Lucie Zakopalová

Tomasz Duszyński, autor v Polsku velice populárních retrodetektivek, se českým čtenářům poprvé představil v loňském roce románem Glatz. V rozhovoru pro iLiteraturu mluví nejen o této knize, v níž gymnaziální profesor v roce 1920 nalézá na mostě zmrzačené tělo, ale také o tom, jak v současné době rezonuje v polském městě Kłodzku (Glatz) jeho německá historie.

V Olomouci zemřela po těžké nemoci překladatelka Iveta Mikešová, naposledy oceněná za svůj překlad románu Pískový vrch Joanny Bator.

Odešel poutník literatury, básník a překladatel, polonofil a dlouholetý kastelán na hradě Pecka.

Polský básník, překladatel a esejista, jeden z nejznámějších a nejpřekládanějších současných polských básníků. V mládí byl výrazným zástupcem „generace 68“, žil v pařížském exilu a po návratu do Polska byl označován za horkého kandidáta na Nobelovu cenu za literaturu. Zemřel 21. března 2021, na Světový den poezie.

Na Štědrý den, 24. prosince 2020, zemřel polský překladatel a bohemista Jan Stachowski. Díky němu polští čtenáři poznali dílo Bohumila Hrabala, Josefa Škvoreckého nebo Patrika Ouředníka.

Jak děti vnímají architekturu, co je baví, a co naopak nudí? V knize Archistorie, oceněné mezi nejkrásnějšími polskými publikacemi roku 2018, vypráví její autorka příběh architektury trochu jinak, než jsme zvyklí.

Tělesnost, sexualita a svoboda. Jak spolu souvisejí? Pro polskou spisovatelku Martu Dzido jsou to témata stěžejní. Za svou knihu Slast získala Cenu Evropské unie za literaturu, nyní pracuje na povídkovém souboru.

O důležitosti věcí všeho druhu, o životě spisovatele po udělení významné literární ceny i o tom, proč měli komunisté velký problém s výrobou talířů, v rozhovoru vypráví polský spisovatel Marcin Wicha, laureát literární ceny Nike za rok 2018.

Jiří Trávníček v rozhovoru pořízeném u příležitosti zrušeného Světa knihy Praha 2020 hledá rozdíly mezi českým a polským čtenářstvím. Zároveň vysvětluje, proč by přál Nobelovu cenu za literaturu jiným polským spisovatelům než nedávno oceněné Olze Tokarczukové.

„Kdybychom si i v jiných oblastech vedli tak dobře jako polští ilustrátoři a vydavatelé knih, byli bychom světovou velmocí,“ tvrdí Piotr Socha. V rozhovoru se zamýšlí nad jmény velkých ilustrátorů, stejně jako o nebývalých úspěších polské dětské literatury.

Spisovatelky ovládly letošní 27. udílení prestižní polské ceny pro nadané mladé umělce. V kategorii literatura získala ocenění Dominika Słowik, titulem tvůrce kultury se může pochlubit čerstvá nositelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuk.

Volyň – měkký výraz, který už při vyslovení evokuje něco příjemného. Úrodná půda, malebná krajina. Vesničky, občas městečko nebo panské sídlo. Přesto právě tento region patří do oblasti, kterou americký historik Timothy Snyder přiléhavě označil metaforou „krvavé země“. Území, přes které se ve 20. století přelilo několik vln nepředstavitelného násilí – zvenčí i zevnitř. Polský reportér Witold Szabłowski je jedním z lidí, kteří se ptají: proč a jak se to stalo?

Letos si připomínáme sté výročí úmrtí a sto sedmdesát let od narození Henryka Sienkiewicze. V rámci Roku Henryka Sienkiewicze, vyhlášeného v Polsku, se odehraje i řada kulturních akcí v Česku.

Na letošním knižním veletrhu Svět knihy se představí několik zajímavých titulů polské provenience, zejména z oblasti reportážního žánru.

Na graficky povedené obálce českého překladu Vargova románu se můžeme dočíst, že Piliny jsou „kriticky sžíravá diagnóza a chirurgicky precizní pitva současné polské společnosti, jaká nemá v literatuře našich severních sousedů v posledních deseti letech obdoby“.

