Rozmanitost pozemského života je bez nadsázky ohromná a patrná doslova na každém kroku. Není proto divu, že člověka fascinovala takřka odjakživa. Když se s přibývajícími vědomostmi začalo ukazovat, že biblické představy o původu této rozmanitosti jsou neudržitelné, vyrojily se názory, že různé druhy možná nejsou jednou pro vždy daným a neměnným dílem božím, ale mohly v průběhu času procházet určitou proměnou, respektive evolucí. Žádný přírodozpytec však nepřišel s elegantním principem, který by evoluci druhů dokázal vysvětlit (ten postulovaný Jeanem-Baptistou Lamarckem určitý potenciál měl, nicméně i souhrou historických okolností se víceméně neprosadil). Dnes už každý ví, že s řešením, které ovlivnilo celý další vývoj biologie, přišel v roce 1859 anglický přírodovědec Charles Darwin v knize O vzniku druhů přírodním výběrem (naposledy Academia, 2007), a stejně tak není žádným tajemstvím, že nebýt dopisu, který Darwinovi v roce 1858 poslal Alfred Russel Wallace a v němž tento mladý anglický badatel stručně popsal evoluční teorii té Darwinově značně podobnou, Darwin by své léta připravované revoluční dílo sušil v šuplíku ještě mnoho let.

Celý příběh bývá ještě doplněn stručnou zmínkou, že základním impulzem pro teorii přírodního výběru byla cesta kolem světa, již Darwin v letech 1831–1836 absolvoval na lodi Jejího veličenstva Beagle a která jej zavedla zejména do Jižní Ameriky či na Galapágy, kde objevil své slavné pěnkavy. Co se ale během té cesty stalo a utvářelo Darwinovy názory? Která místa opravdu navštívil, jaké živočichy spatřil, co všechno při expedici zažil a které poznatky v něm rozdmýchaly úvahy o proměnlivosti druhů? Sám Darwin tohle všechno jen několik let po návratu poutavě vyložil v cestopisu, který jako Cesta (přírodozpytcova) kolem světa několikrát vyšel i v českém překladu (například Mladá fronta, 1955). Přestože se pro laického čtenáře jedná nepochybně o mnohem čtivější text, než je třeba již zmiňovaný Vznik druhů, přece jen po něm vzhledem k rozsahu sáhne asi jen málokdo. Cesta kolem světa ale není jen úchvatným cestopisem, který obsahuje jednotlivé kamínky, jež nakonec podnítily vznik teorie přírodního výběru, ale umožňuje i poznat Darwina jako člověka. Nejspíš i proto se tuto slavnou výpravu rozhodli přiblížit v komiksu Darwin: Plavba na lodi Beagle (HMS Beagle, Aux origines de Darwin, 2018) dva u nás dosud neznámí francouzští tvůrci, spisovatel Fabien Grolleau (nar. 1972) a kreslíř Jérémie Royer (nar. 1979).

Vedle krátkého, rovněž komiksového úvodu, v němž se líčí zprvu odkládané, následně trochu divoké vyplutí Beaglu, se kniha dělí do pěti etap, jež představují jednotlivé části cesty a stěžejní události. Autoři sice hned na začátku předesílají, že některé pasáže mohou být jen jejich interpretací, nicméně ve všech zásadních bodech se komiks drží skutečnosti, alespoň tak, jak je popsána v již zmíněném cestopisu či poznámkách některých dalších účastníků expedice – například kapitána Roberta FitzRoye, jemuž měl být mladý přírodovědec po dobu plavby dostatečně (oproti nevzdělaným námořníkům) kultivovaným společníkem. Nakonec však Darwin významnou část výpravy, jejímž úkolem bylo zmapovat pobřeží Jižní Ameriky, i kvůli nepolevující mořské nemoci strávil na pevnině. V té době se vedle živé přírody zajímal o geologii. Zásadní vliv na jeho tehdejší uvažování mělo nové a mnohými kritizované dílo Principles of Geology (Principy geologie) Charlese Lyella, který namísto cuvierovského katastrofismu prohlašoval, že geologické změny lze vysvětlit dlouhodobějšími procesy, jež můžeme pozorovat i v současnosti (proto se tomuto směru uvažování říká také aktualismus). Doklady pro tuto hypotézu Darwin našel už při první zastávce Beaglu na Kapverdských ostrovech a během cesty přidal další. Přestože Leyllova kniha při formulaci Darwinovy teorie sehrála důležitou roli, stěžejní přece jen byla pozorování živé přírody, o něž nakonec rozhodně nebyla nouze. Když vystoupil na břehy Jižní Ameriky a poprvé na vlastní oči spatřil bujnost a druhou rozmarnost brazilské džungle, na chvíli zůstal jen fascinovaně zírat, leč záhy se pustil do sběru vzorků místních organismů. V tom koneckonců pokračoval po celou dobu expedice a vzorky průběžně posílal do Anglie. O tom, že jich bylo doopravdy hodně, svědčí i fakt, že po návratu mu jejich zpracování i přes pomoc řady dalších badatelů trvalo ještě mnoho let.

