Na knižním veletrhu v Lipsku letos na jaře vystoupí více než padesát českých autorů a autorek. A právě v tomto městě také žijí překladatelky Martina Lisa a Katharina Hinderer, které iLiteratuře odpověděly na několik otázek ohledně své práce i chystané literární události.

iLiteratura: Jak jste se dostaly k bohemistice a kterým autorům se v překladech věnujete?
Katharina Hinderer: Oklikami… Vystudovala jsem translatologii v Lipsku a začala jsem s Pavlem Čechem a jeho knihou O čertovi, nikdo o ni ale v Německu nestál. Potom jsem se s tímto textem přihlásila do německého programu Hieronymus pro začínající překladatele a překladatelky a uspěla. Velmi mě oslovil jedinečný styl Čechových ilustrací, ale zřejmě neodpovídal tehdejšímu trendu dětských knih na německém trhu.
Martina Lisa: U mě to souvisí s mými kořeny, v Česku jsem se totiž narodila a vyrostla. Časem jsem se úplně přepnula na němčinu, v myšlení, vnímání i při psaní, a překládání pro mě představuje – když použiju otřepané klišé – jakýsi most k mému původu.
Studovala jsem historii a němčinu, ale už při studiu jsem začala překládat a docházet na řadu seminářů na translatologii. Když jsem se posléze rozloučila s vědeckou kariérou, čím dál víc mě to táhlo právě k překládání. Zpočátku jsem překládala především neliterární texty a později postupně přešla k literatuře. Rozhodující pro mě bylo tříleté stipendium v programu TransStar Europa a především setkání a možnost intenzivní práce s Kristinou Kallert, které si velmi vážím jakožto úžasného člověka a výborné překladatelky.
Setkala jsem se s mnoha autorkami, autory a texty, ale zvláštní roli pro mě sehrál Filip Topol. Díky jednomu jeho textu a díky básním Petra Hrušky vznikla idea mé první knihy – antologie současné české literatury Die letzte Metro (Poslední metro, 2017, ve spolupráci s Martinem Beckerem).

iLiteratura: Je pro vás překládání hlavní práce, nebo koníček?
Katharina Hinderer: Pouze koníček to pro mě není, ale pracuji hlavně jako překladatelka filmů a filmových titulků, a to i z angličtiny.
Martina Lisa: Protože z překládání – zejména literárního a navíc z češtiny – se dá těžko žít, dělám pro obživu i další věci: učím němčinu na lipské univerzitě a pro Německou akademickou výměnnou službu DAAD také v zahraničí.

iLiteratura: Martino, vím, že básník Petr Hruška je jedním z vašich srdečních autorů. Jak jste se k němu dostala? Nakolik s ním při překladech spolupracujete? A bylo těžké v Německu prosadit vydání jeho básní?
Martina Lisa: Před několika lety jsem s kolegy Martinem Beckerem a Tabeou Soergel spolupracovala na rozhlasovém pořadu věnovaném českým básníkům a hospodě. Za tím účelem jsem přeložila první Petrovy texty a pořídili jsme s ním tehdy i rozhovor. Od té doby jsem ho neopustila. Jeho básním jsem okamžitě propadla a postupně jsem přečetla všechny. A je takové moje postižení, že si texty, které pro mě něco znamenají, začnu překládat v hlavě, nebo aspoň přemýšlet o tom, jaké by bylo je překládat…
Později jsem zprostředkovala jeho texty časopisům a nakonec se podařilo i to, že můžu připravit celou knihu.
Myslím, že spolupráce s Petrem Hruškou a vůbec náš vztah jsou velmi výjimečné. Měla jsem to štěstí, že jsem s ním mohla strávit dost času, kdy jsme se bavili o jeho textech, jejich historii i o spoustě jiných věcí, což je mimořádný dar, protože se tím otevřela mnohá další dvířka. Zároveň si myslím, že to takhle nefunguje s každým autorem nebo autorkou. Petr je velmi otevřený člověk, kdykoli ochotný zabývat se mými otázkami.
Přesvědčit nakladatelství k vydání české knihy opravdu není snadné, u básní to platí tím spíš. V tomto případě bylo velké štěstí, že české ministerstvo kultury poskytlo finanční podporu, bez které by se nakladatel do vydání nepustil, přestože je o kvalitě textů od začátku přesvědčený. Náklady a riziko jsou tu zkrátka příliš vysoké.

iLiteratura: Katharino, jak jste se vy dostala k Anně Bolavé, kterou se zabýváte?
Katharina Hinderer: Neměla jsem právě žádnou zakázku, a tak jsem se na poslední chvíli rozhodla zúčastnit mezinárodní překladatelské soutěže o Cenu Susanny Roth, kterou jsem v rámci Německa vyhrála. Překládat se tehdy měla právě kapitola z románu Anny Bolavé Do tmy, který mě velmi zaujal. Se spisovatelkou jsem se pak setkala při jednom čtení v Berlíně, kde jsem svůj překlad představovala.
Našla jsem už nakladatelství, které by román v překladu vydalo, pokud dostane na vydání z české strany grant. V tuto chvíli čekáme na rozhodnutí ministerstva.

