S ohledem na digitální komunikační sítě a internetové encyklopedie lze vědce rozdělit do dvou skupin. Jedni lámou hůl nad úpadkem vzdělanosti a jsou povzneseni nad představu, že by novým podmínkám mohli jakkoli přizpůsobit své navyklé způsoby předávání či získávání znalostí, druzí novou situaci chápou naopak jako možnost, jak prezentovat výsledky své práce, nebo dokonce jak nekonvenčně získávat nové poznatky. Do druhé skupiny jednoznačně patří profesor ekologie a evoluční biologie Jaroslav Flegr (nar. 1958), který se proslavil svou teorií „zamrzlé evoluce“ (a „zamrzlé plasticity“), ale nejen jí.

Od prvoka kočičího k průzkumu sexuality
Jaroslav Flegr je znám také výzkumy parazita Toxoplasma gondii a onemocnění toxoplazmóza (netají se tím, že sám patří k nakaženým). Toxoplazmóza může postihnout nejen člověka, ale třeba i mořské vydry či delfíny. U nemocného zřejmě modifikuje některá spojení mezi neurony, čímž se zpomalí reflexy a změní způsob, jak hostitel reaguje na nebezpečné situace. Jak řekl Flegr v jednom rozhovoru: „V mé svalové a nervové tkáni čeká prvok, který má úplně odlišné zájmy než já. Mne evoluce naprogramovala tak, abych se snažil přežít a rozmnožit. Toxoplazmu evoluce naprogramovala tak, aby přiměla hostitele, aby se nechal sežrat kočkovitou šelmou. Proč by nemohla měnit i chování člověka? Toxoplazma neví, že nesedí v myším mozku, nýbrž v mozku člověka. Taky nemůže vědět, že hezkých pár tisíc let je šance, že by člověka sežrala kočkovitá šelma, dost nízká.“ Účinky choroby na člověka jsou zřejmě mnohočetné. Důsledky nemocí způsobeného stresu se projevují jinak u žen a jinak u mužů. Ti druzí jsou prý podezřívaví a uzavřenější, zatímco u žen je tomu údajně obráceně, jsou společenštější, otevřenější, a dokonce lehkomyslnější. A jsou tu ještě bizarnější souvislosti: možná existuje jistá souvislost mezi toxoplazmózou a sadomasochismem. Nakažené muže více vzrušuje sadomasochistický sex, včetně svazování.

To vše Jaroslav Flegr zkoumá pomocí řady experimentů i online dotazníků, jejichž tematický záběr se postupem času rozšiřuje. V současnosti kupříkladu probíhají jeho týmem vedené výzkumy mystického myšlení a vztahu mezi náboženstvím, zdravím a pocitem životní pohody. Další dotazník nese název Potvůrky 3.0 a zaměřuje se na „vztah mezi strachem, lekáním a sexem, spojený s hodnocením strašidelnosti a odpornosti živočichů“. A jiným polem autorova badatelského zájmu je vliv chovu psa a kočky na zdraví a psychiku (čím více koček, tím nižší svědomitost, zato vyšší emocionální stabilita u mužů) nebo výzkum, zdali podvědomí studentů není „chytřejší“ než jejich vědomí.

Králičí poznatky
Autor shromažďuje poznatky o lidské sexualitě dlouhodobě. Mimo jiné tvrdí, že objevil vysokou frekvenci homosexuality a bisexuality (téměř 10 % z celkové populace) a velmi časté praktikování sadomasochistického sexu (například svazování na sobě vyzkoušelo 46 % žen a hru na znásilnění 29 % žen). Zajímavé údaje přináší jeho průzkum využívání služeb sexuálních pracovnic a pracovníků: skoro 15 procent heterosexuálních mužů někdy zaplatilo za sex, u žen je to jedno procento… K propagaci těchto experimentů i k získávání nových účastníků autor využívá i svého blogu na internetových stránkách Lidových novin a příspěvků na Facebooku.