Dne 9. října nečekaně odešel Václav Burian, polonista a překladatel, který zprostředkovával českému publiku texty polských autorů v době, kdy byli zakázáni; po převratu v roce 1989 byly zřejmě jeho nejvýznamnějším příspěvkem k obnovení česko-polských literárních vztahů překlady Czesława Miłosze.

Nekrolog polského básníka, dramatika a prozaika Tadeusze Różewicze, pokus o zachycení několika momentů z jeho dvaadevadesátiletého života.

Scéna, kde se příběh odehrává, je důležitá. Davidova ulice na jeruzalémském Starém městě, uzoučká a zastíněná, téměř na hranici mezi křesťanskou a arménskou čtvrtí, což už tu dnes nemá žádný význam – Staré město je bezmála celé arabské. Poměrně strmé a kluzké schody vedou od malého náměstíčka hned za Jafskou bránou dolů k Via Dolorosa. Kousek odsud stojí Zeď nářků a za ní posvátná mešita Al-Aksá.

Letošní rok bude na stanici Český rozhlas 3 – Vltava opět zaměřen na jednu jazykovou oblast a pokusí se představit její kulturu, tedy literaturu, divadlo, film, hudbu i samotnou řeč, v nově připravených pořadech. V minulých letech se stanice zaměřila na Německo, Francii nebo Itálii, v roce 2014 se bude na vlnách Vltavy mluvit polsky a o Polsku.

višničko třešničko višničko třešničko udělej to kouzlo s mincemi z nichž jednu beru do ruky a když zavíráš oči počítám do deseti pokládám je na stůl a ty všechny hladíš a říkáš to je ona a to je ta ještě teplá vypaluje ti rudý cejch do vnitřku dlaně a mně uvnitř a v dalším okamžiku ti letím přes ruce mizím ve tvém oku uchu

Jak by Justyna Bargielska odpověděla na titulní otázku Píšeš báseň? v názvu výboru? Snad jako v jednom rozhovoru: nepíšu, vyhlížím ji. A dodala by, že nejdříve ale jen poslouchá a čeká na slova, verše a věty, které k ní samy přicházejí. Nedokáže psát básně na objednávku a její digresivní a asociativní próza více připomíná poezii. Skrývá se za tím oslava poetické inspirace?

Poezie Bargielské vyrůstá z každodennosti, již básnířka přetváří do fantastických obrazů a metafor, snových situací. Jedním z ústředních témat jejích básní je smrt – blízká a tělesná i fantaskní a obrazná.

Prozaik, fotograf a režisér. Vyrostl v Nové huti, socialistické čtvrti, která vznikla za komunismu na „zelené louce“ vedle Krakova. Umělecký pseudonym „Shuty“ navazuje na místo původu – znamená „z Huty“.

Dámy a pánové, jistě víte, s kým se dnes setkáváme, ale pro ty, kteří by to snad nevěděli, řeknu na úvod, že náš dnešní host je intermediální umělec, performer, básník, fotograf, malíř, hudebník, scenárista a režisér, tvůrce prvního levného filmu o dráze a drahého filmu o natáčení levných filmů, před vámi stojí zástupce generace vše za čtyři zloté a především spisovatel, autor prvního národního hypertextového románu, jakož i prvního románu napsaného odzadu...

Dlouhý příběh židovského národa je plný příkoří i vůle přetrvat v nejtěžších podmínkách. Mnohasetleté prolínání kultury evropských národů s židovskou kulturou skončilo holocaustem, dodnes nepochopitelným a děsivým dědictvím historie.

Fosforeskující zelená střelka nouzového východu svítila na stěně chodby a ukazovala směr ke schodišti. Poslušně jsem zamířil, kam velela. Přes spáru ve skleněných dveřích dovnitř proudil osvěžující proud studené noci. Příjemná změna proti dusnu pokoje. Zapomněl jsem otevřít okno.

Absolvent filozofie na Varšavské univerzitě, od roku 2000 šéfredaktor kulturního židovského měsíčníku Midrasz. Vydal monografii o Odysseovi Jamese Joyce Labyrint a strom a originálního průvodce Dublin s Odysseem. Letní byt z roku 2009 (česky Havran 2012) je jeho románový debut, za nějž autor získal prestižní cenu pro mladé umělce Paszport Polityki a byl nominován na literární cenu Nike.

Zygmunt Miłoszewski (nar. 1976), novinář a spisovatel, spolupracuje s polským Newsweekem, kde pravidelně publikuje fejetony.