iLiteratura: Jak Němci obecně vnímají českou literaturu? Dalo by se nějak shrnout, po čem je dnes v Německu poptávka?
Martina Lisa, Katharina Hinderer: Jsou samozřejmě lidé, kteří se o českou literaturu vyloženě zajímají, bohemisté a podobně, ale mimo tento okruh je to slabší. Pokud někdo něco zná, pak spíš starší spisovatele, jako jsou Hašek, Kundera, Hrabal, Havel, někdy také Ota Pavel. Ze současných autorů a autorek se opravdu prosadil jen Jaroslav Rudiš. Ani u známých a úspěšných spisovatelů jako Radka Denemarková nebo Jáchym Topol se nedá říct, že by byli pro Němce pojmem. Celkově jsou čeští autoři a autorky v německém povědomí jen okrajoví, je to cosi pro freaky a pro fanoušky.
Jakkoli to zní banálně, důležitou roli hraje i to, jak velkému zájmu se právě daná země těší celkově: euforie devadesátých let je pryč a jinde se dějí „drsnější“ věci – převraty a války v jistém smyslu posilují zájem o příslušnou kulturní a literární scénu. V Česku se také možná v současnosti často zpracovávají témata, která jsou v Německu vyčerpaná, nebo už přinejmenším nepřinášejí nic nového, exotického apod.
Co je v Německu úspěšné… těžká otázka, soudě podle prodejů asi žánrové knihy, například detektivky nebo oddechovější zábavné romány. Mezi bestsellery se dostávají hlavně překlady z angličtiny.
U překladů jsou velmi vysoké náklady, ne všichni nakladatelé si mohou natolik riskantní projekty dovolit, nebo zkrátka ne tak často. Čeští autoři a autorky navíc ještě mívají taková (pro německé ucho) složitá, těžko vyslovitelná jména…
Jsou ale samozřejmě lidé, kteří se o českou literaturu zajímají a rádi by četli nové české věci. Jen časy „Kunderů“ a „Havlů“ už zřejmě pominuly. Je to jakýsi obecný rys globalizovaného světa, že je zkrátka všeho strašně moc – pravděpodobně dál zůstane u toho, že menší literatury budou odkázané na grantovou podporu.

iLiteratura: Jak podporu z české strany – granty, ale třeba i možnosti rezidenčních pobytů pro překladatele – v tomto směru vnímáte?
Martina Lisa: Rezidence pro překladatele a překladatelky považuji za opravdu dobrou věc. A také akce organizované Českým literárním centrem, které mají za cíl v rámci rezidencí zprostředkovat kontakty mezi překladateli a zástupci nakladatelství, jsou podle mě velmi důležité.
Mám ale dojem, že mnohá nakladatelství se o možnostech finanční podpory překladů dozvídala velmi pozdě a pomalu. Myslím, že je zásadní, aby tu fungoval dobrý program na podporu exportu literatury, který by byl srozumitelný a uchopitelný.
Katharina Hinderer: I pro mě znamenal rezidenční program báječnou možnost přijít zase jednou do přímého kontaktu s českou literární scénou a také s jazykem. Co se týče podpory překladů určené nakladatelstvím, jistě by se daly najít možnosti, jak současný systém dál zjednodušovat a zefektivňovat, aby měly tyto snahy v Německu ještě lepší výsledky.
Pro překladatele by pak bylo zajímavé, kdyby například v rámci Ceny Susanny Roth existovala nabídka nějakého dalšího vzdělávání a prohlubování kontaktů.

iLiteratura: Odkud nejvíc čerpáte informace o dění v české literatuře?
Martina Lisa, Katharina Hinderer: V českých knihkupectvích, je-li příležitost; na veletrzích, na internetu (například portál Czechlit), z časopisů, edičních plánů, a co je velmi důležité: z doporučení kolegů a přátel.

iLiteratura: Kolik asi lidí vlastně českou literaturu do němčiny překládá? Dá se říct, že se navzájem znají, jsou v kontaktu a nějakým způsobem spolupracují?
Martina Lisa, Katharina Hinderer: V Německu asi kolem dvaceti, většinou se navzájem známe. Tu a tam se objeví nějaké nové jméno, ale v podstatě o sobě víme. Samostatnou kapitolu představuje scéna v Rakousku a ve Švýcarsku.