Příslušná facebooková stránka nese název Milí pokusní králíci, což je i název přítomné knihy, do níž Flegr shromáždil (a okomentoval) drobné texty na uvedená témata. Popularizuje zde svá vědecká bádání i novinky ze světa vědy, ale též glosuje celospolečenské události. A to s hravým a, třebaže jej sám označuje za perverzní, decentním humorem. Tedy až na výjimky: když článek o prostituci uvozuje krátkou pasáží o jistých politicích vnucujících se Kremlu jako „prodejná děvka“, bude to někomu možná připadat hrubozrnné. Tyto „žerty“ jsou vyvažovány říkankami až dětsky roztomilými, například facebookovým přispěvatelům, kteří nesnášejí výrazy typu „lajklítko“ a „mňamka“, je určena věta: „Jelítko je taková mňamka, že kdyby na sobě mělo lajklítko, hned ho mačkám.“

Dobrá rada nad zlato
V jednotlivých textech autor ventiluje svůj odpor k Václavu Klausovi i vzrůstající znechucení prezidentem současným (zjišťuje, že politikovi ani objímání stromů na Vysočině nepomohlo). Kritizuje a zesměšňuje populismus (třeba nápadem uspořádat zimní referendum za okamžité zahájení jara), při úvahách, jak zabránit nástupu demagogů, mu přichází na mysl, zda by se parlamentní volby nedaly změnit v jakýsi složitý inteligenční test.

Vědec se zamýšlí i nad bojem proti terorismu. V textu nazvaném Flegrova protiteroristická reforma s nadsázkou ukazuje, že proti teroristům lze válčit i jinak než stavěním plotů a vyzbrojováním obyvatelstva. Mimo jiné v něm vyzývá: „Náš vztek a chuť se pomstít by se dala přetavit v ledacos pozitivního. Zavraždili jste 130 Pařížanů? Ok, tak my si konečně pořídíme to druhé (třetí, čtvrté) dítě, se kterým jsme zatím váhali a na které by možná ani nedošlo. Kdyby se k tomu odhodlala každá desetitisící rodina, batolilo by se za rok jen ve státech Evropské unie o 50 tisíc Evropanů víc. Nemůžete či nechcete se sami množit? Nevadí. Tak si zkraťte pracovní úvazek a dvakrát do týdne pohlídejte na celý den mladým potomka, ať mohou načerpat sílu a odvahu do dalšího množení. Ani to nejde? Tak si předplaťte fitko, nebo se konečně doopravdy odhodlejte přestat kouřit (to ovšem znamená, že se svěříte do rukou adiktologa – bez odborné pomoci se totiž závislosti na patrně nejnávykovější droze téměř nikdo nezbaví). Opět platí, že když každý stý Evropan jen trochu zlepší svou životosprávu, na celoevropské mortalitě a tedy na rychlosti poklesu velikosti evropské populace se to projeví docela výrazně.

Cvičíte a nekouříte? Tak se ještě zaregistrujte se mezi dárce kostní dřeně, a svým příbuzným výslovně sdělte, že po své smrti souhlasíte s odběrem orgánů pro účely transplantací. V autě si zapněte omezovač rychlosti, naučte se důsledně před jízdou vypínat mobil a rodině pořiďte světlé bundy s výraznými odrazovými prvky. Jo, a příští auto si pořiďte co nejbezpečnější a v barvě, která je na dálku co nejlépe vidět. Na všechny bicykly v domácnosti dejte pořádná světla, omezte zbytečné jízdy autem a pořiďte si co nejekologičtější kotel na vytápění. A taky vysekejte obecní křoví v nepřehledné zatáčce a potom promluvte se sousedem, ať už neparkuje dodávku těsně před přechodem pro chodce. Opět platí, že když cokoli z toho zkusí pár procent z půl miliardy Evropanů pokaždé, když nějaký terorista udeří, bude smrt kterékoli oběti vykoupena životy stovek a možná tisíců zachráněných.“

