Románů či filmů o zkorumpovaných či přímo zločiny páchajících policistech už zejména v americké literatuře existuje více, počínaje úspěšně zfilmovanou biografií newyorského policisty Franka Serpica, který se koncem šedesátých let rozhodl odhalit a zveřejnit korupci svých kolegů. Dosud nejdále přitom došel televizní seriál Policejní odznak (2002–2008), jehož hlavní hrdinové, losangeleští policisté, používají kriminální metody nejen k tomu, aby dopadli a usvědčili zločince, ale i k vlastnímu obohacení a posílení moci. Hrdinové románu Jednotka se chovají stejně.

Americký spisovatel Don Winslow (nar. 1953) u nás není příliš známý, česky mu dosud vyšly jen dvě knihy a obě vydání měla postranní důvody. Román Satori (2011, česky 2012) vydalo Argo proto, že jde o prequel k úspěšnému thrilleru Šibumi od Trevaniana, Divochy (2010, č. 2012) Knižní klub proto, že se blížila premiéra filmové adaptace od Olivera Stonea. Jednotka (2017) žádnou takovou podporu neměla, takže při případném úspěchu knihy lze snad doufat, že nakladatelství se pustí i do některého z dalších osmnácti Winslowových románů. Nejlépe série o mexických drogových kartelech, která dávno před úspěchem seriálu Narcos tematizovala případ zmučeného a zavražděného agenta DEA.

Winslow ve své próze sugestivním způsobem vtáhne čtenáře do světa newyorského policisty Dennyho Malonea, který sám sebe (oprávněně) považuje za vládce čtvrti Harlem. To proto, že nejenom stíhá zločince, ale dokáže s představiteli zločineckých struktur také vyjednávat a udržovat tak zločinnost ve svém rajonu na snesitelné míře, aby to mafii nekazilo obchody a policie měla dobré statistiky. Děj začíná vzrušující scénou, kdy Malone a jeho tři kolegové ze speciálního oddílu („Jednotka“) vtrhnou do sídla šéfa hispánského drogového gangu, kde mimo jiné zabaví 100 kilogramů heroinu a pár milionů dolarů a zmíněného šéfa, který se vzdává, Malone bez mrknutí oka osobně zastřelí. A nedělá to jen proto, že dotyčný byl mizera a vrahoun, ale také proto, že z nalezené finanční hotovosti a bílého prášku jednotka přizná jen polovinu. „Stopení“ padesáti kilogramů heroinu (a jeho ukrytí a plánovaný prodej) už je onou příslovečnou mezí, jejíž překročení policisty, dosud mistrně kličkující mezi povinnostmi a požitky a mezi legálním a legitimním, nakonec zničí.

Čtenář samozřejmě tuší, že to tak dopadne, ale protože značnou část knihy tvoří popis svérázné policejní praxe Maloneho a jeho kumpánů, stále doufá, že se Winslowovi podaří po vzoru Elmora Leonarda (k jehož stylu bývá Winslowovo psaní občas přirovnáváno) svého hrdinu ze všeho nějak chytře vymanévrovat. Na sebevědomého chlapáka přitom nakládá další a další potíže: začíná to novým šéfem, kariéristou, s nímž opět Malone nějak musí vyjít, než se onen posune výše, pokračuje vzrůstáním napětí v ulicích, kde se schyluje k válce mezi černošským a dominikánským drogovým gangem, a nekončí potížemi s černošskou milenkou, která se z drogové závislosti nevymanila tak, jak si Malone myslel. Vše rámuje ostrý dohled médií, protože zase jednou došlo k zastřelení černocha policistou, sice ne z Maloneova oddělení, ale i tak je situace křehká.

Winslow buduje nemilosrdný svět, kde přežijí jen ti silnější (Malone dokonce s kamarády občas navštěvuje restaurace a bary, kam chodí i mafiáni, a dává zde okázale najevo své bohatství a moc, aby z něj stále měli patřičný respekt), a jeho hrdina musí být vychytralý a předvídavý, stejně jako připravený uplatnit své tvrdé pěsti. Ten obraz newyorského podsvětí se zdá být značně nadsazený, jakkoliv se jej Winslow snaží vysvětlit změnou poměrů po pádu „Dvojčat“ – kdy se podle něj mafie znovu dostala ke kšeftům (zejména stavebním) a kdy se pozornost amerických bezpečnostních složek soustředila hlavně na vnější nebezpečí, a domácí kriminálníci se díky tomu tak trochu vymanili z jejich zřetele. Přesto to úplně neodpovídá profilu města, které bývá v posledních letech řazeno mezi nejbezpečnější na světě a kde násilná kriminalita setrvale klesá.

Ale budiž, každý autor má právo si z jakéhokoliv města vytvořit svůj Gotham a Winslow to dělá dosti věrohodně. Přitom napínavě a promyšleně, dokáže překvapovat své postavy i čtenáře. Nešetří nikoho, zároveň má pro mnoho lidí na šikmé ploše pochopení. Postavu hlavního hrdiny nechává až do konce balancovat na hraně a stále nevíme, jestli je víc padouch, nebo hrdina. Podraz střídá podraz, donašeče mají mezi sebou policisté, gangsteři i policejní inspekce a všichni hráči, včetně těch zdánlivě nejčestnějších, mají kromě těch deklarovaných ještě nějaké postranní zájmy.

Skvělý dojem bohužel dosti kazí závěr. Začne to moralizujícím kázáním, které jindy cynický Malone předvede městským hlavounům, a pokračuje osamělou válkou jednoho muže proti hned několika ozbrojeným gangům. Původní drsná, napínavá, ale stále v podstatě šachová partie se v závěru mění v akční střílečku s téměř neprůstřelným kovbojem v hlavní roli. Už Winslowův román Divoši zklamal nevěrohodným a přestřeleným akčním závěrem (a režisér Stone jej ve filmové adaptaci značně zpochybnil). Zde to nepůsobí tak násilně, ale přesto se původní uvěřitelnost se závěrečnými stránkami rychle vytrácí. Je to škoda, protože do té doby to byl solidní policejní román nekompromisní drsné školy, jeden z těch, na které se nezapomíná.