Cormac McCarthy nepochybně představuje výjimečný zjev současné anglicky psané literatury. Nakladatelství Argo patří zásluha na tom, že ani u nás není v současné době autorem neznámým. Po prvním díle volné Hraniční trilogie, knize Všichni krásní koně, teď následuje díl druhý, Hranice.

McCarthyho knihy již několik let (první díl trilogie spatřil světlo světa v roce 1992, kniha Sadař oceněná Faulknerovou cenou vyšla již v roce 1965) vzbuzují pozornost literární kritiky a nutno říci, že plným právem. Jeho spojování s velkými jmény jižanské literatury rozhodně není jen povrchním pokusem vtěsnat nové jméno do důvěrně známé škatulky, McCarthyho dílo se totiž k těmto autorům přibližuje mnohem více svými zásadními rysy než místem, na němž vzniká. Avšak, jak to již bývá, takováto klasifikace samotná pouze zamlčuje ostatní důležité aspekty díla, které se svou vlastní povahou, přes všechnu spřízněnost, klasifikaci vzpírá. McCarthy má totiž stejně blízko jako k jižanským autorům k velkým postavám západního myšlení, stačí jmenovat Nietzscheho, Böhmea nebo Emmersona, a to nejen tím, že je někdy přímo, jindy nepřímo cituje.

Hranice, cézura, transgrese - to jsou v kontextu současného myšlení velká témata a již název McCarthyho trilogie napovídá, že autor chce do tohoto kontextu vstoupit. Ostatně téma hranice má pro tohoto spisovatele trvalejší fascinaci, najdeme je nejen v již zmíněné trilogii, ale také ve skvělé knize Krvavý poledník (Blood Meridian). Ve všech těchto knihách jde hned o několik hranic, přitom všechny jsou svou povahou velice nejasné; přesná linie, cézura oddělující dvě části, jako by se ztrácela v horkém pouštním vzduchu. Především je zde hranice geografická mezi Spojenými státy a Mexikem, ta je sice přesně vytyčená, jenomže vše, co se v knize odehrává, odkazuje na onu arbitrérnost jejího vytyčení - tato hranice se nachází v divočině, v krajině bez zákonů, která odděluje dva odlišné společenské systémy: americký a mexický. Nicméně jakmile se postavy ocitnou mimo jeden z těchto systémů, jen stěží mohou určit, zda se ještě nacházejí na jedné straně hranice nebo již na druhé.

Pak je zde další nejasná hranice - mezi dětstvím a dospělostí. V naší kultuře jsme si navykli považovat dětství za sféru nevinnosti, za stav, kdy člověk jaksi nevnímá úplně všechny stránky života nebo přinejmenším je vnímá jenom velmi zkresleně, a to díky tomu, že ony rušivé vjemy jsou tlumeny prostředím, ve kterém se nachází - tj. prostředím rodiny. Avšak McCarthyho mladí hrdinové jsou tohoto prostředí zbaveni - jsou postaveni před nutnost nahlédnou odvrácenější stránku světa, která ovšem, a to chci zdůraznit, není stránkou špatnou v morálním smyslu, vždyť i ona krutost má v McCarthyho díle svou krásu. Tito hrdinové, jako bratři Parhamové v knize Hranice, procházejí doslova iniciací krutosti. Kniha je úchvatným příběhem o několikerém sestupu do Mexika, při němž Billy Parham postupně ztrácí vše, co mu nějakým způsobem bylo blízké. Nejprve se na jih vydává s vlčicí, kterou chytil do pasti na pastvinách svého otce a kterou se mu nechtělo utratit. Jenomže vlčice se svobody stejně nedočká a Billy sám je vlastně donucen ji zastřelit. Jakmile překročí se zvířetem mexickou hranici dostává se mimo rámec času, tedy alespoň civilizovaného času, vnímá sice uplývání času podle změny počasí, nicméně neví, jak dlouho v Mexiku vůbec zůstal. Po svém návratu zjišťuje, že jeho otec s matkou byly zavražděni, a tak se společně se svým bratrem vydává do Mexika znovu, tentokrát po stopě vrahů. Když vyrážejí na cestu, dopouštějí se krádeže peněz v domě opatrovníků Billyho bratra - zde máme příklad jedné velice jasně vytyčené hranice, kterou chlapci nutně musí překročit, hranice zákona. Snad ani nemusím říkat, že jejich úsilí pomstít své rodiče je marné. Navíc Billy v Mexiku ztrácí i svého bratra Boyda, který utíká zlákán kariérou dobrodruha, a o jeho činech a smrti se Billy později dozvídá už jenom z legend. Ne, na této snad nikdy nekončící cestě nejde tolik o to najít vrahy, jde zde o chlapce samotné, konkrétně o Billyho, o jejich "dospívání", tj. seznámení se se světem z pozice, která není předem určovaná kontextem rodiny, pozice, jejímž nejhlavnějším aspektem je velice silná izolace - od příbuzných, přátel i společnosti, jejíž kdysi byli součástí. Poté, co Billy projde zmíněnou iniciací, již do "své" společnosti, pokud vůbec potom může nějakou společnost přijmout za svou, úplně nepatří. To se projevuje mimo jiné i tím, že je několikrát odmítnut, když se hlásí do americké armády.

Román Hranice je úžasně napsaná knihoa, kniha o neodvratném údělu, o tragické samotě, ale také, a to především, o nádheře a křehké kráse světa kolem nezávisle na morálních kategoriích, jimiž se ho snažíme postihnout.