Miguel Bonnefoy (nar. 1986), syn chilského romanopisce a venezuelské diplomatky, patří mezi nadějné mladé hlasy dnešní Francie. Vyrůstal ve Venezuele i Portugalsku, následně absolvoval studia ve Francii, kde nyní žije. Již v roce 2009 mu bylo za povídku La maison et le voleur uděleno ocenění Grand Prix de la nouvelle de la Sorbonne Nouvelle. V roce 2013 obdržel za povídkovou sbírku Icare et autres nouvelles cenu Prix du jeune écrivain de langue française, která se každoročně udílí mladým autorům od 15 do 26 let. Jeho román Le voyage d’Octavio získal rovněž mnohá ocenění, a byl dokonce nominován na prestižní cenu Prix Goncourt za první román. Následující kniha Sucre noir si také vysloužila ocenění a byla přeložena mimo jiné i do češtiny (Černý cukr, přel. Markéta Krušinová, Argo, 2019).

Co skrývá dům v ulici Santo Domingo?
Román Dědictví zachycuje osudy rodiny Lonsonierů v průběhu několika generací. Vyprávění otevírá příběh starého Lonsoniera, francouzského vinaře, který byl nucen kvůli epidemii révokazu opustit domov a rozhodl se s třiceti franky a štěpem vinné révy v kapse zkusit štěstí v Kalifornii. Vlivem mnoha okolností ovšem nedocestoval do Kalifornie, ale do chilského Valparaísa, tedy do země, jejímž jazykem nemluvil a již neuměl ani najít na mapě. Tímto úvodem nás autor během čtyř svižně a vtipně napsaných stran vtáhne do děje, který postupně rozvine v rozvětvenou, ale přesto velice přehlednou rodinnou ságu.

Dům v ulici Santo Domingo se stane domovem početné rodiny, jejíž srdce tluče především pro dvě věci: létání a Francii. Tak začíná román, jehož postavy milují ptactvo, stavějí obří voliéry i letadla a jako ptáci migrují mezi chilskými a francouzskými břehy, s vlasteneckým zápálem bojují v první i druhé světové válce za Francii: za zemi, již nikdy neviděli, ale ke které cítí hluboko v sobě tak silné pouto, že tomuto nutkání nemohou vzdorovat.

Hledání identity, rozpolcenost mezi dvěma kontinenty, vliv dějinných událostí na osudy jedinců a snaha o nalezení domova, to jsou pocity, s nimiž se setkávají všichni členové rodiny Lonsonierů. Kromě nich čeká na všechny odvážné Lonsoniery zásadní morální rozhodnutí, jež je bude pronásledovat po zbytek života. Rozhodnutí, představující jeden z jednotících motivů románu, se zákonitě opakují s každou generací a vždy ve formativních okamžicích, které hrdinové prožívají, ať v obou světových válkách, nebo v době krutého nástupu diktatury v Chile.

Je libo vývar z dinosaura?
Dědictví je sice i vážná kniha o důležitých životních rozhodnutích a hledání identity, Miguel Bonnefoy však popisuje sílu vykořeněnosti velice stručně, vtipně a s pomocí poetických, avšak přesně vystavěných obrazů, jež jsou místy obohaceny o magické prvky. Období sta let je shrnuto do necelých sto padesáti stran, přesto se čtenář dozví veškeré potřebné informace o jednotlivých postavách, a to nejen z řad Lonsonierů, ale i z rodin, které jejich životy zásadně ovlivnily.

Jelikož se román odehrává především v Chile, nechybějí v něm jihoameričtí indiáni Mapučové, pobyt na prériích, přelet And, lidové zvyklosti nebo místní čaroděj, o jehož kouzlech můžeme pochybovat, ale nemusíme. Sága je obohacena o vtipné detaily, například o dobře schované dinosauří kosti, z nichž někdo o pár desítek let později udělá vývar. Zároveň jí nechybí ani tajemná stránka: nějaký čas s rodinou pobývá návštěva ze záhrobí.

Rodinná freska nabízí výstižnou sondu do chilské společnosti i do duše imigrantů v zemi, do níž srdcem nepatří. Atmosférou i mnohými autorskými postupy, například předjímáním určitých událostí, které budou následovat o mnoho let později, se Dědictví velice podobá Sto rokům samoty Gabriela Garcíi Márqueze. To jistě může některé čtenáře nadchnout, pro jiné ale kniha může být jen slabším odvarem klasiky magického realismu a jedné z nejznámějších rodinných ság moderní literatury.