Autor rozhodně nevolá po návratu ke křesťanským kořenům Evropy, na roli náboženství v soudobém světě pohlíží nepřátelsky. Dokonce radikálně nepřátelsky: v pořadu Hyde Park Civilizace 19. prosince 2015 prohlásil, že náboženství je „luxus, který si v současné moderní době nemůžeme dovolit mít“ a snad s výjimkou buddhismu by mělo být institucionálně potíráno, jelikož velká část náboženství představuje „smrtelné nebezpečí pro další existenci lidstva“. V recenzované knize podobně extrémně paušalizující (až nenávistné) výroky nenajdeme. Na základě svých experimentů však badatel naznačuje, že existují souvislosti mezi vírou v božské stvoření člověka a vírou, že Zemi navštěvují mimozemšťané, že stát pomocí očkování a fluorované vody kontroluje a manipuluje občany nebo že chod světa je ve skutečnosti řízen tajnými spolky. Podle Flegra se zdá, „že řada těch, kdo věří, že člověka stvořil přímo či nepřímo bůh, je zároveň schopna a ochotna věřit v ledasco“. Dodejme, že řada teoretiků naopak souhlasí s výrokem připisovaným G. K. Chestertonovi: „Je velký omyl domnívat se, že když lidé ztratí víru, nebudou věřit v nic. Budou věřit v cokoli.“ Flegr však dokonce naznačuje „silné spojení mezi vírou v božské stvoření člověka a horší psychickou kondicí respondenta“.

Metody
Jestli se Flegrovy teorie potvrdí, ukáže čas a výzkumy dalším vědců. Jisté však je, že například na násilí páchané buddhisty velkým odborníkem není. Sexuolog Jaroslav Zvěřina upozorňuje, že Jaroslav Flegr nemá žádné opravdové kontakty s respondenty a že internetové ankety „patří k těm nejméně spolehlivým zdrojům dat“. Proto Zvěřinu nepřekvapuje, že biologova data jsou občas v příkrém rozporu se zkušenostmi zdejších sexuologů. Podle sociologa Martina Fafejty zase obecně platí, že takovýchto výzkumů se účastní spíše lidé, kteří mají potřebu (respektive jsou k tomu společností tlačeni) přemýšlet nad svou sexualitou, tj. zpravidla lidé, jejichž pohled na sexualitu se nějak vymyká normě a není konzervativní. (Na druhou stranu, některé Flegrovy závěry, například že muži a ženy preferují zhruba stejné sexuální praktiky, potvrzují Fafejtovy teze o demokratizaci sexuality z jeho knihy Sexualita a sexuální identita).

Dalším významným tématem knihy je každodenní život vědců, běžný vědecký provoz a některé návrhy na jeho zkvalitnění. Flegrův popis není tak podrobný jako ten, který ve výborné publikaci O vejcích a vědcích: Téměř pravdivé vyprávění ze života v biologické laboratoři (Paseka, 2001, originál 1999) podal J. M. W. Slack. Leccos zůstává stejné, například potřeba prezentovat výsledky vlastní práce, ale i riziko, že vědecká „hvězda“ pak může být na svém pracovišti pokládána za „primadonu“. Na druhou stranu je ale dnes dobře vidět, v jak odlišné době Slack svou knihu vydal. Konstatoval tehdy, že přes veškerou reklamu je věk internetu dosud v plenkách a vědecká komunikace se „během deseti let k nepoznání změní“. Vývoj mu dal stoprocentně za pravdu, čímž se vracíme k úvodu tohoto textu. Flegrova snaha využít obrovskou sílu internetu k vědeckým účelům by mohla být dávána za příklad. Záležet však bude na tom, jestli u něj v tomto směru převládne snaha po bezpředsudečném získávání a ověřování nových poznatků, nebo spíše výzvy k institucionálnímu potírání (zastánců) světonázorově odlišných postojů. Viděno prizmatem knihy Milí pokusní králíci vítězí naštěstí to první.