V Brazílii se však mladý přírodovědec vedle krásné přírody setkal i s otroctvím a krutostí otrokářů, která v něm zanechala silný odpor a příčila se jeho humanistickému smýšlení. V názoru na biologickou rovnost všech lidí jej utvrdila setkání s mnoha jihoamerickými domorodci, včetně tří, kteří se řádně zcivilizovaní a pokřesťanštění vraceli na Beaglu do Ohňové země, odkud byli kdysi násilím odvlečeni. Ačkoli Darwin uznával rovnost lidí, přece jen byl přesvědčen, že jsou tito divoši přinejmenším svým společenským uspořádáním daleko za nedostižnou Velkou Británií, což je patrně i příčina jejich tak „nuzného“ života. Zajímavou otázkou, kterou autoři jemně naťukávají, je i Darwinův vztah k náboženství, jenž během cesty patrně prošel určitým vývojem a po návratu dále oslaboval. V jednom případě si tvůrci dovolili i docela vtipný políček na úkor biblické nauky, a to když musí nebohý Darwin sužovaný mořskou nemocí neustále odbíhat od kázání lodního kněze o stvoření světa, aby se řádně vyzvracel. Dodejme už jen, že po letech strávených v okolí jihoamerických břehů zamířila výprava na již zmíněné Galapágy, které měly vzhledem ke své specifické fauně nemalý vliv na pozdější formulování evoluční teorie. Poslední významnou a v komiksu zmíněnou zastávkou Beaglu byla potom návštěva slavného anglického astronoma Williama Herschela na jihoafrické observatoři, odkud už loď plula přímo do Anglie, kde si Darwin během své nepřítomnosti vybudoval zejména díky zasílaným vzorkům reputaci vynikajícího přírodovědce.

Nepříliš rozsáhlý komiks samozřejmě nedokáže zachytit tolik, co objemný cestopis, přesto podává velmi dobrou představu o průběhu celé cesty i hlavních událostech, jež formovaly Darwinovy přírodovědné i společenské názory. Na rozdíl od prostého textu navíc komiks nabízí i množství dalších způsobů vyprávění, jež dokážou stručně vyložit myšlenky, na něž by jinak padlo několik odstavců, a tvůrci je nápaditě využívají. Příkladem může být třeba znázornění ukládání jednotlivých geologických vrstev a vysvětlení, jak se mořské sedimenty dostaly na úbočí hor. Kresba se obecně nesnaží o přehnanou realističnost, ať už se jedná o postavy, jež mají mnohdy až tintinovské kontury, či o zobrazování krajiny nebo rozličných přírodnin, přesto leckdy nabídne i zajímavé a propracované detaily. Příjemné je, že tvůrci čtenáře nezasypávají hromadou okýnek, ale mnohdy si vystačí jen se třemi či čtyřmi na stránku, a hned několikrát nabídnou i pěknou celostránkovou (výjimečně dvoustránkovou) kresbu. Vzhledem k tomu, že se děj často odehrává na moři, v nehostinné Ohňové zemi či na nekonečných jihoamerických pampách, převládají barvy jako modrá, hnědá a zelená, přičemž většinou v nepříliš kontrastních odstínech, takže kniha nepůsobí nijak přeplácaně. Celkově je Darwin výtečným populárně naučným a zároveň i dobrodružným komiksem, který tohoto úžasného přírodovědce a cestu, jež mu změnila život, představí poutavou formou jednoduše všem.