Polský prozaik s nezaměnitelným ironickým stylem, navazující na nejlepší tradici polské grotesky, si ve svých povídkách a románech hraje s autobiografickou stylizací a polsko-německými a v poslední době také polsko-českými stereotypy nebo vztahem „východu“ a „západu“.

Legendární polská reportérka a spisovatelka židovského původu, její knihy vyšly v překladu do více než osmnácti světových jazyků, mj. angličtiny, francouzštiny, němčiny, španělštiny, italštiny nebo hebrejštiny.

Básník (nar. 1977), zakládající člen slezské skupiny Na dziko/Na divoko. Česky vyšly jeho básně v antologii poezie slezské skupiny Na divoko Mrtvé body (Protimluv 2006) a v Antologii současné polské poezie v překladu Jana Fabera. Siwczykův jazyk, který od jeho první sbírky Divoké děti (1995) prošel výraznou proměnou, je náročný, uzavřený ve svém světě, využívá hovorové obraty nebo frazeologismy a zapojuje je do složitých větných konstrukcí, záměrně vychýlených z běžné skladby.

29. a 30. března proběhnou dvě setkání s básníkem Krzysztofem Siwczykem, představitelem hlavní role ve filmu Wojaczek Lecha J. Majewského o prokletém básníkovi Rafału Wojaczkovi, který bude promítán na letošním Febiofestu.

Polský básník, který bydlí ve Varšavě, v současné době kromě další básnické sbírky pracuje na divadelní hře. Narodil se v Lublinu, ale dlouho žil s rodiči na venkově – realitu periferie a vesnickou krajinu svého dětství popisuje směsí idealismu a ironie. V poslední sbírce reflektuje také témata homosexuality a v širším smyslu tělesnosti, smyslnosti a lásky.

Trauma o pejskovi Při čištění zubů jsem řekla manželovi: bojím se, jestli poznám, že jsem umřela. Je smrt jako snít sny jakoby ne vlastní nebo spíš připomíná dvě stě tisíc černých perliček, které se za námi točí do odpadu. Keep dying, řekl muž, zjistíš to. Pluj, světlá plachetničko, dopověděla jsem pro sebe, nemysli teď na děravé oko, kterým tě pozorují, aby tě potopili.

Jen málo textů se pokouší nastínit úplný přehled nejnovější polské poezie, tedy tvorbu generace narozené v sedmdesátých a osmdesátých letech. Proti podobným absolutním kritickým přístupům nejčastěji stojí argument, že současná polská básnická scéna je – z estetického, myšlenkového, politického i společenského hlediska – příliš různorodá.

Setkání se současnou nejmladší polskou poezií je osvěžující – najdeme v ní množství různorodých básnických jazyků. Hledajících, hravých, odhodlaných, váhajících, brutálních, jemných, kosmických i groteskních.

Básnířka, prozaička a překladatelka Julia Fiedorczuk působí na Varšavské univerzitě, kde vede semináře zaměřené na americkou literaturu, teorii literatury a ekokritiku. Získala cenu Polského sdružení vydavatelů knih za nejlepší debut a rakouské ocenění Huberta Burdy.

Rok 2011 byl polským parlamentem slavnostně vyhlášen rokem Czesława Miłosze, polského básníka, prozaika, esejisty a překladatele, laureáta Nobelovy ceny za literaturu a řady dalších prestižních cen. Rok Miłosze bude spojen s kulturními akcemi, které by měly přiblížit rozsáhlé dílo tohoto polského spisovatele.

Srovnání knihy Rewers a stejnojmenného filmu, který budete moci shlédnout v kině Atlas, 20. října 2010 od 20:30 v rámci přehlídky současných polských filmů.

Małgorzata Rejmer (1985), prozaička a básnířka, doktorandka v Institutu polské kultury Varšavské univerzity, studuje také psychologii a amerikanistiku. Loni vydala román Toximie, který byl polskou kritikou označen za nejvýraznější debut roku 2009.

Nikdo si nemohl nepovšimnout, že postarší muž, který má na sobě pestrobarevné šusťáky, se vláčně sesouvá na sedadlo v tramvaji a příšerně při tom smrdí. Šedé skvrny sedadel ho obklopují ze všech stran a vyznačují zamořenou oblast.