Kult švýcarského písničkáře Maniho Mattera (1936–1972) lze přirovnat k renomé Karla Kryla a srovnatelný je i jejich význam na národní úrovni. Oba si v textech brali na paškál lidská a společenská pochybení a oba si vydobyli výsadní postavení na písničkářské scéně své země. Na rozdíl od Kryla se však Matter zaměřoval téměř výhradně na zcela běžné situace, lidskou hloupost a lenost odkrýval na ploše mikropříběhu konkrétní postavy. Ve všednosti nacházel velký prostor pro absurditu, již vyjadřoval nečekanými asociacemi a hrou s rýmem a rytmem, i satiru postavenou na laskavém humoru.

Rozjímání o sendviči je vůbec první rozsáhlejší uvedení švýcarské písňové tvorby u nás. Jak interpret Jan Řepka uvádí v předmluvě ke knižnímu dvojjazyčnému bookletu alba, který obsahuje také průvodní texty švýcarského slavisty Georga Eschera a historika a germanisty Dominika Müllera, přeložit vybrané Matterovy písně pro něj představovalo výzvu i z toho důvodu, že se sice do různých jazyků hojně překládají písničkáři jako Georges Brassens, Bob Dylan, Vladimir Vysockij nebo Jaromír Nohavica, ale ne Matter kvůli obtížně přeložitelnému jednoslabičnému charakteru bernského dialektu.

Chybičky a malichernosti
Mani Matter nebyl zdaleka jen muzikant – povoláním byl právník. Narodil se v roce 1936 ve švýcarském Herzogenbuchsee matce původem z Holandska a švýcarskému otci. Dětství a mládí strávil v Bernu, kde také vystudoval právo. Díky práci na habilitaci z právní vědy žil s rodinou několik let v britské Cambridge. Po návratu do Bernu se politicky angažoval a věnoval se jak písňové tvorbě (napsal asi devadesát písní, z nichž polovinu za svého života natočil a zveřejnil), tak dalším krátkým literárním formám jako například filozofujícím úvahám. Zemřel v roce 1972 v pouhých šestatřiceti letech na následky autonehody.

Jan Řepka (nar. 1982) je písničkář, textař, skladatel, kytarista a člen dua Nestíháme. V roce 2010 vydal první sólové album Čistý byl svět. Písně na jeho druhém albu reprezentují celé vrcholné tvůrčí období Matterovy tvorby, tj. léta 1958–1972. Jejich výběr Jan Řepka založil na míře popularity dotyčných písní a na osobní preferenci. Jmenujme namátkou témata některých z nich: Kolumbus pranýřuje lidskou malost a zápecnictví, Heidi zaslepenost slávou, U holiče přibližuje existenciální úzkost z násobeného odrazu v zrcadlech kadeřnictví, Noe je o výsměchu těm, kdo se odhodlají k činu. Chybička popisuje absurdní doručení piana místo objednané klobásy – „ale já mám dneska zkrátka hlad/ hledím na pivo a na salát/ loupu bramboru/ a k tomu bez hlesu/ přikusuju další klávesu“ („aber i ha hunger, wär gärn satt/ sitze vor myr röschti mit salat/ chätsche da derzue/ zwüsche zwe schlück bier/ luschtlos are taschte vom klavier“, s. 96–97).

Většina písní se nevztahuje čistě ke švýcarským reáliím. Výjimky, které se v jejich kulisách přece jen odehrávají, jsou rozhodně srozumitelné i za hranicemi Matterovy země: píseň Když hrál se Vilém Tell líčí hospodskou bitku vyvolanou malicherností při uvádění Schillerova dramatu; jiný text, U nás ve Švýcarsku, mapuje vady politiků, neschopných kritického myšlení či bránících se dialogu. Sám Matter, veden zájmem o komunální politiku, na protest proti vyčpělým ideálům velkých politických stran spoluzaložil v druhé polovině padesátých let mladé politické hnutí Junges Bern, jež pak několik let vedl.

Příliš cizí území
Z Matterova úctyhodného života a díla jako by se ovšem vymykal způsob, jímž čerpal náměty pro některé ze svých dalších písní. Ty totiž hodnotu jeho odkazu vmžiku rozkolísají. Píseň Lotti šilhá se vyrovnává s mysteriózním pohledem, kterým Lotti uhrane všechny muže; její oči se jeví jako nebezpečná odchylka v systému, ohrožující přehledný svět mužů. Obdobně distancovaná je píseň Psychika ženy, do níž autor projektuje sebelítostivý pocit nemožnosti přiblížit se k (pro něj) hermeticky uzavřenému vnitřnímu světu žen; opět jako by ženy představovaly cizí, ale homogenní neprobádané území, k jehož rozklíčování je třeba najít nástroje v diferencovanějším prostoru obývaném všemi, kdo mají jinou než ženskou psychiku – „tam je drahá každá rada/ kde je ženská psychika/ byť už nad ní léta bádám/ stále se mi vymyká/ má-li ňáký vlastní řád/ to bych věděl vážně rád“ („liebi lüt wär git mir uskunft/ über d psyche vo dr frou/ ha se jahrelang gstudiert/ doch i verstah se nid genau/ weis nid wi si funktioniert/ has scho mängisch usprobiert“, s. 102–103).

Jako problematické se jeví také pranýřování chyb, které jsou za tím účelem zasazeny do rámce jiné, zjednodušeně prezentované kultury. Eurocentrický stín leží kupříkladu na písni Eskymo o krátkozrakosti eskymáka, který si do iglú koupí cembalo: „místo aby šel na lov/ koupil sobě cembalo/ levně se to sjednalo/ i do iglú vměstnalo// že však na to cembalo/ bušil moc fortissimo/ medvědisko přiběhlo/ eskymáčka roztrhlo“. Píseň Arabská pro změnu s arabskou kulturou asociuje vypočítavost na příkladu počítání hodnoty ženy v počtu velbloudů. Navzdory plochým až stereotypním charakterům je Mani Matter textař, který posluchačům přináší inteligentní pobavení ve formě úsporného slohu a srozumitelného podnětu k zamyšlení. Jan Řepka ducha originálních textů velmi dobře aktualizuje a jeho česko-švýcarský hudebně-literární počin si rozhodně zaslouží pozornost.