U Vojtěcha Maška, filmového, divadelního a komiksového scenáristy a výtvarníka, je skoro pravidlo, že jeho díla a nápady jsou výrazně nadprůměrné. Nejzřetelnější jsou jeho úspěchy v oblasti komiksu, v níž posbíral okolo osmi komiksových cen Muriel, ale i ve filmovém světě. Například za film Křižáček, na němž se scenáristicky podílel, si odnesl Křišťálový glóbus pro nejlepší celovečerní hraný film. Velkoformátovou knihou Panáček, švestka, pecka, poleno a zase panáček, kterou osobitými linoryty dotvořil Chrudoš Valoušek, se Mašek jako autor zapsal i do dějin literatury pro děti a mládež.

Švestku utrhne zahradník, ta se dostane do obchodu, kde si ji koupí jedna maminka na koláč, do pecky se zakousne syn a vzteky ji zahodí do louže, a to je jen začátek divokého vyprávění se skvostně promyšlenými přesuny nechodícího kusu dřeva. Dlouhý název Panáček, švestka, pecka, poleno a zase panáček dala knize dějová linka kopírující životní cyklus jedné švestkové pecky, a už ten čtenáře ovane chaosem, ač je vnitřně koherentní, stejně jako text. Střídání identit je samo o sobě zašmodrchané a Mašek to čtenáři neusnadňuje, naopak, cíleně mate prostřednictvím kluka Péti a jeho dialogických vstupů do panáčkova vyprávění. Zmateně působí i střídání rodu, to když poleno přímou řečí říká, jak se „cítila“ jako pecka.

Panáčka vyřeže z polena tatínek jedné holčičky a ona s ním mrskne do kouta. Děti v knize nabývají rozměrů malých agresivních, řvoucích, bezohledných tvorů, kteří házejí s hračkami a manipulují rodiči, což je v případě této holčičky vyzdviženo i jejími tělesnými rozměry. Spíše než mluvící poleno působí jako nenasytní a jednotvární Otesánci děti. Nepřemění se však v oslíky a napravená dřevěná loutka v živého chlapce, tak jako v pohádce o Pinocchiovi, ani to není žádoucí, protože by panáček přestal „pábit“. Ze lži ho neusvědčí rostoucí nos, a tak může vyprávět a přehánět, přerušovaný jen skepsí malého Péti, jenž je sám na lhaní přeborník, protože lhal rodičům, že je nemocný a musí zůstat doma. Maškův švestkový panáček je totiž úžasný hrabalovský pábitel, co přesvědčivě líčí, třeba jak utekl před školním vycpaným krokodýlem, který většinu dne klame nehybností a zastírá tak, že je živý.

Slovní hrátky, nonsens, hyperbola a absurdní komické situace daly vzniknout svérázné grotesce, u níž se pobaví i dospělí: pecka, která se uhnízdila v květináči a roste v strom, zaujme profesora Švestku, který dřevinu přesadí k sobě na zahradu a píše o ní studie, netuše, že se jedná o „obyčejnou“ švestku, přičemž historka vrcholí, když chce nechat švestku pojmenovat po sobě a setká se s výsměchem kolegů; nebo chytrák kocour, co si myslí, že panáček je hračka na dálkové ovládání, a vítězoslavně se poplácává, když panáček z dlouhé chůze úplně zdřevění a z kocouřího pohledu to vypadá, že mu došly baterky.

Dobrodružná cesta mluvícího panáčka, o níž barvitě vypráví klukovi Péťovi, je chvílemi hororová, (to když si na něm chce pochutnat vidličkou a nožem červotoč nebo panáčkovi uřežou ruce a nohy zlí únosci), psychedelická (když panáčka, který je zrovna strom švestka, pořežou na mnoho polínek a každé to polínko vnímá panáček jako kus svého já, nebo mluvící mimino, které má věk a duši starce), a zčásti také například politická groteska – panáček má být jako mluvící loutka navržen na prezidenta. Především je to ale od začátku do konce absurdní jízda plná neřízeného humoru připomínající tvorbu ruského podivína, mystifikátora, básníka a divadelníka Daniila Charmse.

Vyprávění má divadelní charakter, text je protkán dialogy a k akčnímu rázu napomáhá to, že se vrství jedna příhoda za druhou. Dynamicky působí i křiklavé linoryty, které se jeví komicky a zároveň znepokojivě, až hororově, přesně v duchu grotesky. Dvoustránkové obrazy střídají stránky rozdělené do políček, která na sebe dějově navazují – stripy. Text Vojtěcha Maška a ilustrace výtvarníka Chrudoše Valouška jsou v absolutní symbióze. I to jistě přispělo k tomu, že jejich společné dítě Panáček, švestka, pecka, poleno a zase panáček získalo ocenění Nejkrásnější česká kniha roku 2017 v kategorii pro děti a mládež, v níž se posuzuje grafické, ilustrační a polygrafické zpracování knih, a to jednohlasně, jak prozradil člen výtvarné komise Jiří Slíva. A je ověnčena také cenou Zlatá stuha 2018 za výtvarný počin roku.