Po roce se na pultech českých knihkupectví objevilo pokračování trilogie Návrat Krále Šumavy. To je samo o sobě pozoruhodný úkaz, protože podobně rozsáhlá komiksová díla v českých podmínkách obvykle vznikají podstatně déle než jeden rok. A co do počtu stran je druhý díl dokonce o poznání tlustší než ten první (216 stran oproti 160 v prvním svazku). Je sice pravda, že počet stran trochu klame, protože zatímco v předchozím svazku kreslíř Karel Osoha běžně volil pětiřádkové řazení oken, v tom aktuálním má na stránce řádky nanejvýš čtyři, ale častěji spíš už jen tři. I tak je ale Osohovo pracovní tempo obdivuhodné.

Nutnost rychlejší práce si nicméně vybrala svou daň na povaze kresby: přibylo oken s prázdným pozadím a na místech, kde dříve Osoha používal šrafování, jsou jednolité plochy monochromatické šedé nebo černé. Oproti prvnímu dílu to působí zploštěně a zjednodušeně, a zejména pasáže ze šumavské divočiny trochu ztrácejí původní kouzlo. Řídkost a spěšnost kresby nicméně pro vyprávění není fatální, zvláště proto, že dvojice scenáristů tentokrát vykroužila pověstný dramatický oblouk.

Zkušený komiksový a filmový scenárista Vojtěch Mašek a jeho kolega Ondřej Kavalír totiž legendárnímu převaděči Hasilovi vymysleli přímého protihráče, schopného kapitána Státní bezpečnosti Fišera z Prahy. Nejde o žádnou historicky doloženou postavu jako u většiny ostatních, je to fiktivní typ kontrarozvědčíka, který se snaží dělat svou práci co možná nejlépe, trápí ho potíže s manželkou, která trpí nočními můrami a fobiemi po internaci v nacistickém koncentračním táboře, a i když věrně slouží vládě a straně, pomalu mu začíná docházet, že morální profil lidí, kteří mu velí, není zrovna vysoký. Do případu nepolapitelného převaděče se nicméně zakousne s vervou, nasadí špeha do výcvikového tábora americké kontrarozvědky v Bavorsku i na Hasilovu milenku a matku jeho dítěte. Na hranicích potom nalíčí past.

Takže jestliže předchozí díl těžil především z postavy samotného Hasila, jehož živelná a veselá povaha zprvu poživačníka a poté vyloženě dobrodruha stačila právě jen na rozsáhlejší expozici, nyní autoři rozehrávají střet dvou inteligentních a cílevědomých mužů, který nekončí vítězstvím pro žádného z nich. Příběhu ten částečně fiktivní duel dodává potřebnou dramatičnost a napětí, aniž by se přitom zpronevěřoval historickým skutečnostem. Vpašovávat fiktivní postavy do skutečných historických příběhů bývá vždycky ošemetné, ale například filmaři dobře vědí, že to bývá nejlepší prostředek ke zdynamizování děje. Podobně je tomu i u druhého dílu Návratu Krále Šumavy.

Ten není o nic lepší ani horší než předchozí svazek. Jak bylo zmíněno, rychlost jeho vydání se projevila na kvalitě Osohovy kresby, naopak práce scenáristů je invenčnější a umožňuje větší spád a napětí. Agent-chodec, jakkoliv jde o občas nevděčný „prostřední“ díl, má svůj vlastní příběh, který je dobře vygradovaný, pointovaný a dílčím způsobem uzavřený. Nezbývá než vyhlížet poslední část díla, která celý Hasilův převaděčský příběh uzavře. A vzhledem k celku by se možná vyplatilo čekat déle než jen jeden rok.