1953–57 vystudoval estetiku na fakultě literatury kjótské univerzity Dóšiša, později pracoval jako úředník, designér.

Debutoval v roce 1960 mikropovídkou Vaše pomoc (O-tasuke). Tato povídka se nejprve objevila ve fanzinu NULL, který od roku 1960 vydával spolu se svými bratry při ósackém SF klubu NULL, a téhož roku o něco později byla uveřejněna i v časopise Hóseki. Definitivně se prosadil povídkou Buldog (Burudoggu), která byla v roce 1963 opublikována v časopisu SF magadžin. Za novelu Ranní cigaretka (Asa no gasupáru), která v letech 1991–92 vycházela na pokračování v deníku Asahi Šimbun, obdržel v roce 1992 Japonskou velkou cenu za SF.

V Cucuiho tvorbě se často objevují groteskní motivy a parodie na klasickou americkou sci-fi literaturu – například v románu Ohromný rozběh (Óinaru džosó). Podobně jako Borges, Lem, Vonnegut, Barth a další autoři spojovaní s první vlnou postmoderního experimentalismu Cucui často využíval SF žánr jako prostředek ke kritice moderní společnosti v širších souvislostech. Mezi jeho nejznámější díla patří parodie na nadvládu sdělovacích prostředků Čtyři miliardy osm set milionů přeludů (Jondžúhači oku no mósó), román o počítači ovládajícím svět Samba o útěku a pronásledování (Dassó to cuiseki no samba), Válka na Tókaidó (Tókaidó no sensó) o válce mezi dvěma znepřátelenými skupinami Sil sebeobrany, Vietnamská cestovní kancelář (Betonamu kankó kóša) o cestovní kanceláři, která své klienty vysílá do vietnamské války a na Měsíc, příběh o schopnosti číst myšlenky pod názvem Osm pohledů na rodinu (Kazoku hakkei) či kritická satira na moderní společnost Profesor Tadano z oddělení literatury (Bungakubu Tadano kjódžu).

Cucui je také autorem řady povídkových sbírek. V letech 1983–85 vyšly Sebrané spisy Jasutaky Cucuiho (Cucui Jasutaka zenšú). Mnoho jeho titulů bylo oceněno SF cenou Seiun – například Na jih za primáty (Reičórui minami e), Dvojitý nelson (Furuneruson), Vitamin (Bitamin), Potopa všeho kromě Japonska (Nihon igai zembu čimbocu), Má krev je krví někoho jiného (Ore no či wa tanin no či). Za svoji literární tvorbu obdržel i řadu dalších japonských literárních cen. V roce 1997 mu francouzská vláda udělila řád Rytíře umění a literatury a v roce 2002 japonská vláda ocenila jeho literární činnost Medailí s purpurovou stuhou.

Z další bohaté tvorby: Metamorfující souostroví (Metamorufosesu guntó), Erotická silnice (Eročikku kaidó), Velký slovník extravagantní literatury (Rančó bungaku daidžiten), Africká bomba (Afurika no bakudan), Prázdní lidé (Kjodžintači), Fantastická letka (Kjoko sendan), Paprika (Papurika), Nepřítel (Teki), Můj dědeček (Watakuši no guranpa), Peklo (Heru), Konec stříbrného věku (Ginrei no hate).

Cucui vytvořil také řadu komiksů manga, z nichž nejznámější vyšly v knize Sebrané mangy Jasutaky Cucuiho (Cucui Jasutaka zen manga). Působil též jako editor antologie Výbor z nejznámějších experimentálních románů (Džikken šósecu meisakusen) a antologie Výbor nejlepší japonské SF (Nihon SF besuto šúsei), která začala každoročně vycházet od roku 1976.

V roce 1993 Cucui demonstrativně oznámil svůj odchod z literární scény a přerušil styk s veškerými tištěnými médii na protest proti vydavatelskému průmyslu a umělecké nesvobodě. Skutečným důvodem protestu bylo nezařazení jeho povídky Policie, ve které neslouží lidé (Mudžin keisacu) do školních učebnic s odůvodněním, že v povídce je diskriminačním způsobem zpracováno téma epilepsie. V prosinci 1996 si vyměnil se třemi nakladatelstvími memorandum o svobodě slova a projevu a následně se vrátil k publikování svých knih.

Od roku 1996 Cucui začal také jako jeden z prvních japonských autorů šířit svoji tvorbu elektronicky prostřednictvím internetu. Řadu svých povídek zpřístupnil v japonštině a v angličtině spolu s dalšími čtyřmi autory zdarma na webovém serveru JALInet (www.jali.or.jp/tti/). Od 90. let se soustředí především na oblast literárního experimentu s důrazem na kyber-média. Je označován jako guru japonské metafikce.

Českému čtenáři se Cucui zatím bohužel představil pouze dvěma povídkami přeloženými z angličtiny. Konkrétně se jedná o povídku Stojící žena, která byla uveřejněna v antologii Vesmír je báječné místo pro život (Mladá fronta, 1987), a povídku Ukázková civilizace, opublikovanou v časopisu Nemesis (č. 10/1995).

(Poznámka: Profil částečně čerpá z mého dřívějšího článku Japonská science fiction včera a dnes, který byl v roce 2002 uveřejněn na pokračování v časopise Nový Orient.)

Jan Levora, říjen 2006