Od sametové revoluce, která svrhla komunistický režim, letos uplyne již dvacet devět let. Po takřka čtvrt století je však stále patrné, že se česká společnost nedokázala uspokojivě vyrovnat s více než čtyřicetiletou diktaturou jedné strany, způsobem, jak proběhl samotný 17. listopad, a polistopadovým směřováním.

Sametový geroj (Maťa, 2002) je v tomto ohledu knihou, která ukazuje, jak snadné bylo spolupracovat s totalitním režimem. Český spisovatel Martin Harníček (* 1952) vypráví příběh úspěšného muže, jehož osudem je být loutkou ovládanou bezskrupulózními lidmi stojícími v ústranní.

Protagonista knihy – lékař, disident a úspěšný polistopadový politik Vavřinec Potáhlo – se na počátku 90. let dostává do situace, kdy zjišťuje, že své minulosti nebude schopen nikdy uniknout, a zamýšlí se nad důvody. Jeho hvězda od počátku revoluce závratně stoupá; jako bývalý disident, kterému hrozilo ze strany komunistického režimu neustálé nebezpečí, se těší oblibě společnosti. Složka, kterou si na něj StB vedla, je plná udání a každý, kdo do ní nahlédne, se může přesvědčit o jeho (z pohledu nově nastoleného demokratického režimu) bezúhonnosti a strastiplném životě, který vzbuzuje sympatie. Vadou na kráse příběhu je ovšem fakt, že tato složka je zfalšovaná – Potáhlo od mládí aktivně spolupracoval s StB, díky čemuž se mu podařilo dostat se na lékařskou fakultu, úspěšně ji vystudovat, najít uspokojivé zaměstnání v nemocnici a mohl se těšit i z dalších skrytých výhod plynoucích z těchto aktivit. Veškerá disidentská činnost, kterou se může ohánět, je pouze výsledkem spolupráce s tehdejším režimem. Výroky, kterých se v roce 1968 dopouštěl a pro které byl málem vyhozen z fakulty, byly jen kroky agenta-provokatéra snažícího se odhalit prorevolučně smýšlející spolužáky, jeho křesťanská víra byla pouhou vějičkou, která měla odhalit tajné katolíky, a působení v nemocnici mělo za cíl dostat informace z pacientů, které léčil. Své činnosti Potáhlo nikterak nelituje – ví, že mohl zničit životy desítek lidí, v tomto ohledu však projevuje pouze chlad, vypočítavost a notnou dávku cynismu. Sám se nebál požádat StB o laskavost, když zjistil, že se jeho manželka (kterou nikdy nemiloval) schází s mladším milencem. Naopak, z vděčnosti za odstranění soka následně bez sebemenších výčitek ještě více rozhazuje sítě a dělá maximum pro to, aby se udržel v přízni svých nadřízených.

Děj je vyprávěn formou vnitřního monologu protagonisty, který zpravuje čtenáře o svém životě. Zatímco dětství a rodinnou historii hodnotí ze současného pohledu, mládí a dospělost jsou podávány optikou jeho tehdejšího já, které se již v mládí vyznačuje notnou dávkou cynismu; takto například Potáhlo referuje o tom, jak se chtěl na počátku kariéry zavděčit svému bývalému profesorovi: „Jestliže ve mně Jiří nalézá skryté půvaby, ať jsou mu bez omezení k dispozici. Až doposud jsem své okolí vzrušoval přibližně jako vody Máchova jezera za mlhavého podzimu – a kdo mě chtěl zvlnit, zasluhoval odměnu.“ (s. 26) V rámci vnitřního monologu Harníček upustil od uvozování přímé řeči – text se tak sice čte rychleji, avšak na úkor přehlednosti rozhovorů, které spolu postavy vedou.

Knize do určité míry škodí malý rozsah (78 stran), který má za následek výraznou zhuštěnost – tempo vyprávění je rychlé, často by však bylo vhodné, kdyby (především u výrazných historických okamžiků) bylo volnější a poskytlo čtenáři širší hrdinův pohled na dané události. Rovněž vedlejším postavám by více prostoru jen prospělo, většinou totiž působí málo plasticky a připomínají spíše stereotypy.

Sametový geroj může být vnímán jako kniha humorná, protože mnoho popisovaných situací má vtipný ráz, avšak v kontextu doby, kdy se příběh odehrává, ukazuje také na to, jak tragické poměry v tehdejší společnosti vládly. Současně fakt, že lidé dříve spolupracující s komunistickým režimem změnili po sametové revoluci bez problémů strany a stali se hrdiny demokratické formy vlády, může mnoha čtenářům zmrazit úsměv na rtech. V tomto ohledu Harníčkova kniha funguje jako varovně zdvižený prst nabádající k tomu, aby se na tyto „sametové geroje“ nezapomnělo.