iLiteratura: Stoupl díky Ahoj Leipzig – programu souvisejícímu s Lipským veletrhem 2019, kde bude ČR hlavním zahraničním hostem – mezi německými nakladateli zájem o českou literaturu?
Martina Lisa, Katharina Hinderer: Máme pocit, že Lipský veletrh, kde bude Česká republika hostující zemí, zájem nakladatelů posílil jen trochu. Pro nakladatelství, zejména pro ta menší (protože ta velká plánují svou produkci v daleko delším horizontu), jsou zajímavé spíš konkrétní granty, díky kterým o vydání překladů uvažují.
Velká nakladatelství už své autory a autorky mají, ti noví často končí u menších domů, ale neexistují nakladatelství, která by se zaměřovala pouze na českou literaturu (výjimkou je nově založené nakladatelství Ketos jednoho kolegy z Vídně). Čeští autoři vycházejí většinou každý jinde.
Co se týče četných nových titulů, které se připravují v souvislosti s veletrhem, ty vycházejí často právě v menších a středně velkých nakladatelstvích – i proto, že ta velká právě plánují dlouhodoběji.
Na jednu stranu je asi jednodušší přesvědčit k vydání české knihy menší nakladatelství, na druhou stranu právě ta bývají často odkázána na podporu zvenku.
Uvidí se, co bude dál po Lipsku 2019 – „po veletrhu“ je vždycky opět i „před veletrhem“.

iLiteratura: Co od Ahoj Leipzig očekáváte vy?
Martina Lisa, Katharina Hinderer: Že přece jen aspoň trochu vzroste celkový zájem o Českou republiku a její literaturu, nebo že se obojí aspoň trochu zviditelní. Že se třeba podaří překonat některé stereotypy a publikum se seznámí s něčím novým ze současné scény, ve vší její různorodosti, tedy i mimo hlavní proud. A že dostanou prostor i moderní nadžánrové a multimediální projekty a upozorní se zejména na skvělé české ilustrátory a ilustrátorky i komiksové tvůrce. Jsme velmi napnuté.

iLiteratura: Tuším, že se do představování českých tvůrců, a to i těch mimo hlavní proud, chystáte zapojit. Můžete o těchto aktivitách něco prozradit?
Martina Lisa: Jak to říct… To, že bude Česká republika hlavním zahraničním hostem na Lipském veletrhu, znamená mimořádnou šanci, a dávalo by smysl zprostředkovat publiku široký záběr tvůrců. Řada aktérů (nakladatelství, časopisy, lipské scény, média) o to projevují zájem a chtějí něco uspořádat. Opravdu se tedy nabízelo něco udělat. S kolegyní Danielou Pusch (se kterou se známe díky programu TransStar) jsme už v minulosti spolupracovaly na literárním časopisu Ostragehege a nyní jsme redakci navrhly, jestli by nechtěla připravit zvláštní číslo s českou tematikou. Výsledkem jsou hned dvě tematická čísla – jedno vyšlo v září a další vyjde v březnu, v době veletrhu.
Druhá věc je, že díky svým kontaktům v Lipsku jsem si uvědomovala různé možnosti, jak příležitost prezentovat během veletrhu českou kulturu využít. Z toho vzešly další projekty – s kolegy z lipské iniciativy Literami připravujeme zvláštní vydání časopisu Beton International (ve spolupráci s Alidou Bremer a Sašou Ilićem), kde bude vedle příspěvků z jihovýchodní a východní Evropy i celá řada českých textů na téma „paralelní polis“.
Mám také to štěstí, že v Lipsku spolupracuji s výborným malým nezávislým nakladatelstvím hochroth Leipzig, kde od roku 2018 vydáváme edici české poezie Editon OstroVers.
Chystají se ale i akce přímo v průběhu veletrhu. S podporou přátel a kolegů pořádám akci „Bohemska“ s podtitulem Dlouhá noc české literatury, kde vystoupí Martin Becker, Jaroslav Rudiš, Tereza Semotamová, Zuzana Lazarová, Krchovský a Krchoff Band a Ondřej Cikán. Všichni zadarmo (!), ale jde „o věc“.
Takové věci se dají uskutečnit jen díky dlouhodobým kontaktům s lidmi a scénami tady v Lipsku. V tom ohledu mi připadá trochu škoda, že se někdy věnuje energie stejným cílům nekoordinovaně na více frontách, když by se přitom nabízelo spojit síly.

iLiteratura: Máte nějaké překladatelské přání – tituly či autory, které byste chtěly překládat, ale nenašly jste zatím nakladatele?
Katharina Hinderer: Komiksy Lucie Lomové.
Martina Lisa: Už delší dobu se zabývám Janou Černou, leccos z její tvorby jsem už přeložila (pro divadelní performanci, pro konferenci) a ráda bych připravila celou knihu – právě o tom jednám. Ráda bych se také vrátila k Filipu Topolovi, například ke knize Jako pes. Také mě velmi zajímá současná básnická scéna – například Jan Škrob, Adam Borzič, Natálie Paterová a mnozí další.

Martina Lisa (nar. 1981) působí jako překladatelka a pedagožka v Lipsku. Překládá literární, publicistické a společenskovědní texty z češtiny (příležitostně i ze slovenštiny) a zapojuje se do nejrůznějších kulturních projektů.

 

Katharina Hinderer (nar. 1977) je diplomovaná překladatelka z češtiny a angličtiny, po studiu se dvanáct let věnovala titulkování filmů v Berlíně. V současnosti působí v Lipsku jako překladatelka se širokým polem působnosti, sahajícím od filmu po literaturu.